Vážený pane doktore,
už jsem nechtěl reagovat, ale jelikož jste v závěru svého textu vyjádřil jistou pokoru a ochotu věci porozumět, připojuji ještě tento vysvětlující dovětek.
Jelikož ve věci čísel z1,z2 a z3 už píšete o "distribučních koeficientech", zdá se, že už začínáte svůj předchozí omyl nahlížet.
Bohužel asi ne zcela, neboť stále uvádíte i takové věci jako, cituji:
"Bortkiewicz uvažuje při rozvíjení algebraického postupu řešení „transformačního problému“ jako účetní, což u ruského matematika a statistika polského původu není nic divného, ani zavrženíhodného. Je přesvědčen, že tak jako v hodnotových rovnicích platí, že [(c1 + v1 + s1) = (c1 + c2 + c3)]; [(c2 + v2 + s2) = (v1 + v2 + v3)]; [(c3 + v3 + s3) = (s1 + s2 + s3)], tak i v cenových rovnicích musí vycházet, že [(c1x + v1y + s1z) = (c1 + c2 + c3)x]; [(c2x + v2y + s2z) = (v1 + v2 + v3)y]; [(c3x + v3y + s3z) = (s1 + s2 + s3)z]. Domnívám se, že by rozhodně nepokládal cenová vyjádření „transformačního procesu“ za „čiré fantomy“ a „pusté přízraky“, které nic nezobrazují ..."
Tak tedy: prof.Bortkiewicz není "přesvědčen, že ... v cenových rovnicích musí vycházet, že [(c1x + v1y + s1z) = (c1 + c2 + c3)x]". Nic takového v jeho článku nenajdete. Nebo snad ano ?
Cenová vyjádření by prof.Bortkiewicz za fantomy nepokládal, ale to, co jste napsal, nejsou cenová vyjádření. Cenové vyjádření první rovnice by bylo (c1*x+v1*y)*(1+p)=(c1+c2+c3)*x.
Zkuste se zamyslet nad obsahy pojmů "přeměna hodnot na (výrobní) ceny" a "přeměna nadhodnoty na zisk". Cenové vyjádření má popisovat stav po přeměně, takže proto tam místo nadhodnoty figuruje zisk (jako "přeměněná forma nadhodnoty"), reprezentovaný mírou zisku.
To, co jste nazval "distribučními koeficienty", byste měl spíše nazývat "distribučně-transformačními koeficienty", protože jsou v nich zahrnuty oba tyto jevy.
Naproti tomu koeficient (z) je skutečně transformační koeficient, protože je to podíl cen a hodnot celkové produkce odvětví, produkujícího spotřební zboží pro kapitalisty.
Citace:
"... že rozdíly mezi zlomky (z1, z2 a z3) a (z = 1) můžeme ignorovat pouze se zavřenýma očima a pokud zapomeneme na to, že nějaké takové veličiny někdy existovaly."
Nikdo nic neignoruje.
Vaše čísla z1,z2 a z3 nejsou navzájem nezávislá, poněvadž výsledkem distribuce musí být ve všech odvětvích stejná všeobecná míra zisku (p), a tato veličina je také pro zachycení distribuce zcela postačující.
A poněvadž se vztahuje k zálohovanému kapitálu v cenovém vyjádření (ci*x+vi*y), vyjadřuje součin (ci*x+vi*y)*p totéž, co součin (si) a Vašeho čísla (zi).
Jak tedy vidíte, čísla z1,z2 a z3 nejsou v rovnicích vůbec potřebná a nejedná se o žádný trik, ale o důsledek skutečnosti, že všeobecná míra zisku je jen jedna, a to stejná u všech odvětví.
Kdybyste chtěl součiny (ci*x+vi*y)*p nahradit čísly si*zi, došel byste nakonec ke stejnému výsledku, ale mnohem pracněji, protože byste musel přidat další rovnice, které by vyjadřovaly vzájemnou závislost čísel z1,z2 a z3, danou skutečností, že v cenových rovnicích musí být míra zisku stejná.
Navíc je součin (ci*x+vi*y)*p i mnohem vhodnější z hlediska toho, co má věcně vyjadřovat - t.j.stav po přeměně nadhodnoty na zisk, který je v tomto vztahu charakterizován mírou zisku jako adekvátní veličinou.
Stručně a jasně: celé Vaše laborování s čísly z1,z2 a z3 je jeden velký omyl, kterého jste se, jak se zdá, zatím zcela nedokázal zbavit.
Citace:
"Vždyť i pokud uznáme, že se Bortkiewiczovi pro určitý speciální případ podařilo nalézt řešení pro přeměnu hodnot na výrobní ceny a přetvoření mas nadhodnot na masy zisku utvářené v souladu s jednou a touže ziskovou mírou, nebude tako obecná rovná míra nic vypovídat o tom, zda má nějakou historickou vývojovou tendenci ..."
To ani nebylo cílem. Vždyť ani ze samotného Marxova schématu modifikace hodnot na "výrobní ceny" nelze vyčíst žádnou vývojovou tendenci. To je úplně jiný problém.
Citace:
"... neboť čím více jsem po opravě svých mylných představ stále hlouběji pojmově teoreticky pronikal do podstaty Bortkiewiczova algebraického postupu, tím více jsem se přesvědčoval, že mne nezklamal můj výchozí předpoklad, že základní problém algebraické metody spočívá v tom, že se pokouší nalézt bezrozporné řešení procesu, v němž je rozpor věcně a bytostně, objektivně reálně přítomen, a proto její pojmově kategoriální poznávací nástroje nejsou adekvátní procesu transformace hodnot na výrobní ceny ..."
Já bych to spíše formuloval tak, že po opravě mylných představ Vám už nezbylo nic jiného, než výchozí předpoklad, že Bortkiewicz to dělá špatně.
Možná byste to měl příště zkusit nezaujatě bez výchozích předpokladů.