Jelikož netoužím po tom za každou cenu prosazovat svůj názor, ale mám pošetilou touhu dobrat se při řešení každého problému k pravdě, a proto se dovedu poučit i z kritiky pocházející od názorového protivníka, chci se, inspirován kritickými postřehy váženého pana Koby – pokud se samozřejmě týkají konkrétního matematického zobrazení sociálně ekonomického procesu transformace hodnot na výrobní ceny, ohledně filosofického rozměru tohoto zobrazení v rovnicích, využívajících algebraické symboly, musím znovu konstatovat, že z hlediska slovního výraziva Hegelovy filosofie představuje Bortkiewiczův algebraický postup „neadekvátní uvědomění a pochopení formy vnitřního samopohybu svého obsahu“, přičemž mohu využít známou Leninovu metodologickou poučku, že marxističtí filosofové musí samozřejmě kritizovat filosofický světonázor i politickou aktivitu „diplomovaných lokajů buržoazie“, zároveň však musí mít neustále na zřeteli, že tito „diplomovaní lokajové“ mohou ve svých pracích přinášet cenné dílčí poznatky – ještě jednou vrátit k Bortkiewiczovu algebraickému modelu ekonomické rovnováhy mezi odvětvími, která dohromady sestavují souhrnný proces jednoduché reprodukce.
Mějme tedy tři odvětví, v nichž (c1 ≠ c2 ≠ c3 ≠ c1), (v1 ≠ v2 ≠ v3 ≠ v1), čili ani [(c1 + v1) ≠ (c2 + v2) ≠ (c3 + v3) ≠ (c1 + v1)]. Současně ale (s1/v1 = s2/v2 = s3/v3 = r – stejná míra nadhodnoty ve všech třech produkčních sférách), z čehož za daných předpokladů vyplývá, že též (s1 ≠ s2 ≠ s3 ≠ s1). Důležité také je, (že c1/v1 ≠ c2/v2 ≠ c3/v3 ≠ c1/v1), což dovoluje vytvářet matematické figurky (f1, f2 a f3), (g1, g2 a g3), kdy (f1 ≠ f2 ≠ f3 ≠ f1) a (g1 ≠ g2 ≠ g3 ≠ g1). Řečeno lidštějším jazykem: odvětví se stejnou mírou nadhodnoty se liší objemy výrobních nákladů i velikostmi mas hodnoty a nadhodnoty, které vytvářejí produktivní kapitály s rozdílným organickým složením. Hodnotové rovnice ekonomické rovnováhy v systému prosté reprodukce mají podobu: [(c1 + v1 + s1) = (c1 + c2 + c3)]; [(c2 + v2 + s2) = (v1 + v2 + v3)]; [(c3 + v3 + s3) = (s1 + s2 + s3)]. Dodejme ještě, že [(c1 + c2 + c3) = C], [(v1 + v2 + v3) = V], [(s1 + s2 + s3) = S]. Zmíněné rovnice mohou být vzhledem k tomu, že (s1 = rv1), (s2 = rv2) a (s3 = rv3), přepsány do podoby {[c1 + (1 + r)v1] = [(c1 + v1 + s1) = (c1 + c2 + c3)]}; {[c2 + (1 + r)v2] = [(c2 + v2 + s2) = (v1 + v2 + v3)]}; {[c3 + (1 + r)v3] = [(c3 + v3 + s3) = (s1 + s2 + s3)]}.
Algebraický postup se při zobrazení přeměny hodnot na výrobní ceny snaží překonat Marxovo „matematicky nekonzistentní“ řešení a zohlednit „modifikační význam ceny nákladů“, jejž Marx opomíjí, pročež stanoví, že u produkce výrobních prostředků bude figurovat jako modifikační cenový koeficient (neboli průměrný vzájemný poměr mezi výrobními cenami po transformaci a hodnotami) (x), v oblasti výroby životních prostředků pro dělníky bude modifikačním cenovým koeficientem (y), v odvětví výroby luxusního spotřebního zboží pro kapitalisty pak (z). Přeměna hodnot na výrobní ceny zahrnuje spolu s uznáním „modifikačního významu ceny nákladů“ i přeměnu mas nadhodnot na masy zisků, „vykrojených“ podle stejné ziskové míry, a rozdělení vzniklých ziskových mas mezi jednotlivá odvětví. V případě, že (x ≠ y ≠ z ≠ x) a současně (x ≠ 1), (y ≠ 1) a (z ≠ 1) slouží jako transformační i distribuční koeficient (z). Cenové protipóly hodnotových rovnic by měly vyhlížet v takovém případě takto: ([c1x + v1y + s1z) = (c1x + c2x + c3x) = x(c1 + c2 + c3)]; [(c2x + v2y + s2z) = (v1y + v2y + v3y) = y(v1 + v2 + v3)]; [(c3x + v3y + s3z) = (s1z + s2z + s3z) = z(s1 + s2 + s3)]. Je zřejmé analogicky podle hodnotových rovnic bude i v cenových rovnicích platit, že [(c1x + c2x + c3x) = Cx], [(v1y + v2y + v3y) = Vy] a [(s1z + s2z + s3z) = Sz]. Současně vidíme, že, bude-li (z ≠ 1), pak (Sz ≠ S), jelikož (Sz = zS), slovy lidského jazyka řečeno: „z krát S“, celkovou masu nadhodnoty vynásobíme modifikačním cenovým koeficientem (z), a tudíž by se celková masa zisku (Sz), která se liší od celkové masy nadhodnoty (S), mohla do odvětví rozdělit na (s1z), (s2z) a (s3z), neboť (s1z/s1 = z), (s2z/s2 = z) i (s3z/s3 = z). To vše souvisí s [s1z/( c1x + v1y) = s2z/(c2x + v2y) = s3z/(c3x + v3y) = p – stejná míra zisku]. Algebraické symboly můžeme opět přeložit do slov normálního lidského jazyka: proměna nadhodnot na masy zisků, které jsou součástí struktury výrobních cen, modifikačním cenovým koeficientem (z) organicky souvisí s vyrovnáváním míry zisku v odvětvích, což je ale proces, jenž, jak Bortkiewicz přiznává, naráží v případě, že (z ≠ 1), takže i {[S = (s1 + s2 + s3) = (c3 + v3 + s3)] ≠ [Sz = (s1z + s2z + s3z) = (c3x + v3y + s3z)]}, na nepříjemný zádrhel spočívající v tom, že soustava tří cenových rovnic se čtyřmi neznámými (x), (y), (z) a (p) je neřešitelná.
Nechť se nyní (z = 1), abychom měli v systému tří cenových rovnic pouze tři neznámé (x), (y) a (p), čímž (S = Sz), a tedy též {[S = (s1 + s2 + s3) = (c3 + v3 + s3)] = [Sz = (s1z + s2z + s3z) = (c3x + v3y + s3z)]}. Vychází nám, že [(c3 + v3 + s3) = (c3x + v3y + s3z)], jelikož je ale velice pravděpodobné, že [(c3x + v3y) ≠ (c3 + v3)], pak zřejmě i (s3 ≠ s3z), aby mohlo platit, že (Sz = S). Jenže když (z = 1), pak se (s3) musí rovnat (s3z), ovšem v takovém případě [(c3x + v3y + s3z) ≠ (c3 + v3 + s3)]. Proces přeměny hodnot vytvořených v jednotlivých odvětvích produktivními kapitály (neboli podnikatelskou aktivitou rozličných sociálně ekonomických skupin kapitalistických vlastníků) na výrobní ceny zahrnuje současně přetvoření mas nadhodnot na masy zisků v procesu vyrovnávání ziskové míry, jež se zračí ve zlomcích (z1, z2 a z3), které musí v cenových protipólech hodnotových rovnic pro jednotlivá odvětví figurovat spolu s celkovým modifikačním cenovým koeficientem (z) v sociálně ekonomické roli doplňujících modifikačních cenových koeficientů a zároveň plní i sociálně ekonomickou funkci distribučních koeficientů, neboť ukazují na rozdělení mas zisků „ustrojených“ dle „fazóny“ rovné ziskové míry do různých produkčních sfér. Cenové rovnice se nám tak modifikují následujícím způsobem: [(c1x + v1y + s1z1z) = (c1x + c2x + c3x)]; [(c2x + v2y + s2z2z) = (v1y + v2y + v3y)]; [(c3x + v3y + s3z3z) = z(s1z1 + s2z2 + s3z3) = (s1z1z + s2z2z + s3z3z)]. Ukazuje se také, že {[S = (s1 + s2 + s3) = (c3 + v3 + s3)] = [Sz = (s1z1z + s2z2z + s3z3z) = (c3x + v3y + s3z3z)]}, a proto i [(c3 + v3 + s3) = (c3x + v3y + s3z3z)]. Algebraická metoda vskutku vstoupila předpokladem, že (z = 1) a (Sz = S) do oblasti konkrétní totožnosti a konkrétní rozdílnosti (čili konkrétní rovnosti a konkrétní nerovnosti), v níž se suma nadhodnot sice rovná sumě zisků vyrovnaných podle téže míry zisku, nerovnají se však velikosti jednotlivých hodnotových a cenových položek, které tuto rovnost celkových sum vytvářejí, rovnají se velikosti celků, nerovnají se však velikosti částí, které tyto celky tvoří: matematická racionalita (logika) zde stále pracuje s jednou provždy danými, hotovými a neměnnými jsoucny, v jednom případě však tyto fixní entity mají podobu rovnosti, v případě druhém pak podobu nerovnosti a tato algebraická schémata se nalézají ve formálně logickém, abstraktním protikladu.