Citace:
"... Bortkiewiczův algebraický postup představuje zárodečnou vývojovou formu pojmového modelu „standardního ekonomického systému“, „systému standardně složeného zboží“ Pierra Sraffy, jenž „vyřešil“ transformační problém tím způsobem, že výrobní ceny zcela „emancipoval“ od kategorií pracovní teorie hodnoty."
V podstatě ano, ale vemte na vědomí, že tím padouchem, který jako první oddělil "výrobní" cenu od hodnoty, nebyl nikdo jiný, než samotný Marx.
Byl to Marx, kdo zavedl všeobecnou míru zisku, a ten zbytek už je v podstatě jen domýšlení důsledků této věci.
****
Citace:
"... modifikační cenové koeficienty (x) a (y) mohou mít na celospolečenské úrovni i ve všech jednotlivých odvětvích stejnou číselnou hodnotu právě proto, že představují položky výrobních nákladů, jejichž modifikační cenový význam coby pouhých fantomů je možno v soustavě výrobních vztahů kapitalismu volné konkurence i kapitalismu monopolního zanedbat, neboť každému kapitalistickému podnikateli se ve výrobní ceně vracejí investované výrobní náklady, a skutečné transformaci (neboli cenové modifikaci) podléhají jedině v rozdílných sférách vyprodukované masy nadhodnoty, kterou si přivlastňují kapitalisté, směňujíce ji v rámci prosté reprodukce za luxusní zboží, a to v procesu formování volně konkurenční i monopolní výrobní ceny: přesně tak, jak to v Kapitálu uvádí jistý Karel Marx."
Proč mají koeficienty (x) a (y) u všech odvětví stejnou hodnotu jsem už psal a nebudu to opakovat.
V marxistické teorii hodnoty to fantomy rozhodně nejsou a stejně tak je nelze zanedbat (jinak by se nemohly vracet investované výrobní náklady).
Že jste napsal nesmysl a že cenu od hodnoty odtrhl skutečně Marx si můžeme snadno ukázat na jednoduchém příkladu:
Mějme dostatečně rozvinutý kapitalismus volné soutěže, jak o něm uvažuje Marx. A nyní, dejme tomu, že pytel mouky má hodnotu 100 jednotek a "výrobní cenu" 120 jednotek. Pytel mouky koupí podnikatel-pekař a upeče z něj koblihy, které potom prodává.
A teď otázka č.1:
Kolik jednotek zaplatí pekař mlynáři za pytel mouky (tržní výkyvy zanedbáváme) ?
Předpokládám, že budete souhlasit, že 120 jednotek. Kdyby tomu bylo jinak, mlynář by nedostal všeobecnou míru zisku a celá kategorie "výrobní ceny" by pak vlastně postrádala smysl.
Otázka č.2:
Kolik jednotek za spotřebovanou mouku přejde ve formě konstantního kapitálu do výrobní ceny vyrobeného množství koblih ?
Podle Vás by to mohlo být, v souladu s Marxovým schématem, jen 100 jednotek ?
No jo, ale pekař přece zaplatil 120 jednotek.
Takže těch zbývajících 20 jednotek vezme kde ? To má jít na úkor jeho zisku ? Pak by ovšem asi nedosáhl na všeobecnou míru zisku, ba dokonce by se mohl ocitnou i ve ztrátě...
Takže jak ? Máte pro to nějaké vysvětlení ?
Že by se něco mohlo vyrovnávat na celospolečenské úrovni nás nezajímá, vyrovnat se to musí u každého jednotlivého kapitalisty, neboť každý z nich má (podle Marxe) dostat všeobecnou míru zisku.
Pochopitelně, že řešení existuje, je triviální a přijde na něj každé malé dítě: do výrobní ceny koblih přejde výrobní cena mouky 120 jednotek a najednou všechno sedí - mlynář i pekař dostanou všeobecnou míru zisku a nikde nic neschází ani nepřebývá.
Jedině dogmatické lpění na doslovné liteře Marxova textu může vést k pokusu evidentní nekonzistenci Marxova schématu zamaskovat nějakou slovní ekvilibristikou o "složité dialektice", "zespolečenšťování" nebo o tom, že "transformační proces tedy obsahuje jak přeměnu hodnot ve výrobní ceny, tak i opětnou přeměnu výrobních cen na hodnoty". (To bych chtěl vidět, jak se u pekaře přetransformuje výrobní cena 120 jednotek na hodnotu 100 jednotek, ta pak vstoupí do výrobku a jemu se vrátí investované výrobní náklady.)
Mimochodem - transformační koeficient pro pytel mouky dle uvedeného příkladu by byl roven 1,2 (podíl cena/hodnota). Jak byste ho chtěl "zanedbat" ? Myslíte položit roven 1 ? Pak by ale ani mlynář, ani pekař nedostali všeobecnou míru zisku, měli bychom situaci, kdy hodnota se rovná výrobní ceně a kdy k žádnému přerozdělování nadhodnoty nedochází.
Rovněž byste měl vzít na vědomí, že kapitalista žádné hodnoty nezná a ani je neumí vypočítat (to neumějí ani doktoři marxismu, ověšení tituly ze všech stran).
Kapitalista zná jen ceny, za které nakupuje, takže když si bude počítat míru zisku, nemůže do nákladů počítat nic jiného než ceny, a to ani kdyby chtěl. Čili jak vidíme, kritériem, které nasměrovává kapitalisty z méně ziskových do ziskovějších odvětví nemůže být nic jiného, než míra zisku, vypočítávaná podle cen.
Z tohoto jednoduchého příkladu tedy vidíme, že:
1) Marxovo schéma je skutečně nekonzistentní;
2) Již samo zavedení všeobecné míry zisku nevyhnutelně vede k odpoutání ceny od hodnoty, přičemž z hodnot se stávají pouze jakési podstaty, které velikost cen skrytě ovlivňují. Nemůže za to ovšem Bortkiewicz, ale samotný Marx. Bortkiewicz pouze pokračoval dále na cestě, kterou Marx započal a na které udělal jen první neobratné krůčky.
****
Citace:
"... se nikdo nemůže divit, že mi připadají směšné výklady inženýra Gočeva o tom, že pro politickou levici je údajně „velice slibný“ přístup, jejž nabízí indeterministická „probabilistická politická ekonomie“, která vychází z „teorie chaosu“ ..."
Nechci Vás nějak podceňovat, ale předpokládám, že "probabilistickou" ekonomii neznáte, takže mi nepřipadá moc chytré ji označovat za směšnou.
Je nutno reflektovat skutečnost, že matematika bude stále více pronikat i do oborů, kde dříve bylo možno se s ní setkat jen sporadicky. To souvisí i s rozvojem výpočetní techniky, který nabízí nové možnosti modelování různých jevů, kde to dříve pro jejich složitost nebylo možné.
Mně osobně připadá nějaké použití počtu pravděpodobnosti při popisu složitých systémů, kde působí velké množství do jisté míry nezávisle a často bez známých přičin jednajících agentů, velmi účelné.
****
Citace:
"... či mudrování váženého docenta Valenčíka, že v dnešní době je úplně zpozdilé hájit marxistickou pracovní teorii hodnoty kritikou Bortkiewiczovy algebraické metody."
No já bych řekl, že hájit pracovní teorii hodnoty kritikou Bortkiewicze je úlet, neboť Bortkiewicz pracovní teorii hodnoty nevyvrací, ale dále rozvíjí. Hájit marxistickou teorii hodnoty ve vztahu k transformačnímu problému můžete jen tak, že nabídnete nějaké dokonalejší řešení, než prof.Bortkiewicz. To patrně dělali i jeho následovníci. Jak daleko se dostali a zda je ještě vůbec co řešit, mi není známo.
Popíráním toho, že Marxovo schéma je nekonzistentní, což je, jak ostatně názorně demonstroval výše uvedený jednoduchý příklad s pytlem mouky, zcela zjevné, pracovní teorii hodnoty nijak neprospějete. Podle mne je to právě naopak - vzbuzování dojmu, že bez evidentně chybného schématu se pracovní teorie hodnoty zhroutí, jen poškozuje její pověst.