Vážený pane "Kobo" - obracím se na Vás touto přezdívkou, jíž jste si sám zvolil, ač mám takovým dojem, že bychom mohli na tomto webu diskutovat pod svými vlastními jmény, přičemž jsem ochoten odpřisáhnout, že příjmení "Neužil" není žádný pseudonym, leč moje pravé jméno, které nosím po svých předcích. Až dneska jsem se mohl po určité době zase připojit k internetu a prostudovat si i Vaše kritické připomínky k mému dalšímu článku na tomto portálu - jenž si možná tak obsáhlou diskusi ani nezaslouží.
Především se Vám musím omluvit za ony pasáže textu mého povídání, které byste mohl - a jak se mi zdá, oprávněně - pokládat za osobní útok. Všechny tyto pasáže jsem ochoten odvolat, a to už proto, že se vlastně netýkají ideově teoretické a metodologické podstaty našeho názorového sporu. Ten spočívá přibližně v následujícím: Vy tvrdíte, že sociálně ekonomický vývoj soudobého globalizovaného kapitalismu nepotvrzuje, ale spíše vyvrací vizi samosprávného socialismu, neboť výhonky samosprávného vlastnického a podnikatelského sektoru, které by živelně a samočinně vznikaly v lůně globalizovaného systému kapitalistického vykořisťování, jsou velmi nepočetné a slabé, což je objektivně existující fakt. Jenomže dle teorie, jíž se moje maličkost pokouší rozpracovávat spolu s doktorem Hellerem, svědčí tento objektivně existující fakt o teoretické nemohoucnosti a praktické politické slabosti mezinárodního radikálně levicového sociálně politického hnutí, a tudíž v poměru k myšlenkovému obsahu "samosprávného modelu" nemá ani "verifikační", ani "falzifikační" funkci, čili ho ani nepotvrzuje, ani nevyvrací. V "Materialismu a empiriokriticismu" uvádí Lenin zajímavou myšlenku: "Hledisko života, praxe musí být prvním a základním hlediskem teorie poznání. Vede nutně k materialismu, odvrhujíc nekonečnou řadu výmyslů profesorské scholastiky. Ovšem přitom nesmíme zapomínat, že kritérium praxe v podstatě nemůže úplně potvrdit, ani vyvrátit žádnou lidskou představu. Toto kritérium je také natolik "neurčité", že nedovoluje lidskému poznání lidskému poznání přeměnit se v "absolutno", ale zároveň je tak určité, že vede nesmiřitelný boj se všemi druhy idealismu a agnosticismu. Je-li to, co potvrzuje naše praxe, jediná, poslední, objektivní pravda, pak z toho plyne, že jedinou cestou k této pravdě je cesta vědy stojící na materialistickém stanovisku... Ale poněvadž kritérium praxe, tj. vývoj všech kapitalistických zemí za poslední desítiletí, dokazuje jen objektivní pravdu celé sociálně ekonomické teorie Marxovy vůbec, a nikoli té či oné její části, formulace a pod...Z tohoto mínění zastávaného marxisty, že Marxova teorie je objektivní pravda, plyne jediný závěr: jdouce po cestě Marxovy teorie, budeme se přibližovat k objektivní pravdě stále více (aniž ji kdy vyčerpáme); jdouce kteroukoli jinou cestou, nemůžeme dojít k ničemu, kromě zmatku a lži." (Uvádím podle Lenin, V. I.: Materialismus a empiriokriticismus; Svoboda, Praha 1952, str. 127-128).
Znovu zopakuji základní myšlenku vize o samosprávné podobě budoucího socialistického zřízení: zárodečné formy samosprávné vlastnické subjektivity a zárodečné buňky třídy samosprávných vlastníků nebudou v lůně globalizovaného kapitalismu vznikat v žádném případě pouze živelně a samočinně, v důsledku jakého "civilizačního samopohybu", v němž by "dobrotiví kapitalisté" dobrovolně odevzdávali svá vlastnická práva kognitivním proletářům, ale pouze a jedině rozvíjením revolučně kritické sociálně ekonomické a sociálně politické praxe vedené revolučně demokratickým sociálním a právním státem, neboli v průběhu a jako výsledek revolučního politického třídního zápasu pracujících mas, jehož jádrem bude třídní svazek kognitariárního a klasického industriálního proletariátu, třídního boje probíhajícího v útrobách výrobních vztahů a třídně sociální dělby práce kapitalistické občanské společnosti. Vaše kritické výpady, vážený pane "Kobo", poukazují v nejlepším případě na nízký stupeň rozvinutosti, univerzalizace mezinárodního radikálně levicového, revolučně demokratického, sociálně politického hnutí, ulpívají na této nerozvinutosti, absolutizují ji, a tudíž jsou, jak se mi alespoň zdá, metodologicky inspirovány "principem falzifikace" z Popperovy filozofické teorie "kritického racionalismu", jež náleží k ostatním teoriím logického pozitivismu.
Vážený pane "Kobo" zkuste vyvrátit moje tvrzení (které sdílím spolu s Pepou Hellerem), že kognitariární proletariát je v daleko větší míře než proletariát klasický svým sociálně třídním bytím aktivním nositelem nového typu společenského bohatství, jímž je volný čas, a to prosím na metodologickém základě marxistického dialektickomaterialistického pojetí logiky zákonitostí historického vývoje lidské společnosti, a ne pouze na základě nějakých faktografických střípků. Pak budou Vaše - zajisté dobře míněné - kritické připomínky mít poznávací hodnotu vyšší něž nula a nebudou poplatné gnoseologickému skepticismu a agnosticismu, jenž na přímou otázku: "A co tedy navrhujete místo samosprávy?", odpovídá jediným slovem: "Nevím!"
P. S. Když už, vážený pane "Kobo" tolik ctíte objektivní empirická fakta, což Vás zajisté šlechtí, měl byste také objektivně uznat, že kupříkladu dnešní putinovské Rusko není již dávno v žádném případě Ruskem sovětským a socialistickým, a tudíž i moje kritické výhrady k politice váženého Vladimíra Vladimíroviče vůbec nevyplývaly z nějakého osobního záští, nýbrž z metodologického principu třídní analýzy, jenž je základem marxismu.