Pane doktore Hellere, Vy jste můj příspěvek na fórum neoznačil za narušení diskuse, naopak jste se mnou diskutoval, takže tu moji úvodní pasáž můžete vynechat, ta se Vás netýká.
Já pana dr.Neužila chápu, byl použit jeho text, byť náhodně, tak to možná bere více osobně. Tady mohu jen zopakovat, že se skutečně jedná jen o náhodu a kdyby zde na webu byl nějaký jiný vhodnější text, vycházel bych z něj.
Pane Hellere, já si myslím, že Vaši argumentaci v podstatě chápu (pochopitelně má pravdu dr.Neužil, že lepší by bylo argumentovat na základě Vaší knihy, kde je to asi propracováno uceleněji a více do detailů).
Mně se prostě jen zdají určité, asi klíčové, body Vaší argumentace nepřesvědčivé.
Já přece vím, že výrobní síly se vyvíjejí, jenže nevidím nějaký zásadní rozpor mezi znalostní ekonomikou a kapitalistickým soukromým vlastnictvím výrobních prostředků.
Já nezvěčňuji status quo, ale má-li se jednat o vědu, je přece požadavek empirických důkazů naprosto oprávněný. I marxistická teze přece praví, že kritériem teorie je praxe.
Měl by být vidět alespoň nějaký trend ve směru Vašich prognóz.
Vždyť znalostní ekonomika je v podstatě realita, to není něco, co přijde až za 100 let. Existuje nemalé množství firem, které se ničím jiným neživí - tak proč tam nemají vývojáři významné podíly ?
Zdůvodnění, proč by měly být pracovníkům předávány podíly ve firmách, mi připadá nevěrohodné. Asi by nemělo smysl opakovat pořád stejné argumenty.
Já neignoruji Vaše odpovědi, že "kognitář bude potřebovat volné ruce pro svou zespolečenštěnou práci", já jen nevidím, pokud by ho postavení ve firmě nějak svazovalo, jak by to měla vyřešit vlastnická forma. I družstvo v tržní ekonomice musí produkovat zisk a bojovat o přežití. Za všechno přece nemohou jen ti zlí kapitalisti, může za to i ekonomický tlak konkurence. Nepovažuju za samozřejmost, že je někoho nutno motivovat zrovna podílem na firmě.
Já osobně mám také docela problém s formulacemi typu "přivlastnit si zapojením do všeobecné produktivní síly lidské součinnosti svou lidskou neboli společenskou podstatu", které Vy asi vyslovujete bez velkého přemýšlení, ale které jsou pro člověka, který s tímto způsobem vyjadřování nepřichází denně do styku, plné vzletně neostrých a obtížně definovatelných pojmů typu "lidská podstata", které se, alespoň z mého hlediska, dají naroubovat skoro na všechno.
I z tohoto důvodu jsem dal přednost pragmatické argumentaci a zdravému rozumu.
Čili abych to shnul, myslím, že Vás chápu, ale nevidím to jako Vy.
Podívejme se na to ještě z jiného úhlu:
Vždyť už ten Váš požadavek na "přímou každodenní možnost kognitáře podílet se na vlastnickém rozhodování" je fakticky neuskutečnitelný. Tohle by mohlo fungovat u nějaké firmičky s 10 zaměstnanci, ale u velké, třeba i nadnárodní, firmy ?
Podívejme se např.na webové stránky předního výrobce software, firmy Microsoft - viz https://www.microsoft.com/en-us/news/inside_ms.aspx :
V červnu 2014 měla tato firma 128076 zaměstnanců, z toho v USA 61756. Pobočky má snad ve všech zemích světa, jestli jsem dobře počítal, tak ve 119 zemích.
No a teď mi vysvětlete, jak by měla ta "přímá každodenní možnost podílet se na vlastnickém rozhodování" u takového kolosu vypadat ?
Vždyť i kdyby byly všechny vlastnické podíly stejně velké, byl by podíl jednotlivého zaměstnance pod hranicí 0.01 promile. Tak o čem může takový vlastník rozhodovat ?
Maximálně se může účastnit voleb vedení společnosti a schvalovat zprávy o hospodaření. Ovšem jeho hlas je tak nepatrný, že naprosto zanikne.
To je podobné, jako kdybyste měl z kuponové privatizace akcie Komerční banky. Pochopitelně se můžete zůčastnit valné hromady. Dostanete tam možná zadarmo chlebíček a minerálku - a to je také jediný užitek, který z valné hromady budete mít.
Je přece jasné, že bez zprostředkování přes nějaký "řídicí aparát" to u velkých firem prostě nejde. To není nějaká ideologická předpojatost, to je zjevný fakt.
Pochopitelně můžete namítnout, že zaměstnanci se mohou domluvit a vydupat si třeba nějaké vnitrofiremní referendum k nějaké otázce.
To jistě mohou, ale 1) opravdu se domluví ? A 2) je možné to nazvat "přímou každodenní možností rozhodování" ?
Jak je patrné z mého příkladu, možnost spolurozdodování "spoluvlastníka" velké firmy se fakticky blíží možnosti spolurozhodování občana-voliče o politických záležitostech. A to, jak všichni víme, v praxi moc dobře nefunguje.
Tady nejde o to, že by velká firma jaksi z principu nemohla být spoluvlastněna zaměstnanci, jde o to, že v každodenní praxi by takové spoluvlastnictví stejně neznamenalo nějaký aktivní podíl na řízení.
Pak je tu také otázka, zda "kognitariát" po samosprávě vůbec nějak touží.
Nepochybně jsou mezi nimi lidé, kteří by dovedli koncipovat podnikatelské záměry a také by to rádi dělali. Ale nesní tihle lidé spíše o kariérním postupu mezi vedoucí pracovníky nebo o založení vlastní firmy, než o nějaké samosprávě ?
Např.mezi počítačovými programátory je dost takových, kteří podnikají na živnostenský list nebo mají své vlastní firmy.
Co myslíte, jsou jejich vzorem izraelští kibucníci, nebo spíše lidé jako Bill Gates, který založil firmu Microsoft a nyní patří k nejbohatším lidem světa či Larry Page a Sergey Brin, kteří založili společnost Google a nyní mají majetky ve výši 20 a 29 miliard USD ?
Opět to nešťastné připoutání dělníka:
Pane Hellere, připoutání nepopírám, pouze relativizuji. Lidi u pásu jsem viděl, ale to není zdaleka většina dělnických profesí, jmenovat příklady snad nemusím.
Moje námitka ale nebyla o tom, zda je dělník připoutaný nebo ne, rozporoval jsem tezi že eventuální změna "připoutání" by měla mít nějaké důsledky ohrožující kapitalismus.
Ale když už mluvíme o tom připoutání, tak i "kognitariát" může být připoután, byť třeba ne přímo ke stroji. U větších firem typu Microsoft je začleněn do vývojového týmu, kde je jen jeho malou součástí. Dělá jen nějaký dílčí úkol, je kontrolován a musí dodržovat stanovený harmonogram. Výsledky jeho práce mimo projekt nemají žádný smysl, osmyslňuje ji teprve začlenění do nějaké širší firemní infrastruktury, kterou tvoří nejen ostatní členové týmu, ale i další nevývojová oddělení firmy, která zajistí uptanění na trhu, marketing, podporu zákazníků, atd. I kdyby měl pružnou pracovní dobu a programoval si doma na notebooku, fakticky může být jeho propojení s firmou větší, než u lecjakého dělníka.
Podobně třeba výzkumný pracovník u farmaceutické firmy - potřebuje velmi nákladné přístroje, laboratoře, týmy lidí, kteří zajistí testování, ošetří po právní stránce patentovou ochranu, zajistí certifikace, atd. Firma si pochopitelně i nějak vyhodnocuje perspektivy jednotlivých projektů a může je i zastavit, takže i takový pracovník je vystaven tlaku na dosažení výsledků, i když nestojí v továrně u pásu.
Nejsem odborník na ESOP, díval jsem se internet a jestli jsem to dobře pochopil, v USA to funguje zhruba následovně:
Firma založí fond. Zaměstnancům, kteří splňují určité podmínky (např.práce na plný úvazek, věk, délka zaměstnání u firmy, atd...), v něm zřídí účty. Do fondu převádí podle dohodnutého plánu část nově emitovaných akcií nebo určité finanční prostředky, které jsou využity na nákup stávajících akcií.
Stát to podporuje tím způsobem, že takového prostředky jsou do určité výše odečitatelné z daní.
Když zaměstnanec opustí firmu nebo odejde do důchodu, obdrží akcie. Firma je povinna jeho akcie odkoupit za tržní cenu.
Jako akcionáři mají takoví zaměstnanci právo hlasovat o důležitých otázkách, ale práva hlasovat o některých věcech mohou být omezena.
Jak vidíte, je to forma benefitu a spoření na důchod. Zřejmě to má zaměstnance motivovat k zvyšování tržní hodnoty firmy.
Je možné, že to nepíšu zcela přesně, ale o nějakou samosprávu v pravém slova smyslu tam asi moc nejde.
Pan Tejkl by Vám to nepochybně dokázal popsat daleko lépe.
Jak píše doc.Švihlíková, ČR je kolonie. Pokud v Evropě budou někdy nastávat nějaké změny, bude jen někde na chvostě.
Pro KSČM z toho, podle mého názoru, vyplývá, že by bylo užitečné, aby se moc nezdiskreditovala, dokázala si udržovat nějaký voličský potenciál a přežila do nějakých pro levicovou politiku lepších časů, pokud přijdou. Myslím, že by KSČM se neměla snažit být "státotvorná" za každou cenu, stejně do ní všichni kopou jako do prašivého psa. Já osobně bych také rád viděl, kdyby se zamyslela nad svou ekologickou (či spíše neekologickou) politikou.
Myslím si, že nějaký výzkum a odbornou diskusi o socialismu ať už minulém nebo budoucím by měla v každém případě podporovat a měla by se snažit v tomto směru i o nějakou spolupráci se zahraničními stranami.