Nejsou to nesmysly. Pozorný čtenář si zajisté povšiml, že hodnotové rovnice v příkladu, jejž sestavil doktor Neužil, respektují podmínky jednoduché reprodukce, takže [(100c2 + 100c3) = (100v1 + 100s1)]. Vzájemné vztahy mezi hodnotovými položkami v jednotlivých oblastech také vyjadřují tutéž míru zisku, neboť [100s1/(200c1 + 100v1) = 50s2/(100c2 + 50v2) = 50s3/(100c3 + 50v3) = 1/3], a zároveň též i stejnou míru nadhodnoty, jelikož (100s1/100v1 = 50s2/50v2 = 50s3/50v3 = 1). Příčinou je skutečnost, že v odlišných sférách nalézáme stejné organické složení investovaného kapitálu: (200c1/100v1 = 100c2/50v2 = 100c3/50v3). A stejnou míru zisku i tutéž intenzitu kapitalistického vykořisťování v rozdílných produkčních odvětvích nalézáme i v rovnicích, v nichž figurují cenové modifikace hodnotových položek, protože [100s1z/(400c1x + 300v1y) = 50s2z/(200c2x + 150v2y) = 50s3z/(200c3x + 150v3y) = 1/7] a (100s1z/300v1y = 50s2z/150v2y = 50s3z/150v3y = 1/3). Je také zjevné, že i cenové rovnice zrcadlí podmínky prosté reprodukce, neboť (200c2x + 200c3x) = (300v1y + 100s1z). Příčina tkví opět v tom, že v různých oborech nacházíme stejný vzájemný poměr do nich vkládané živé a zvěcnělé práce: (400c1x/300v1y = 200c2x/150v2y = 200c3x/150v3y). A náš příklad dokládá, že když v rozdílných oblastech výroby rozvíjejí své podnikatelské aktivity kapitály, které, byť se liší celkovou velikostí, mají stejné organické složení a nadto těží nezaplacenou práci ze živé konkrétní práce dělnického obyvatelstva s toutéž intenzitou, vzniká v těchto produkčních oborech všeobecná a rovná zisková míra samočinně, a tudíž jsou všechny algebraické vzorce či kvadratické rovnice sestavené pro výpočet modifikačních cenových parametrů a celospolečenské míry zisku naprosto zbytečné, a to již a právě z toho důvodu, že v systému jednoduché reprodukce (neboli nulového, čili nikoli kladného, leč ani záporného hospodářského růstu) s ekonomickou rovnováhou mezi rozdílnými výrobními sférami nedochází za nastíněných podmínek k zespolečenšťování hodnot ve výrobní ceny a vyprodukovaných nadhodnot do všeobecné rovné míry zisku.
Pokusíme-li se náš předpoklad, že (x = 2) a (y = 3) aplikovat na již zmíněný Bortkiewiczův příklad, vychází nám, že v jednotlivých odvětvích investované kapitály rozvíjejí své podnikatelské aktivity ve složení (450c1x + 270v1y), (200c2x + 360v2y) a (100c3x + 270v3y), z čehož plyne, že (450c1x + 200c2x + 100c3x = 750Cx) a (270v1y + 360v2y + 270v3y = 900Vy) a z toho pak dále vyplývá, že (750Cx + 900Vy = 1650). Je zjevné, že pokud (C + V = 675) a (S = 200), a tudíž (p1 = 200/675 = 8/27), plyne z toho, že (200S = 1650p2), z čehož pak dále vyplývá, že (p2 = 200/1650 = 4/33), což je „královnou věd“ matematikou zcela přesně vypočtená všeobecná rovná míra zisku, kterou násobíme do jednotlivých oborů vkládané náklady živé a zvěcnělé práce, čímž dostáváme výrobní ceny: (450c1x + 270v1y + 2880/33s1z1), (200c2x + 360v2y + 2240/33s2z2) a (100c3x + 270v3y + 1480/33s3z3), přičemž nečiní příliš velkých obtíží se přesvědčit, že (2880/33s1z1 + 2240/33s2z2 + 1480/33s3z3 = 6600/33Sz = 200Sz).
Pozorný čtenář si již určitě také spočítal, že (200c2x + 100c3x = 300 = 9900/33), kdežto (270v1y + 2880/33s1z1 = 8910/33v1y + 2880/33s1z1 = 11790/33), z čehož vyplývá, že už formálně matematické odvozování všeobecné a rovné ziskové míry dokládá, že proces přeměny hodnot ve výrobní ceny nelze vtěsnat do rámce systému prosté reprodukce a respektovat požadavky uchování ekonomické rovnováhy mezi jednotlivými výrobními odvětvími – a to dále ukazuje, že „přirozeností“ kapitalistického výrobního způsobu je ekonomická nerovnováha, což Marx ukazuje na klesající vývojové tendenci společensky průměrné ziskové míry. Příčina je nasnadě: rozdílná odvětví se – již v původním Bortkiewiczově příkladě i v Bortkiewiczově příkladě námi modifikovaném – liší i organickým složením do nich investovaných kapitálů.