Shoda mezi abstraktně obecným a konkrétně obecným, která je příznačná pro abstraktní matematické poznávací myšlení, se při rozvíjení Bortkiewiczovy algebraické metody projevuje v přechodu od abstraktně formální totožnosti ke stejně abstraktně formální rozdílnosti (nerovnosti): zavedeme-li totiž do vzorců a rovnic zobrazujících algebraické řešení „transformačního problému“ modifikační cenové koeficienty x a y, čímž se s velkou pravděpodobností [(Cx + Vy) ≠ (C + V)], může pro vzájemný poměr S a Sz platit jak (S = Sz), tak i (S ≠ Sz), tedy že celková suma nadhodnot se může, ale také nemusí rovnat celkové sumě ziskových mas odpovídajících téže míře zisku ve všech odvětvích. Předpokládáme-li, že (S ≠ Sz), plyne z toho, že [Sz = z(s1 + s2 + s3) = (s1z + s2z + s3z)], kdy z může být jakékoli reálné číslo větší než nula a odlišné od jedné, současně však přestávají platit podmínky jednoduché reprodukce a proces tvorby výrobních cen neboli utváření kapitalistických výrobních vztahů se i formálně matematicky naprosto odtrhává od své hodnotově substanční „živné půdy“ a materiálně předmětného základu. Předpokládáme-li, že (S = Sz), pak se tato vazba alespoň formálně matematicky uchovává, zároveň však z oné rovnosti vyplývá, že [Sz = (s1z1 + s2z2 + s3z3)], čili že, jak uvádíme na řadě míst v naší studii, se zavedením rovnosti [(s1z1 + s2z2 + s3z3) = S] počet neznámých v cenových rovnicích nezmenšuje, ale naopak zvětšuje, což zpochybňuje věrohodnost Bortkiewiczových algebraických formulek a rovnic, a naopak ukazuje nezbytnost opustit rámec ekonomické rovnováhy v systému prosté reprodukce.
Bortkiewiczovo tvrzení, že (S = Sz), kdy (z = 1) lze slovy vysvětlit tak, že celková suma mas v jednotlivých odvětvích vyprodukovaných nadhodnot se rovná celkové sumě mas zisků, které jsou součástí v oněch rozdílných produkčních sférách utvořených výrobních cen, jež se rodí díky stejné a obecné míře zisku. Sz se ale, jak znovu a znovu opakujeme, může rovnat jak [z(s1 + s2 + s3) = (s1z + s2z + s3z)], kdy (z = 1), tak i (s1z1 + s2z2 + s3z3), kdy (z1 ≠ z2 ≠ z3 ≠ z1) a (z1 ≠ 1), (z2 ≠ 1), (z3 ≠ 1), což je způsobeno zavedením modifikačních cenových koeficientů x a y, pro které, jak znovu připomínáme, platí, že (x ≠ y), (x ≠ 1) a (y ≠ 1), z čehož dále plyne, že [(c1x + v1y) ≠ (c1 + v1)], [(c2x + v2y) ≠ (c2 + v2)], [(c3x + v3y) ≠ (c3 + v3)], a tudíž i (s1z1 ≠ s1), (s2z2 ≠ s2), (s3z3 ≠ s3), přestože zároveň [(s1 + s2 + s3) = (s1z + s2z + s3z) = z(s1 + s2 + s3) = (s1z1 + s2z2 + s3z3)], což lze vyjádřit slovy: suma nadhodnot se sice rovná sumě zisků, nerovnají se však velikosti jednotlivých hodnotových a cenových položek, které tuto rovnost celkových sum vytvářejí, rovnají se velikosti celků, nerovnají se však velikosti částí, které tyto celky tvoří. Tvrzení (c1x + v1y + s1z1), (c2x + v2y + s2z2), c3x + v3y + s3z3) nejsou cenovými protipóly výroků (c1 + v1 + s1), c2 + v2 + s2), (c3 + v3 + s3), v nichž figurují hodnotové položky, protože mají odlišné hodnotové uspořádání.
Bortkiewiczova algebraická metoda, která se pohybuje v rámci formálně a abstraktně obecného, přehlíží, že zavedením předpokladu, že (S = Sz), kdy (z = 1) se Sz (neboli celková suma zisků v cenových rovnicích modelujících proces přeměny hodnot na výrobní ceny) stává konkrétně obecnou jednotou protikladných pojmových určení, čímž se ze známé veličiny z stává „otec i matka“ neboli „společný předek“ plodící tři neznámé veličiny z1, z2 a z3 coby svoje „potomky“, čímž v soustavě tří rovnic [(c1x + v1y + s1z1) = (c1x + c2x + c3x)], [(c2x + v2y + s2z2) = (v1y + v2y + v3y)], [(c3x + v3y + s3z3) = (s1z + s2z + s3z)] dostáváme celkově pět neznámých: x, y a z1, z2, z3, z čehož plyne, že cenové indexy x a y se za těchto okolností vypočítat prostě nedají. Bortkiewicz si sice vypomáhá formulkami f1, f2, f3 a g1, g2, g3, které však představují spíše vtipný algebraický trik či spíše drobný podvůdek.
Algebraická metoda má, chce-li vycházet z předpokladu, (že S = Sz), v těchto podmínkách dvě možnosti, z nichž si může vybrat: 1)stanovit, že (x = y = 1), čímž se vrátí k Marxovu stanovisku, že suma hodnot se rovná sumě výrobních cen a suma nadhodnot se rovná sumě průměrných zisků, což ale současně umožňuje určit v rovnicích zobrazujících rozdílná odvětví, která se při téže velikosti investovaných kapitálů různí vzájemným podílem živé a zvěcnělé práce, a tedy i velikostí mas vyrobených nadhodnot, číselnou hodnotu všeobecné rovné a společensky průměrné masy a míry zisku; 2)libovolně určovat hodnotu x a y, čímž lze vypočítávat obecnou míru zisku postupem, jejž jsme naznačili a díky němuž se Bortkiewiczem důmyslně a nápaditě sestrojená kvadratická rovnice stává naprosto zbytečnou.