Zadívejme se trochu pozorněji na zpětnou přeměnu výrobních cen, jež zahrnují v odvětvích s rozdílnou masou a mírou nadhodnoty utvořenou stejnou masu a míru zisku, na výchozí hodnotové položky procesu, v němž se nakonec shoduje celospolečenská suma hodnot se sumou výrobních cen a souhrn vyprodukovaných nadhodnot se rovná souhrnu společensky průměrných mas zisku. Každý laskavý i nelaskavý čtenář, jenž se pouze zběžně seznámil s marxistickou filosoficko-ekonomickou teorií hodnoty, zajisté ví, že v kapitalistickém způsobu výroby je pracovní síla pro kapitál produktivního dělníka jediné zboží, které se nevyrábí, ale jehož hodnota se reprodukuje, přičemž v průběhu výrobního procesu, který je současně procesem hodnototvorným a zhodnocovacím, neexistuje žádný kvalitativní předěl či zlom mezi prací nutnou, během níž dělník vyrábí hodnotový ekvivalent své pracovní síly, reprodukuje její hodnotu, jelikož tím pracuje na sebe, vyrábí hodnotový ekvivalent svojí mzdy, a nadprací, během níž dělník vyrábí nadhodnotu pro kapitalistu; zboží, u něhož hodnotová struktura užitné hodnoty nezahrnuje nadhodnotu, a to právě z toho důvodu, že užitná hodnota pracovní schopnosti dělníka je v soustavě kapitalistických výrobních poměrů (neboli antagonistické sociálně ekonomické a třídně sociální dělby práce mezi proletářským námezdně pracujícím nevlastníkem a kapitalistickým vlastníkem výrobních prostředků) pramenem nadhodnoty ve výrobním procesu – u stroje coby základního prvku konstantního fixního kapitálu je tomu v kapitalismu jinak: hodnota jeho užitné hodnoty obsahuje nadhodnotu právě z toho důvodu, že nadhodnota nevzniká z jeho hodnoty a jeho užitná hodnota se na produkci nadhodnoty podílí pouze zprostředkovaně jako nástroj ždímání a vysávání nadhodnoty ze živé dělníkovy práce, přičemž stroj vstupuje do výrobního procesu jako celek a do zhodnocovacího procesu po částech –, jenž je z hlediska kapitalistického továrníka procesem spotřeby užitné hodnoty pracovní síly klasického industriálního proletáře, díky čemuž se výrobní proces stává zároveň procesem hodnototvorným i procesem zhodnocovacím, nejenom procesem výroby zboží, ale především a hlavně procesem kapitalistické výroby zboží. Pracovní síla tradičních průmyslových dělníků se tak prodává a kupuje za tržní ceny, které kolísají kolem hodnoty – a proto také není hodnota užitné hodnoty pracovní síly dělnického obyvatelstva zdrojem nadhodnoty, neboť se prodává a kupuje v souladu se směnou hodnotových ekvivalentů –, takže je možné poměrně věrohodně předpokládat, že v celospolečenském souhrnu a ideálním průměru se tyto odchylky vskutku vzájemně vyrovnávají na hodnotě pracovní síly klasických industriálních proletářů, pro něž utváří vykořisťovatelská organizace kapitalistických ekonomických vztahů jedinou možnost vlastnického praktického jednání ve formě úsilí o dosažení co nejvýhodnějších podmínek pro prodej tohoto jejich vlastnictví a zboží na pracovním trhu, a to cestou a pomoci tradeunionistického hospodářského a politického boje proti jednotlivým kapitalistům (nebo kapitalistům jednotlivých odvětví) a vládě. Rozdílná množství pracovní síly produktivních pracovníků (dělníků, jejichž práce je produktivní pro kapitál), která nakupují v jednotlivých odvětvích průmysloví či zemědělští kapitalistické, pak figurují v sociálně ekonomické roli variabilního kapitálu ve struktuře výrobních nákladů odlišných produkčních sfér.
Ihned však vzniká otázka, jak je tomu s rozmanitými položkami konstantního fixního a oběžného kapitálu, které také vstupují do různých výrobních oblastí v masách odlišné velikosti. Kapitalističtí podnikatelé a investoři nakupují tato zboží za tržní ceny, které kolísají kolem výrobních cen, jež se zase na tu či onu stranu odchylují od hodnot. Zdá se být zjevné a nepochybné, že kolísavé pohyby tržních cen se liší od kolísavých pohybů výrobních cen, i když, jak vyplývá z Marxova zkoumání procesu utváření a vývojových tendencí všeobecné ziskové míry, výrobní ceny jsou vývojovými modifikacemi hodnot; kolísavé pohyby tržních cen zde mohou zvětšovat i zmenšovat odchylky výrobních cen na tu či onu stranu od hodnot, zvětšovat i zmenšovat rozdíl, který v určité oblasti vznikl mezi celkovým objemem vyrobené nadhodnoty a skutečně přivlastňovanou masou zisku, která připadá kapitalistickým podnikatelům dané oblasti vzhledem k všeobecné a rovné míře zisku. Rozličné součásti konstantního fixního a konstantního oběžného kapitálu jednotlivých odvětví produkuje, jak je všeobecně známo, skupina kapitalistických podniků vyrábějících výrobní prostředky pro výrobu dalších výrobních prostředků i výrobní prostředky pro výrobu spotřebních předmětů neboli užitných hodnot zboží, jejichž hodnoty ve svém souhrnu vytvářejí hodnotový ekvivalent celospolečenského variabilního kapitálu. Vzhledem k tomu, že proces formování volně konkurenčních výrobních cen zboží se odvíjí od stejného objemu výrobních nákladů investovaných do všech odvětví, pak je-li v určitém odvětví dán objem živé práce vkládané do výrobního a zhodnocovacího procesu, jenž je hodnotově ekvivalentní mase variabilního kapitálu investovaného na mzdy produktivních dělníků, je tím automaticky dán i objem zvěcnělé práce, jež v této produkční sféře vstupuje do procesu kapitalistické zbožní výroby. Zdá se, že můžeme s poměrně vysokým stupněm pravděpodobnosti vyslovit předpoklad, že – alespoň pokud se jedná o volně konkurenční výrobní ceny – se výrobní ceny vystupující z jednoho výrobního cyklu přetvářejí na součásti a položky hodnotových vstupů výrobního cyklu následujícího, přičemž vzájemně odlišné kolísavé pohyby výrobních cen a kolísavé pohyby tržních cen se nakonec ustalují na poměrech, které vládnou v odvětvích, v nichž působí kapitály společensky průměrného organického složení. Je docela možné, že kolísavé pohyby tržních cen zmenšují rozdíly, které vznikly odchylkami výrobních cen od hodnot a sbližují tak hodnoty s jejich modifikovanými vývojovými formami, neboť jsou s hodnotami bezprostředněji spojeny. Tento předpoklad je ovšem vskutku pouze spekulativní.