Známou Leninovu poučku z oblasti dialekticko-materialistické teorie poznání o tom, že absolutní pravda se utváří jako nekonečný souhrn pravd relativních - jelikož tyto relativní pravdy představují objektivně platné poznatky a obsahují tak moment absolutního -, nelze chápat dogmaticky. Je totiž známo, že pohyb lidského poznávacího myšlení ve vztahu k objektivní neboli absolutní pravdě může probíhat v obou směrech, z čehož mimo jiné plyne, že výklady zákonitostí společenského vývoje v duchu ideologie reakčních společenských tříd - a článek váženého soudruha docenta Košťála je krystalicky čistou ukázkou ideologie bývalé vládnoucí třídy řídícího aparátu reálně existujícího socialismu, třídy, která byla kdysi pokroková a revoluční, v současnosti však její zbytky objektivně slouží zájmům globální velkoburžoazní finanční oligarchie - představují vývoj lidského poznání ve směru nikoli "k" objektivní pravdě, nýbrž "od" objektivní neboli absolutní pravdy: a to právě z toho důvodu, že vážený soudruh docent odmítá aplikovat na předlistopadový typ socialismu marxistickou pracovní teorii hodnoty a produktivní práce a z ní plynoucí teorii třídně sociální diferenciace společnosti.