Stále více se utvrzuji v názoru, že vážený pan Koba se aktivně hlásí k tak zvané „filosofii středu“ – jejím klasickým představitelem bylo filosofické učení známé coby „psychologický pozitivismus“ (neboli empiriokriticismus či machismus) – čili k řešení základní filosofické otázky, jež dosti autoritativním tónem prohlašuje, že manifestuje „nezávislou, třetí a světonázorově neutrální vývojovou linii filosofického myšlení“, která se „umí povznést nad dogmatický protiklad filosofického materialismu a idealismu“ jakožto „metafyzických systémů“, dokáže „překonat jejich jednostrannost a omezenost“ (neboli překonat „jednostrannost a omezenost“ idealismu i materialismu), neboť idealistické i materialistické řešení základní filosofické otázky bylo údajně „dávno překonáno a vyvráceno filosofickou teorií poznání moderní přírodovědy dvacátého a jednadvacátého století“. Nelze se také divit, že „centristické“ názorové proudy a kategoriální soustavy pohlížejí svrchu na ideově teoretická východiska idealismu i materialismu a jejich aktivní nositelé přicházejí s „veskrze zvláštním“ výkladem kupříkladu Leninovy definice hmoty coby „metafyzického jsoucna“, které by údajně mělo vyhovět i pojetí bytí boha v systému George Berkeleye. Na tento svérázný výklad údajných slabin Leninova vymezení pojmu „hmota“ má pan Koba zajisté svaté právo, právě proto je však zároveň nezbytné konfrontovat z hlediska dějin filosofie tento zvláštní výklad Leninova pojetí hmoty, podle něhož „hmota je filosofická kategorie k označení objektivní reality, jež je dána člověku v jeho počitcích, jež je kopírována, fotografována, obrážena našimi počitky, existujíc nezávisle na nich“ – Leninovo vymezení hmoty pak dále pokračuje: „Proto říkat, že takový pojem může „zastarat“ je dětské žvatlání, je nesmyslné opakování argumentů módní reakční filosofie. Mohl za dva tisíce let filosofického vývoje zastarat boj idealismu a materialismu? Boj tendencí či směrů Platona a Demokrita ve filosofii? Boj náboženství a vědy? Popírání a uznávání objektivní pravdy? Boj přívrženců nadsmyslného poznání s jeho protivníky?“ (Lenin, V. I.: Materialismus a empiriokriticismu, ve zmiňovaném českém vydání str. 115) – s objektivní logikou Leninova filosofického myšlení, prozkoumat, zda páně Kobův výklad Leninovy definice hmoty respektuje Leninovy názory jakožto názory ideově teoretického protivníka. Jsem totiž přesvědčen, že kdyby Vladimír Iljič Uljanov, jenž je v historickém povědomí známější jako Lenin, vstal z mrtvých a dozvěděl se, že někdo vykládá jeho vymezení hmoty v tom smyslu, že mu vyhovuje i bůh v berkeleyovském pojetí – tedy i v pojetí fideistické teorie poznání, která zásadně odmítá názor, že lidské poznání může postihovat objektivní pravdu – počastoval by autora takového výkladu slovy velice nevybíravými.
V souvislosti s gnoseologickým vymezením hmoty Lenin poznamenává: „Čtenář vidí, že všechny… úvahy zakladatelů empiriokriticismu se zcela a výlučně pohybují v rámci prastaré gnoseologické otázky o vztahu myšlení k bytí, počitku k fyzickému. Bylo zapotřebí nezměrné naivnosti ruských machistů, aby v tom spatřili něco jen poněkud souvisícího s „moderní přírodovědou“ nebo „moderním pozitivismem“. Všichni námi uvedení filosofové, ať přímo či zastřeně, zaměňují základní filosofickou linii materialismu (od bytí k myšlení, od hmoty k počitku) opačnou linií idealismu. Jejich popírání hmoty je už velmi dávno známé řešení gnoseologických otázek ve smyslu popírání vnějšího, objektivního zdroje našich počitků, objektivní reality, odpovídající našim počitkům. A naopak: uznání filosofické linie, kterou odmítají idealisté a agnostikové, bývá vyjádřeno definicemi: hmota je to, co působíc na naše smyslové orgány, vyvolává počitek; hmota je objektivní realita, daná nám v počitku, apod. Bogdanov, zbaběle obcházeje Engelse,… rozhořčuje se nad podobnými definicemi, které prý „jsou pouhým opakováním“… „formule“ (Engelsovy, zapomíná dodat náš „marxista“), že pro jeden směr ve filosofii je hmota prvotní a duch druhotný, pro druhý směr – naopak. Všichni ruští machisté u vytržení opakují Bogdanovovo „vyvrácení“! A zatím by sebemenší úvaha těmto lidem mohla ukázat, že nelze, že v podstatě nelze podat jinou definici dvou posledních gnoseologických pojmů, než poukaz na to, který z nich je pokládán za prvotní. Co to znamená podat „definici“? Znamená to především podřadit daný pojem jinému, širšímu. Na příklad definuji-li: osel je zvíře, podřazuji pojem „osel“ širšímu pojmu. Je nyní otázka, existují-li širší pojmy, s nimiž by mohla operovat teorie poznání, než pojmy: bytí a myšlení, hmota a počitek, fyzické a psychické? Nikoli. To jsou nejrozsáhlejší, nejširší pojmy, od nichž dále v podstatě… posud gnoseologie nepokročila. Jen šarlatánství nebo krajní omezenost může požadovat takovou „definici“ těchto dvou „řad“ nejrozsáhlejších pojmů, jež by nespočívala v „prostém opakování“: to či ono se pokládá za prvotní. Vezměte tři výše uvedené úvahy o hmotě. Nač je lze redukovat. Na to, že tito filosofové postupují od psychického čili Já k fyzickému čili k okolí, jako od centrálního členu k protičlenu, čili od počitku k hmotě, čili od smyslového vjemu k hmotě. Mohli dát Avenarius, Mach a Pearson v podstatě nějakou jinou „definici“ základních pojmů, než poukázat na směr jejich filosofické linie? Mohli definovat jinak, nějak zvláštně, co je Já, co je počitek, co je smyslový vjem? Stačí otázku jasně postavit, abychom pochopili, jak ohromný nesmysl říkají machisté, žádají-li po materialistech takovou definici hmoty, která by nebyla pouhým opakováním toho, že hmota, příroda, bytí, fyzické je prvotní, kdežto duch, vědomí, počitek, psychické je druhotné. Geniálnost Marxova a Engelsova se projevila mimo jiné v tom, že přezírali učeneckou hru s novými slovíčky, vymudrovanými termíny, chytrými „ismy“ a prostě a přímo řekli: ve filosofii je linie materialistická a idealistická a mezi nimi jsou různé odstíny agnosticismu. Úsilí najít „nové“ hledisko ve filosofii ukazuje takovou chudobu ducha, jako je úsilí podat „novou“ teorii hodnoty, „novou“ teorii renty apod. O Avenariovi vypravuje jeho žák Carstanjen, že se v soukromém rozhovoru vyjádřil: „Neznám ani fyzické, ani psychické, nýbrž jen něco třetího.“ Na poznámku jistého spisovatele, že pojem tohoto třetího Avenarius nepodal, Petzold odpověděl: „Víme, proč nemohl podat takový pojem. Pro ono třetí není protipojmu (Gegenbegriff – korelativní pojem)… Otázka, co je ono třetí?, je postavena nelogicky.“… Že tento pojem nelze definovat, Petzold chápe. Ale nechápe, že odvolání na „třetí“ je jen vytáčkou, neboť každý z nás ví, co je fyzické a co je psychické, ale nikdo z nás neví, co je ono „třetí“. Touto vytáčkou Avenarius jen zahlazoval stopy, ve skutečnosti prohlašuje Já za prvotní (centrální člen) a přírodu (okolí) za druhotnou (protičlen). Ostatně i protiklad hmoty a vědomí má absolutní význam jen v hranicích velmi omezené oblasti: v daném případě výlučně v hranicích základní filosofické otázky o tom, co uznat za prvotní a co za druhotné. Za těmito hranicemi je relativnost daného protikladu nepochybná.“ (Lenin, V. I.: Materialismus a empiriokriticismus, v uvedeném českém vydání str. 130-132).
Z této poměrně dlouhé Leninovy úvahy se zdá být nepochybné, že a)ani za milion let nedokáže lidské přírodovědní a společenskovědní poznání vyřešit či překonat a vyvrátit základní filosofickou otázku, co je ve vztahu mezi bytím a myšlením, hmotou a vědomím, fyzickým a psychickým, přírodou a duchem prvotní a základní a co druhotné a odvozené, zda při řešení základní filosofické otázky postupujeme od bytí k myšlení, od hmoty k vědomí, od fyzického k psychickému a od přírody k duchu, nebo zda se naše filosofické myšlení vydává směrem opačným, jelikož konkrétní přírodní a společenské vědy si tuto otázku ani nepokládají, a proto v tomto smyslu nikdy nebude pro lidské filosofické teoretické myšlení a poznání protiklad mezi hmotou a vědomím pouze „domnělým“; b)centristická“ řešení základní filosofické otázky tuto otázku rozličným způsobem zakrývají a zastírají nebo zalhávají, takže není divu, když na řadě míst „Materialismu a empiriokriticismu“ mluví Lenin o „odporné straně středu ve filosofii“; c)Lenin nepotřeboval ve své době radu od žádného pana Koby, aby ukázal, že poznání hmoty se nevyčerpává materialistickým směrem vývojové linie filosofického myšlení, od nějž se odvíjí gnoseologická definice hmoty, která uvádí, že hmota je objektivní realita odrážená subjektivním lidským vědomím neboli rozvojem přírodních a společenských věd, i když zajisté sebevíce obsažné a konkrétní lidské poznání nikdy nevyvrátí materialistický světonázorový postulát, že hmota je prvotní a vědomí druhotné, od hmoty odvozené; d)bez pomoci jakéhokoliv empiriokritického váženého pana Koby také právě Lenin objevil a ukázal, že pro materialistickou dialektickou logiku neboli dialektickomaterialistické filosofické myšlení se za hranicemi základní filosofické otázky o tom, co uznat za prvotní a co za druhotné, absolutní protiklad mezi bytím a myšlením, hmotou a vědomím relativizuje.