Jsem sice rád, že se ozýváte, ale byl bych mnohem šťastnější, kdyby Vaše reakce nepřicházely s mnohatýdenní pauzou a nebyly tak útržkovité. Já z nich nejsem moudrý, nejsem s to poznat, zda vůbec čtete pozorně celé naše texty a zda jim rozumíte. Právě tato vaše reakce vzbuzuje zásadní pochyby. Dobýváte se totiž do otevřených dveří a přitom ještě pletete dohromady hriušky a jablka – profesní a třídní určení dělníka. (V tom nejste sám, to nechápou celé generace sociologů odkojené stratifikačřní metodologií a u nís Machoninem, nověji Kelllerem). Ve všech textech se snažím vysvětlovat, že bídný stav světa a v něm zejména levice spočívá v tom, že hlavní a na změně systému nejvíce objektivně zaintzeresovaný subjekt – dělnická třída – prochází dlouhodobým přezbrojováním z fyzicky pracujících na duševně pracující – o poměru obou podob dělnické třídy si netroufám uvažovat, kapitalismus totiž tento proces spíše zpomaluje honbou za levnou pracovní silou (která má podobu fyzicky pracujících, zejména v třetím světě). Ale tato přeměna je jen PROFESNÍ přeměnou, základní třídní, tj. vlastnická určení DT se nemění,příp. Mění daleko mémě, než by se zdálo. Inženýr obsluhující automatizovanou výrobnu je stejný dělník jako byla obsluha stroje za Marxových dob, obdobně námezdně zaměstnaný a vykořisťovaný člen vědeckého týmu v kapitalistické továrně na výrobu nových poznatků, technologií apod. Výše platu s tím nemá nic společného. Třídní změna je jen v tom, že intelektualizace práce sebou nese opačný proces než nesla přeměna kvalifikovaného manufakturního řemeslníka v tupou a snadno nahraditelnou obsluhu stroje či pásu – tehdy probíhala podle Marxe přeměna formálního podřízení práce kapitálu vb reálné podřízení, dnes je to naopak – počítačový odborník má mnohem větší možnost se bránit kapitalistovu tlaku a vést proti němu třídní boj (viz hackeři). Bohužel vývoj vědomí probíhá relativně samostatně a většina kognitariátu svým stavem vědomí vlastního zájmu nedosahuje ani úrovně klasických dělníků rozbíjejících stroje. Obzvláště u nás. Musím jen opakovat svou tezi, že k charakteristikám dělníka patří výrazně neexistence vlastnicklé siubjektivity, na rozdíl od některáých jinách kategorií námezdně zaměstnanáých pracovníků (kteří ovšem mohou být spojencem dělnicé třídy, jako maloburžoasie). Např. námezdně zaěstnaný řídící pracovník ve výrobě je třídně dvojaký – nevlastní a je vykořisťován, zároveń bvšak řídí v souladu s vlastnickým zájmem buržoasie – je určitým malíčkem v těle kapitalisty. Vaše svévooné manipulováíní s charakteristikami jednotlivých skupin vykořisťovaných svědčí o Vašem nepochopení Marxovy metodologie rozpracované zejména v Teoriích nadhodnoty. Ne každý mámezdně zaměstnaný vykořisťovaný pracující je podle Marxe dělník a má tak vyhraněné objektivní postavení, které ho činí zainteresovaným na zrušení soukromého vlastnictzví (velkého!!!) a staré děoby práce a tím pádem i tříd. Znát tuto metodologii umožňuje politikovi na levici vidět možnosti i limity spojenectví s jednotlivými skupinami vykořisťovaných, ale i dvojakých skuopin a dokonce i částí outiderské buržoasie. Je to jasné?