alter-nativa

Jaký je váš názor? >>>>>

První historický pokus o nekapitalistickou variantu společnosti nebyl socialismem ani komunismem, ale pouze tzv. protosocialismem pod diktaturou třídy řídícího aparátu. Bylo to vedlejší rameno dějinného toku směřujícího ke komunistické společensko-ekonomické formaci. Nebylo pouští a devastací, ale nemělo trvalou perspektivu.

Po neúspěchu protosocialismu je jedinou možnou cestou progresivního vývoje společnost založena na zaměstnaneckém vlastnictví dotaženém do nejvyšších pater společenského řízení, s širokou demokracií a samosprávou ve  veřejném životě.

Klíčovým momentem překonání kapitalismu musí být formování samosprávného vlastnického sektoru již v lůně kapitalismu, na základě politického boje neprivilegovaných vrstev vedených novou podobou dělnické třídy, tzv. kognitariátem. Tomuto vývoji bude nahrávat vývoj výrobních sil, který donutí kapitalisty orientovat  se na znalostní výrobu a vykořisťování kognitariátu. To si vynutí novou motivaci pomocí prvků samosprávy, která se kapitalistům pod tlakem politického hnutí neprivilegovaných  vymkne z ruky.

 

Diskuzní fórum

Diskutujme: jaký je Váš názor na uvedené charakteristiky?

K textu PhDr.Neužila z 18.12.2015

Koba 19.12.2015
Vážený pane doktore,

jen stručně:

Citace:
"Já vycházím z překladu docenta Formánka..."
Podle mne překlad doc.Formánka pravděpodobně zapříčinil Váš omyl ve věci požadavku na stejné organické složení kapitálu ve všech odvětvích, překlad této důležité pasáže je u doc.Formánka poněkud zmatený.

Citace:
"Žádné hvězdičky, které by označovaly nějaké „fantomy“ či „přízraky“ se ve Formánkově překladu neobjevují a Bortkiewicz se o nich také ani jediným slovem nezmiňuje."
Hvězdička označuje operátor násobení, myslel jsem, že je to jasné. Na počítačích se k tomuto účelu tento symbol běžně používá, proto je také hvězdička umístěna u numerické klávesnice vedle ostatních operátorů. Váš způsob psaní výrazů (např.c3x) je nejednoznačný, že se jedná o součin dvou operandů je dešifrovatelné jen na základě znalosti kontextu. Zápis (c3*x) naproti tomu jednoznačný je.

Citace:
"Cenovým protipólem (protějškem) těchto hodnotových rovnic má dle Bortkiewicze být soustava rovnic v podobě: [(1 + p)(c1x + v1y) = x(c1 + c2 + c3)]; [(1 + p)(c2x + v2y) = y(v1 + v2 + v3)]; [(1 + p)(c3x + v3y) = z(s1 + s2 + s3)], kdy (p) je míra zisku stejná pro všechna odvětví. ..."
Ano, to souhlasí.

Citace:
"... Levé strany cenových rovnic nabývají po roznásobení tvaru: (c1x + v1y + s1z); (c2x + v2y + s2z); (c3x + v3y + s3z), jelikož [p = s1z/(c1x + v1y) = s2z/(c2x + v2y) = s3z/ (c3x + v3y) = Sz/(Cx + Vy)]."
A tohle je už Váš omyl či nepochopení. Na to, že, podle Vás má platit rovnice (p = s1z/(c1x + v1y)) jste přišel jak ? On někde prof.Bortkiewicz snad něco takového píše ?
Pochopitelně, že ne. Takže: Koeficient (z) je průměrný poměr mezi cenami a hodnotami produkce odvětví III a získáte ho tak, že vydělíte celkovou produkci odvětví III, vyčíslenou v cenách, celkovou hodnotou produkce odvětví III (s1+s2+s3).
Z toho je jasné, že výraz (s1*z) se obecně nerovná výrazu (p*(c1*x+v1*y)). Zatímco první výraz je celkové množství nadhodnoty z odvětví I, přepočtené na ceny, druhý výraz je celkový zisk odvětví I v cenách (marxisticky řečeno masa zisku v odvětví I). První výraz se druhéme nerovná proto, že nadhodnoty se dle teorie mají přerozdělovat tak, aby každý kapitalista získal všeobecnou míru zisku. Násobení nadhodnoty (s1) koeficientem (z) má za výsledek pouze její přepočet na cenový ekvivalent, nikoli nějaké její přerozdělování !!!

Citace:
"...pan Koba vynalezl též i veskrze zvláštní nauku matematickou..."
Nic jsem nevynalezl, pouze Vy se mýlíte nebo postup prof.Bortkiewicze nechápete. Znova Vám doporučuji, abyste si své výpočty nechal prověřit u někoho, komu více důvěřujete. Jestli se nemýlím, zde občas publikující pan ing.Smrkovský je dobrý známý pana PhDr.Hellera. Pokud by byl měl čas a ochotu, jistě by si, coby technicky vzdělaný člověk, s těmi několika rovničkami hravě poradil.

Citace:
"...Lenin touto definicí údajně vytvořil „kult svaté hmoty“."
Nic takového jsem nenapsal, to už jste si tam přidal Vy. Já jsem pouze poukázal na určité nedostatky Leninovy definice a na úskalí při nakládání s obecnými kategoriemi typu "hmota".

****

I já přeji Vám, panu PhDr.Hellerovi a případným čtenářům příjemné svátky a hodně zdraví a spokojenosti do roku 2016.

Re: K textu PhDr.Neužila z 18.12.2015

n-noname 13.01.2016
Základní problém odhalil Marx, že hodnota vzniká použitím speciální práce dělníka, pracovní síly, prostě lidskou činností a ne od nějakého perpeťáka např. boha. A nějaké skládání vzorečků, to chce opravdu derivace, integrace, pole atd. Určitě to někde bude vysvětleno.

Přeji všem mnoho úspěchu v novém roce a hodně článků.

Re: Re: K textu PhDr.Neužila z 18.12.2015

Miroslav Tejkl 31.01.2016
Marx se přiblížil obecně reprodukční teorii hodnoty tím, že konečně odlišil od práce pracovní sílu a konstatoval, že hodnota vzniká spotřebou pracovní síly ... v některých pasážích Kapitálu (např. ta část třetího dílu, prvního svazku, kde rozbijí dnes tak oblíbený argument o úroku, který by pohltil celý svět), se už dostal nadohled k myšlence, že hodnota vzniká spotřebou toho, co není nutno reprodukovat nebo výrobní dobou, časem, který není měřítkem, ale přímo novou hodnotou - to ostatní je přenos z nahromaděné hodnoty ve statcích ...

K textu PhDr.Neužila z 8.12.2015 - část I

Koba 12.12.2015
Vážený pane doktore,

jak už jsem Vám napsal, tahle debata není příliš smysluplná, neboť se mi zdá zjevné, že jste transformaci hodnot na výrobní ceny (řečeno marxistickou terminologií) nepochopil a veškěrá moje nemalá snaha věc vysvětlit se patrně minula účinkem.

Tady nejde o nějaké oponování Vašim názorům.
Existují tvrzení, která buď přímo vyplývají z všeobecně akceptovaných postulátů nebo jsou natolik jasná a bezproblémová, že neposkytují žádný prostor pro názorovou pluralitu - buď je mužete chápat (a mít "pravdu") nebo je nechápat (a mýlit se).
To je i tento případ, Vy tu věc prostě nechápete a moje role může spočívat maximálně tak v pokusu Vám to vysvětlit - pokud ovšem příčinou není nějaký blok, který Vám brání z ideologických důvodů věc pochopit nebo dokonce neochota přiznat omyl.

Po velmi dlouhé diskusi Vy klidně zase napíšete: "Cenové protipóly hodnotových rovnic by měly vyhlížet v takovém případě takto: ([c1x + v1y + s1z) = (c1x + c2x + c3x)" - i když jsem Vám jasně a výslovně napsal, že rovnice (c1x + v1y + s1z) žádný "cenový protipól" NENÍ a že je to rovnice-fantom, který nic reálného (ani v "realitě" teorie hodnoty) nezobrazuje. Nepochopení tohoto faktu se vleče celým Vašim textem.

"Cenový protipól" MUSÍ - zdůrazňuji MUSÍ - zahrnout skutečnost, že celková vyprodukovaná nadhodnota ve všech odvětvích se rozdělí tím zpúsobem, aby v každém odvětví vyšla stejná (všeobecná) míra zisku.
Výraz (z*s1) představuje nadhodnotu, vyprodukovanou v odvětví I, vyjádřenou v cenách. NENÍ to "masa" (v terminologii marxistické literatury) zisku, vyjádřená v cenách, vyprodukovaná v odvětví I. "Masa zisku" v odvětví se obecně nerovná tam vyprodukované nadhodnotě, dokonce na ni ani přímo nezávisí (přímo závisí na všeobecné míře zisku a zálohovaném kapitálu v daném odvětví).
A právě tuto "masu zisku" musíte přičíst ke konstantnímu a variablinímu kapitálu, abyste získal Váš "cenový protipól" celkové produkce odvětví ve výrobních cenách.
Bortkiewiczův (transformační) koeficient, jak jej definuje, není nic jiného, než průměrný poměr mezi cenami a hodnotami za odvětví - distribuci zisku neřeší, to je zase jiná záležitost. Jasné ?
Podle mne je to zcela jasné a nedovedu pochopit, co se Vám na tom stále nezdá.

Jestli máte i nadále problém s rovnicemi prof.Bortkiewicze, tak ještě poslední pokus Vám věc vysvětlit, aniž bych ovšem věřil tomu, že bude úspěšný:

Máme ona tři odvětví a prostou reprodukci, popsanou rovnicemi:
(1) c1 + v1 + s1 = c1 + c2 + c3
(2) c2 + v2 + s2 = v1 + v2 + v3
(3) c3 + v3 + s3 = s1 + s2 + s3

Pro potřeby svého výpočtu zavádí prof.Bortkiewicz "transformační" koeficienty x,y a z, které definuje jako průměrné poměry mezi cenami a hodnotami v odvětví I,II a III.

Zaměříme na odvětví III:

V hodnotovém vyjádření je celková produkce tohoto odvětví rovna
(4) s1 + s2 + s3 = S
Celkovou cenu tohoto odvětví můžeme s použitím výše uvedeného koeficientu zapsat jako
(5) z*(s1 + s2 + s3) = z*S

Obdobné rovnice můžeme zapsat i pro odvětví I a II.

Rovnice (5) představuje celkový objem odvětví III v cenách. Podle teorie má dojít k ustavení všeobecné míry zisku (označíme "p") a tento celkový objem se má rozdělit mezi kapitalisty v poměru jimi zálohovaného kapitálu.
Prof.Bortkiewicz uvádí podmínku obrátky kapitálu jeden rok, takže celkové masy zisků kapitalisů v cenách pro odvětví I,II a III jsou:
(6) p*(x*c1 + y*v1)
(7) p*(x*c2 + y*v2)
(8) p*(x*c3 + y*v3)

Když sečteme výrazy (6),(7) a (8), musí se rovnat pravé nebo levé straně rovnice (5), neboť část zisku se nemůže někam ztratit ani vzniknout z ničeho.
Symbolicky zapsáno tedy musí platit:
(9) p*(x*c1 + y*v1) + p*(x*c2 + y*v2) + p*(x*c3 + y*v3) = z*S

Stejně tak si můžeme zapsat v symbolickém tvaru "cenové protipóly" pro řešený systém prosté reprodukce:
(10) x*c1 + y*v1 + p*(x*c1 + y*v1) = (1 + p)*(x*c1 + y*v1) = x*(c1 + c2 + c3)
(11) x*c2 + y*v2 + p*(x*c2 + y*v2) = (1 + p)*(x*c2 + y*v2) = y*(v1 + v2 + v3)
(12) x*c3 + y*v3 + p*(x*c3 + y*v3) = (1 + p)*(x*c3 + y*v3) = z*(s1 + s2 + s3)

Čili jak vidíte, byla provedena analýza úlohy a výsledkem jsou rovnice prof.Bortkiewicze. Nikde není žádný podezřelý trik, celý postup je podle mne zcela jasný a bezproblémový.
Všeobecnou míru zisku (p) teorie předpokládá a žádné jiné veličiny kromě x,y a z už nebylo nutno zavádět. Jelikož rovnice (9) je lineární kombinací rovnic (10),(11) a (12), máme tři rovnice a čtyři neznámé, jak se s tím popasovat je další věc. Např.dle prof.Kříže jsou ceny jen relativně známé faktory a některé z nich je možno přiřadit vhodnou hodnotu, což Bortkiewicz učinil (z=1), byť s podle mne problematickým zdůvodněním.

Pokud Vás interesují čísla, která jste nevhodně označil jako z1,z2 a z3 (nevhodně, protože označení evokuje podobnost s "transformačními koeficienty"), můžete si je dodatečně vypočítat, nikdo Vám nebrání. K řešení transformace nejsou ovšem zapotřebí, jak je snad jasně vidět z výše uvedeného odvození, kde se vůbec nevyskytují.

Obecně bychom mohli říci, že při matematickém modelování libovolných problémů pochopitelně lze po libosti definovat různé veličiny (jako třeba Vaše čísla z1,z2 a z3), ale to neznamená, že každá takto nadefinovaná veličina má nějaký věcný smysl nebo je nějak užitečná při řešení problému a že musí figurovat coby proměnná v soustavě rovnic, použitých při řešení (tak jako Vaše čísla z1,z2 a z3, která pro řešení transformačního problému nejsou zapotřebí).

Výběr vhodných proměnných a sestavení rovnic je záležitostí věcného pochopení podstaty řešeného problému a elementární intuice pro jeho formulaci formou symbolických zápisů.

Takže, abych to shnul a zopakoval, Vaše "veličiny" z1,z2 a z3 pro samotné řešení transformačního problému zapotřebí nejsou a pokud chcete, můžete si je vypočítat dodatečně.
Tohle byste ovšem měl, podle mne, vidět takříkajíc "na první pohled". Jestli Vám to není jasné ani po několikaměsíční diskusi, tak na tyhle věci asi nemáte, jak se říká, "buňky" a doporučil bych Vám věnovat se nějakému tématu, které Vám více sedí.

Jak sám vidíte (nebo byste měl vidět), celá věc je poměrně jednoduchá a jasná a profesor Bortkiewicz nedělá nic nepochopitelného ani principiálně chybného.
Neměl byste ho tedy urážet a přirovnávat k Cimrmanovi, zejména pak ne poté, co jste napsal, jak říkáte, "slova klasika": čemu se to vlastně smějete, dámy a pánové? Své vlastní hlouposti se smějete!

Pokud nedůvěřujete tomu, co jsem napsal, žádná jiná reakce na Váš text nepřišla a správnost Vašeho textu Vám není lhostejná, požádejte o "recenzi" někoho ze svých známých.
Nemusí to být žádný špičkový ekonom, pro pochopení článku prof.Bortkiewicze plně postačují elementární znalosti středoškolské matematiky a základních pojmů marxistické teorie hodnoty.

K textu PhDr.Neužila z 8.12.2015 - část II

Koba 12.12.2015
Citace:
"... Bortkiewiczův algebraický postup představuje zárodečnou vývojovou formu pojmového modelu „standardního ekonomického systému“, „systému standardně složeného zboží“ Pierra Sraffy, jenž „vyřešil“ transformační problém tím způsobem, že výrobní ceny zcela „emancipoval“ od kategorií pracovní teorie hodnoty."

V podstatě ano, ale vemte na vědomí, že tím padouchem, který jako první oddělil "výrobní" cenu od hodnoty, nebyl nikdo jiný, než samotný Marx.
Byl to Marx, kdo zavedl všeobecnou míru zisku, a ten zbytek už je v podstatě jen domýšlení důsledků této věci.

****

Citace:
"... modifikační cenové koeficienty (x) a (y) mohou mít na celospolečenské úrovni i ve všech jednotlivých odvětvích stejnou číselnou hodnotu právě proto, že představují položky výrobních nákladů, jejichž modifikační cenový význam coby pouhých fantomů je možno v soustavě výrobních vztahů kapitalismu volné konkurence i kapitalismu monopolního zanedbat, neboť každému kapitalistickému podnikateli se ve výrobní ceně vracejí investované výrobní náklady, a skutečné transformaci (neboli cenové modifikaci) podléhají jedině v rozdílných sférách vyprodukované masy nadhodnoty, kterou si přivlastňují kapitalisté, směňujíce ji v rámci prosté reprodukce za luxusní zboží, a to v procesu formování volně konkurenční i monopolní výrobní ceny: přesně tak, jak to v Kapitálu uvádí jistý Karel Marx."

Proč mají koeficienty (x) a (y) u všech odvětví stejnou hodnotu jsem už psal a nebudu to opakovat.
V marxistické teorii hodnoty to fantomy rozhodně nejsou a stejně tak je nelze zanedbat (jinak by se nemohly vracet investované výrobní náklady).

Že jste napsal nesmysl a že cenu od hodnoty odtrhl skutečně Marx si můžeme snadno ukázat na jednoduchém příkladu:

Mějme dostatečně rozvinutý kapitalismus volné soutěže, jak o něm uvažuje Marx. A nyní, dejme tomu, že pytel mouky má hodnotu 100 jednotek a "výrobní cenu" 120 jednotek. Pytel mouky koupí podnikatel-pekař a upeče z něj koblihy, které potom prodává.

A teď otázka č.1:
Kolik jednotek zaplatí pekař mlynáři za pytel mouky (tržní výkyvy zanedbáváme) ?
Předpokládám, že budete souhlasit, že 120 jednotek. Kdyby tomu bylo jinak, mlynář by nedostal všeobecnou míru zisku a celá kategorie "výrobní ceny" by pak vlastně postrádala smysl.

Otázka č.2:
Kolik jednotek za spotřebovanou mouku přejde ve formě konstantního kapitálu do výrobní ceny vyrobeného množství koblih ?
Podle Vás by to mohlo být, v souladu s Marxovým schématem, jen 100 jednotek ?
No jo, ale pekař přece zaplatil 120 jednotek.
Takže těch zbývajících 20 jednotek vezme kde ? To má jít na úkor jeho zisku ? Pak by ovšem asi nedosáhl na všeobecnou míru zisku, ba dokonce by se mohl ocitnou i ve ztrátě...
Takže jak ? Máte pro to nějaké vysvětlení ?
Že by se něco mohlo vyrovnávat na celospolečenské úrovni nás nezajímá, vyrovnat se to musí u každého jednotlivého kapitalisty, neboť každý z nich má (podle Marxe) dostat všeobecnou míru zisku.

Pochopitelně, že řešení existuje, je triviální a přijde na něj každé malé dítě: do výrobní ceny koblih přejde výrobní cena mouky 120 jednotek a najednou všechno sedí - mlynář i pekař dostanou všeobecnou míru zisku a nikde nic neschází ani nepřebývá.

Jedině dogmatické lpění na doslovné liteře Marxova textu může vést k pokusu evidentní nekonzistenci Marxova schématu zamaskovat nějakou slovní ekvilibristikou o "složité dialektice", "zespolečenšťování" nebo o tom, že "transformační proces tedy obsahuje jak přeměnu hodnot ve výrobní ceny, tak i opětnou přeměnu výrobních cen na hodnoty". (To bych chtěl vidět, jak se u pekaře přetransformuje výrobní cena 120 jednotek na hodnotu 100 jednotek, ta pak vstoupí do výrobku a jemu se vrátí investované výrobní náklady.)

Mimochodem - transformační koeficient pro pytel mouky dle uvedeného příkladu by byl roven 1,2 (podíl cena/hodnota). Jak byste ho chtěl "zanedbat" ? Myslíte položit roven 1 ? Pak by ale ani mlynář, ani pekař nedostali všeobecnou míru zisku, měli bychom situaci, kdy hodnota se rovná výrobní ceně a kdy k žádnému přerozdělování nadhodnoty nedochází.

Rovněž byste měl vzít na vědomí, že kapitalista žádné hodnoty nezná a ani je neumí vypočítat (to neumějí ani doktoři marxismu, ověšení tituly ze všech stran).
Kapitalista zná jen ceny, za které nakupuje, takže když si bude počítat míru zisku, nemůže do nákladů počítat nic jiného než ceny, a to ani kdyby chtěl. Čili jak vidíme, kritériem, které nasměrovává kapitalisty z méně ziskových do ziskovějších odvětví nemůže být nic jiného, než míra zisku, vypočítávaná podle cen.

Z tohoto jednoduchého příkladu tedy vidíme, že:

1) Marxovo schéma je skutečně nekonzistentní;

2) Již samo zavedení všeobecné míry zisku nevyhnutelně vede k odpoutání ceny od hodnoty, přičemž z hodnot se stávají pouze jakési podstaty, které velikost cen skrytě ovlivňují. Nemůže za to ovšem Bortkiewicz, ale samotný Marx. Bortkiewicz pouze pokračoval dále na cestě, kterou Marx započal a na které udělal jen první neobratné krůčky.

****

Citace:
"... se nikdo nemůže divit, že mi připadají směšné výklady inženýra Gočeva o tom, že pro politickou levici je údajně „velice slibný“ přístup, jejž nabízí indeterministická „probabilistická politická ekonomie“, která vychází z „teorie chaosu“ ..."

Nechci Vás nějak podceňovat, ale předpokládám, že "probabilistickou" ekonomii neznáte, takže mi nepřipadá moc chytré ji označovat za směšnou.
Je nutno reflektovat skutečnost, že matematika bude stále více pronikat i do oborů, kde dříve bylo možno se s ní setkat jen sporadicky. To souvisí i s rozvojem výpočetní techniky, který nabízí nové možnosti modelování různých jevů, kde to dříve pro jejich složitost nebylo možné.
Mně osobně připadá nějaké použití počtu pravděpodobnosti při popisu složitých systémů, kde působí velké množství do jisté míry nezávisle a často bez známých přičin jednajících agentů, velmi účelné.

****

Citace:
"... či mudrování váženého docenta Valenčíka, že v dnešní době je úplně zpozdilé hájit marxistickou pracovní teorii hodnoty kritikou Bortkiewiczovy algebraické metody."

No já bych řekl, že hájit pracovní teorii hodnoty kritikou Bortkiewicze je úlet, neboť Bortkiewicz pracovní teorii hodnoty nevyvrací, ale dále rozvíjí. Hájit marxistickou teorii hodnoty ve vztahu k transformačnímu problému můžete jen tak, že nabídnete nějaké dokonalejší řešení, než prof.Bortkiewicz. To patrně dělali i jeho následovníci. Jak daleko se dostali a zda je ještě vůbec co řešit, mi není známo.

Popíráním toho, že Marxovo schéma je nekonzistentní, což je, jak ostatně názorně demonstroval výše uvedený jednoduchý příklad s pytlem mouky, zcela zjevné, pracovní teorii hodnoty nijak neprospějete. Podle mne je to právě naopak - vzbuzování dojmu, že bez evidentně chybného schématu se pracovní teorie hodnoty zhroutí, jen poškozuje její pověst.

Re: K textu PhDr.Neužila z 8.12.2015 - část I

PhDr. František Neužil 18.12.2015
Naše hluboká a trvalá neporozumění v názorovém sporu s váženým panem Kobou plynou možná z toho, že máme coby textové předlohy odlišné verze Bortkiewiczova výkladu postupu algebraického řešení „transformačního problému“. Vážený pan Koba zajisté ovládá anglický jazyk mnohem lépe než moje maličkost, a proto zřejmě vycházel z anglické verze Bortkiewiczovy kritické studie o nedostatcích Marxova řešení otázek přeměny hodnot na výrobní ceny. Já vycházím z překladu docenta Formánka, na jehož druhé stránce Bortkiewicz uvádí hodnotové rovnice prosté reprodukce ve tvaru: [(c1 + (1 + r)v1 = (c1 + c2 + c3)]; [(c2 + (1 + r)v2 = (v1 + v2 + v3)]; [(c3 + (1 + r)v3 = (s1 + s2 + s3)], kdy (r = s1/v1 = s2/v2 = s3/v3) a (r) je míra nadhodnoty, která je stejná ve všech odvětvích. Z toho plyne, že hodnotové rovnice lze přepsat do podoby: [(c1 + v1 + s1) = (c1 + c2 + c3)]; [(c2 + v2 + s2) = (v1 + v2 + v3]; [(c3 + v3 + s3) = (s1 + s2 + s3)].
Cenovým protipólem (protějškem) těchto hodnotových rovnic má dle Bortkiewicze být soustava rovnic v podobě: [(1 + p)(c1x + v1y) = x(c1 + c2 + c3)]; [(1 + p)(c2x + v2y) = y(v1 + v2 + v3)]; [(1 + p)(c3x + v3y) = z(s1 + s2 + s3)], kdy (p) je míra zisku stejná pro všechna odvětví. Levé strany cenových rovnic nabývají po roznásobení tvaru: (c1x + v1y + s1z); (c2x + v2y + s2z); (c3x + v3y + s3z), jelikož [p = s1z/(c1x + v1y) = s2z/(c2x + v2y) = s3z/ (c3x + v3y) = Sz/(Cx + Vy)]. Žádné hvězdičky, které by označovaly nějaké „fantomy“ či „přízraky“ se ve Formánkově překladu neobjevují a Bortkiewicz se o nich také ani jediným slovem nezmiňuje.
Mělo by tedy platit, že [(c1x + v1y + s1z) = x(c1 + c2 + c3)]; [(c2x + v2y + s2z) = y(v1 + v2 + v3)]; [(c3x + v3y + s3z) = z(s1 + s2 + s3)]. Znovu si ale připomeňme, že [(c1 + c2 + c3) = (c1 + v1 + s1)]; [(v1 + v2 + v3) = c2 + v2 + s2)]; [(s1 + s2 + s3) = (c3 + v3 + s3)], z čehož, jak se alespoň zdá, plyne, že (c1x + v1y) se nerovná (c1x + v1x) a (s1z) se nerovná (s1x), pokud (x ≠ y ≠ z ≠ x). Podobně se (c2x + v2y) patrně nerovná (c2y + v2y) a (s2z) se zřejmě nerovná (s2y). A stejně tak není možné klást za těchto předpokladů rovnítko mezi (c3x + v3y) a (c3z + v3z), i když (s3z) se zajisté rovná (s3z). To vše značně problematizuje i odvození rovnic [σ(x + f1y) = g1x], [σ(x + f2y) = g2y] a [σ(x + f3y) = g3], které se pro profesora matematiky na berlínské univerzitě mohly alespoň v jednom speciálním případě stát východiskem k sestavení kvadratické rovnice pro výpočet téže míry zisku pro všechna odvětví (p), s jejíž pomocí pak lze spočítat i číselnou velikost modifikačních cenových koeficientů (x) a (y).
Zmíněné nerovnice by opět nabyly formy rovnic, pokud (x = y = z), což v nejjednodušším případě nastává, když (x = y = z = 1), čímž by se Bortkiewiczovo algebraické řešení přibližovalo pojetí Marxovu, v němž [(Cx + Vy + Sz) = (C + V + S)]. Bortkiewiczova algebraická metoda by se však v takových podmínkách musela vzdát svého základního předpokladu, jímž jsou rozdílně veliké masy živé a zvěcnělé práce, které se v systému jednoduché reprodukce vkládají i v odlišných vzájemných poměrech do jednotlivých odvětví.
Současně lze ovšem prokázat – kupříkladu na Bortkiewiczově prvním a základním příkladě –, že ve zvláštním případě, kdy (x ≠ 1), (y ≠ 1) a (x ≠ y), ale (z = 1) a v cenových protějšcích hodnotových rovnic vstupují do jednotlivých odvětví vyprodukované masy nadhodnot v cenově modifikované podobě (s1z1z), (s2z2z) a (s3z3z), pak uvedené rovnosti platí, takže například [(c1x + v1y + s1z1z) = (c1x + v1x + s1x)], což svědčí o tom, že se alespoň v tomto zvláštním případě Bortkiewiczovi podařilo vtipně zkonstruovat soustavu tří rovnic se šesti neznámými, která je přesto řešitelná. Algebraickou metodu ovšem nutno v souladu s tímto cílem modifikovat nikoli v „kobovském“, leč v marxistickém smyslu, když pochopíme, že vyrobené masy nadhodnot se v jednotlivých odvětvích přetvářejí na součást výrobních cen v procesu vyrovnávání ziskových měr pomocí cenových modifikačních a distribučních koeficientů (z1, z2 a z3), takže se v rozdílných produkčních sférách uchovává ekonomická rovnováha mezi rozdílnými produkčními sférami, sestavujícími dohromady proces jednoduché reprodukce, a zároveň na celospolečenské úrovni vzniklá nerovnost (Cx + Vy + Sz) ≠ (C + V + S) zahrnuje rovnost mezi masami zisků vymodelovanými podle vzoru stejné míry zisku a masami nadhodnot (Sz = S), což je pozůstatek marxistické pracovní teorie hodnoty, jejž Bortkiewiczova algebraická metoda uchovala. Již několikrát jsme konstatovali, že algebraická metoda vstoupila předpokladem, že (z = 1) a (Sz = S) do oblasti konkrétní totožnosti a konkrétní rozdílnosti (čili konkrétní rovnosti a konkrétní nerovnosti), v níž se suma nadhodnot sice rovná sumě zisků vyrovnaných podle téže míry zisku, nerovnají se však velikosti jednotlivých hodnotových a cenových položek, které tuto rovnost celkových sum vytvářejí, rovnají se velikosti celků, nerovnají se však velikosti částí, které tyto celky tvoří.
Již je mi známo, že vážený pan Koba vynalezl svérázné filosofické učení, v němž je možné aplikovat Leninovo vymezení hmoty na berkeleyovského boha, neboť Lenin touto definicí údajně vytvořil „kult svaté hmoty“. Nyní se mi počíná zdáti, že vážený pan Koba vynalezl též i veskrze zvláštní nauku matematickou, v níž se kupříkladu (c2x) rovná (c2y), přestože (x ≠ y), nebo je alespoň ochoten a schopen hájit takové půvabné algebraické mystifikace v cimrmanovském stylu až do hrdel a statků. Jinak přeji váženému panu Kobovi upřímně a z celého srdce klidné a spokojené prožití letošních Vánočních svátků, a aby jej nejmilostivější bůh i s jeho milovanými algebraickými fantomy, s jejichž pomocí hájí Bortkiewiczovu algebraickou metodu, co nejdéle v pevném tělesném i duševním zdraví zůstaviti ráčil.

dialog

N-noname 03.11.2015
Pravidelně se zde snažím dopátrat pravdy. Věřím, že absolutní pravda je v nekonečnu a že se k ní jen stále přibližujeme. Abychom to mohli sledovat, tak musí nás být více. Člověk je tvor společenský, kolektivní, sám nic nezmůže. Současná doba před nás staví úkoly na které si málokdo troufá. Ještě jednou zdravím a těším se na pokračování diskuzí o orlovi, který lapá mouchy a bojuje s trpaslíky.

Reakce na text PhDr.Neužila z 07.10.2015

Koba 08.10.2015
Vážený pane doktore,

už jsem nechtěl reagovat, ale jelikož jste v závěru svého textu vyjádřil jistou pokoru a ochotu věci porozumět, připojuji ještě tento vysvětlující dovětek.

Jelikož ve věci čísel z1,z2 a z3 už píšete o "distribučních koeficientech", zdá se, že už začínáte svůj předchozí omyl nahlížet.

Bohužel asi ne zcela, neboť stále uvádíte i takové věci jako, cituji:
"Bortkiewicz uvažuje při rozvíjení algebraického postupu řešení „transformačního problému“ jako účetní, což u ruského matematika a statistika polského původu není nic divného, ani zavrženíhodného. Je přesvědčen, že tak jako v hodnotových rovnicích platí, že [(c1 + v1 + s1) = (c1 + c2 + c3)]; [(c2 + v2 + s2) = (v1 + v2 + v3)]; [(c3 + v3 + s3) = (s1 + s2 + s3)], tak i v cenových rovnicích musí vycházet, že [(c1x + v1y + s1z) = (c1 + c2 + c3)x]; [(c2x + v2y + s2z) = (v1 + v2 + v3)y]; [(c3x + v3y + s3z) = (s1 + s2 + s3)z]. Domnívám se, že by rozhodně nepokládal cenová vyjádření „transformačního procesu“ za „čiré fantomy“ a „pusté přízraky“, které nic nezobrazují ..."

Tak tedy: prof.Bortkiewicz není "přesvědčen, že ... v cenových rovnicích musí vycházet, že [(c1x + v1y + s1z) = (c1 + c2 + c3)x]". Nic takového v jeho článku nenajdete. Nebo snad ano ?
Cenová vyjádření by prof.Bortkiewicz za fantomy nepokládal, ale to, co jste napsal, nejsou cenová vyjádření. Cenové vyjádření první rovnice by bylo (c1*x+v1*y)*(1+p)=(c1+c2+c3)*x.

Zkuste se zamyslet nad obsahy pojmů "přeměna hodnot na (výrobní) ceny" a "přeměna nadhodnoty na zisk". Cenové vyjádření má popisovat stav po přeměně, takže proto tam místo nadhodnoty figuruje zisk (jako "přeměněná forma nadhodnoty"), reprezentovaný mírou zisku.

To, co jste nazval "distribučními koeficienty", byste měl spíše nazývat "distribučně-transformačními koeficienty", protože jsou v nich zahrnuty oba tyto jevy.
Naproti tomu koeficient (z) je skutečně transformační koeficient, protože je to podíl cen a hodnot celkové produkce odvětví, produkujícího spotřební zboží pro kapitalisty.

Citace:
"... že rozdíly mezi zlomky (z1, z2 a z3) a (z = 1) můžeme ignorovat pouze se zavřenýma očima a pokud zapomeneme na to, že nějaké takové veličiny někdy existovaly."

Nikdo nic neignoruje.
Vaše čísla z1,z2 a z3 nejsou navzájem nezávislá, poněvadž výsledkem distribuce musí být ve všech odvětvích stejná všeobecná míra zisku (p), a tato veličina je také pro zachycení distribuce zcela postačující.
A poněvadž se vztahuje k zálohovanému kapitálu v cenovém vyjádření (ci*x+vi*y), vyjadřuje součin (ci*x+vi*y)*p totéž, co součin (si) a Vašeho čísla (zi).
Jak tedy vidíte, čísla z1,z2 a z3 nejsou v rovnicích vůbec potřebná a nejedná se o žádný trik, ale o důsledek skutečnosti, že všeobecná míra zisku je jen jedna, a to stejná u všech odvětví.

Kdybyste chtěl součiny (ci*x+vi*y)*p nahradit čísly si*zi, došel byste nakonec ke stejnému výsledku, ale mnohem pracněji, protože byste musel přidat další rovnice, které by vyjadřovaly vzájemnou závislost čísel z1,z2 a z3, danou skutečností, že v cenových rovnicích musí být míra zisku stejná.

Navíc je součin (ci*x+vi*y)*p i mnohem vhodnější z hlediska toho, co má věcně vyjadřovat - t.j.stav po přeměně nadhodnoty na zisk, který je v tomto vztahu charakterizován mírou zisku jako adekvátní veličinou.

Stručně a jasně: celé Vaše laborování s čísly z1,z2 a z3 je jeden velký omyl, kterého jste se, jak se zdá, zatím zcela nedokázal zbavit.

Citace:
"Vždyť i pokud uznáme, že se Bortkiewiczovi pro určitý speciální případ podařilo nalézt řešení pro přeměnu hodnot na výrobní ceny a přetvoření mas nadhodnot na masy zisku utvářené v souladu s jednou a touže ziskovou mírou, nebude tako obecná rovná míra nic vypovídat o tom, zda má nějakou historickou vývojovou tendenci ..."

To ani nebylo cílem. Vždyť ani ze samotného Marxova schématu modifikace hodnot na "výrobní ceny" nelze vyčíst žádnou vývojovou tendenci. To je úplně jiný problém.

Citace:
"... neboť čím více jsem po opravě svých mylných představ stále hlouběji pojmově teoreticky pronikal do podstaty Bortkiewiczova algebraického postupu, tím více jsem se přesvědčoval, že mne nezklamal můj výchozí předpoklad, že základní problém algebraické metody spočívá v tom, že se pokouší nalézt bezrozporné řešení procesu, v němž je rozpor věcně a bytostně, objektivně reálně přítomen, a proto její pojmově kategoriální poznávací nástroje nejsou adekvátní procesu transformace hodnot na výrobní ceny ..."

Já bych to spíše formuloval tak, že po opravě mylných představ Vám už nezbylo nic jiného, než výchozí předpoklad, že Bortkiewicz to dělá špatně.
Možná byste to měl příště zkusit nezaujatě bez výchozích předpokladů.


Re: Reakce na text PhDr.Neužila z 07.10.2015

PhDr. František Neužil 08.12.2015
Jelikož netoužím po tom za každou cenu prosazovat svůj názor, ale mám pošetilou touhu dobrat se při řešení každého problému k pravdě, a proto se dovedu poučit i z kritiky pocházející od názorového protivníka, chci se, inspirován kritickými postřehy váženého pana Koby – pokud se samozřejmě týkají konkrétního matematického zobrazení sociálně ekonomického procesu transformace hodnot na výrobní ceny, ohledně filosofického rozměru tohoto zobrazení v rovnicích, využívajících algebraické symboly, musím znovu konstatovat, že z hlediska slovního výraziva Hegelovy filosofie představuje Bortkiewiczův algebraický postup „neadekvátní uvědomění a pochopení formy vnitřního samopohybu svého obsahu“, přičemž mohu využít známou Leninovu metodologickou poučku, že marxističtí filosofové musí samozřejmě kritizovat filosofický světonázor i politickou aktivitu „diplomovaných lokajů buržoazie“, zároveň však musí mít neustále na zřeteli, že tito „diplomovaní lokajové“ mohou ve svých pracích přinášet cenné dílčí poznatky – ještě jednou vrátit k Bortkiewiczovu algebraickému modelu ekonomické rovnováhy mezi odvětvími, která dohromady sestavují souhrnný proces jednoduché reprodukce.
Mějme tedy tři odvětví, v nichž (c1 ≠ c2 ≠ c3 ≠ c1), (v1 ≠ v2 ≠ v3 ≠ v1), čili ani [(c1 + v1) ≠ (c2 + v2) ≠ (c3 + v3) ≠ (c1 + v1)]. Současně ale (s1/v1 = s2/v2 = s3/v3 = r – stejná míra nadhodnoty ve všech třech produkčních sférách), z čehož za daných předpokladů vyplývá, že též (s1 ≠ s2 ≠ s3 ≠ s1). Důležité také je, (že c1/v1 ≠ c2/v2 ≠ c3/v3 ≠ c1/v1), což dovoluje vytvářet matematické figurky (f1, f2 a f3), (g1, g2 a g3), kdy (f1 ≠ f2 ≠ f3 ≠ f1) a (g1 ≠ g2 ≠ g3 ≠ g1). Řečeno lidštějším jazykem: odvětví se stejnou mírou nadhodnoty se liší objemy výrobních nákladů i velikostmi mas hodnoty a nadhodnoty, které vytvářejí produktivní kapitály s rozdílným organickým složením. Hodnotové rovnice ekonomické rovnováhy v systému prosté reprodukce mají podobu: [(c1 + v1 + s1) = (c1 + c2 + c3)]; [(c2 + v2 + s2) = (v1 + v2 + v3)]; [(c3 + v3 + s3) = (s1 + s2 + s3)]. Dodejme ještě, že [(c1 + c2 + c3) = C], [(v1 + v2 + v3) = V], [(s1 + s2 + s3) = S]. Zmíněné rovnice mohou být vzhledem k tomu, že (s1 = rv1), (s2 = rv2) a (s3 = rv3), přepsány do podoby {[c1 + (1 + r)v1] = [(c1 + v1 + s1) = (c1 + c2 + c3)]}; {[c2 + (1 + r)v2] = [(c2 + v2 + s2) = (v1 + v2 + v3)]}; {[c3 + (1 + r)v3] = [(c3 + v3 + s3) = (s1 + s2 + s3)]}.
Algebraický postup se při zobrazení přeměny hodnot na výrobní ceny snaží překonat Marxovo „matematicky nekonzistentní“ řešení a zohlednit „modifikační význam ceny nákladů“, jejž Marx opomíjí, pročež stanoví, že u produkce výrobních prostředků bude figurovat jako modifikační cenový koeficient (neboli průměrný vzájemný poměr mezi výrobními cenami po transformaci a hodnotami) (x), v oblasti výroby životních prostředků pro dělníky bude modifikačním cenovým koeficientem (y), v odvětví výroby luxusního spotřebního zboží pro kapitalisty pak (z). Přeměna hodnot na výrobní ceny zahrnuje spolu s uznáním „modifikačního významu ceny nákladů“ i přeměnu mas nadhodnot na masy zisků, „vykrojených“ podle stejné ziskové míry, a rozdělení vzniklých ziskových mas mezi jednotlivá odvětví. V případě, že (x ≠ y ≠ z ≠ x) a současně (x ≠ 1), (y ≠ 1) a (z ≠ 1) slouží jako transformační i distribuční koeficient (z). Cenové protipóly hodnotových rovnic by měly vyhlížet v takovém případě takto: ([c1x + v1y + s1z) = (c1x + c2x + c3x) = x(c1 + c2 + c3)]; [(c2x + v2y + s2z) = (v1y + v2y + v3y) = y(v1 + v2 + v3)]; [(c3x + v3y + s3z) = (s1z + s2z + s3z) = z(s1 + s2 + s3)]. Je zřejmé analogicky podle hodnotových rovnic bude i v cenových rovnicích platit, že [(c1x + c2x + c3x) = Cx], [(v1y + v2y + v3y) = Vy] a [(s1z + s2z + s3z) = Sz]. Současně vidíme, že, bude-li (z ≠ 1), pak (Sz ≠ S), jelikož (Sz = zS), slovy lidského jazyka řečeno: „z krát S“, celkovou masu nadhodnoty vynásobíme modifikačním cenovým koeficientem (z), a tudíž by se celková masa zisku (Sz), která se liší od celkové masy nadhodnoty (S), mohla do odvětví rozdělit na (s1z), (s2z) a (s3z), neboť (s1z/s1 = z), (s2z/s2 = z) i (s3z/s3 = z). To vše souvisí s [s1z/( c1x + v1y) = s2z/(c2x + v2y) = s3z/(c3x + v3y) = p – stejná míra zisku]. Algebraické symboly můžeme opět přeložit do slov normálního lidského jazyka: proměna nadhodnot na masy zisků, které jsou součástí struktury výrobních cen, modifikačním cenovým koeficientem (z) organicky souvisí s vyrovnáváním míry zisku v odvětvích, což je ale proces, jenž, jak Bortkiewicz přiznává, naráží v případě, že (z ≠ 1), takže i {[S = (s1 + s2 + s3) = (c3 + v3 + s3)] ≠ [Sz = (s1z + s2z + s3z) = (c3x + v3y + s3z)]}, na nepříjemný zádrhel spočívající v tom, že soustava tří cenových rovnic se čtyřmi neznámými (x), (y), (z) a (p) je neřešitelná.
Nechť se nyní (z = 1), abychom měli v systému tří cenových rovnic pouze tři neznámé (x), (y) a (p), čímž (S = Sz), a tedy též {[S = (s1 + s2 + s3) = (c3 + v3 + s3)] = [Sz = (s1z + s2z + s3z) = (c3x + v3y + s3z)]}. Vychází nám, že [(c3 + v3 + s3) = (c3x + v3y + s3z)], jelikož je ale velice pravděpodobné, že [(c3x + v3y) ≠ (c3 + v3)], pak zřejmě i (s3 ≠ s3z), aby mohlo platit, že (Sz = S). Jenže když (z = 1), pak se (s3) musí rovnat (s3z), ovšem v takovém případě [(c3x + v3y + s3z) ≠ (c3 + v3 + s3)]. Proces přeměny hodnot vytvořených v jednotlivých odvětvích produktivními kapitály (neboli podnikatelskou aktivitou rozličných sociálně ekonomických skupin kapitalistických vlastníků) na výrobní ceny zahrnuje současně přetvoření mas nadhodnot na masy zisků v procesu vyrovnávání ziskové míry, jež se zračí ve zlomcích (z1, z2 a z3), které musí v cenových protipólech hodnotových rovnic pro jednotlivá odvětví figurovat spolu s celkovým modifikačním cenovým koeficientem (z) v sociálně ekonomické roli doplňujících modifikačních cenových koeficientů a zároveň plní i sociálně ekonomickou funkci distribučních koeficientů, neboť ukazují na rozdělení mas zisků „ustrojených“ dle „fazóny“ rovné ziskové míry do různých produkčních sfér. Cenové rovnice se nám tak modifikují následujícím způsobem: [(c1x + v1y + s1z1z) = (c1x + c2x + c3x)]; [(c2x + v2y + s2z2z) = (v1y + v2y + v3y)]; [(c3x + v3y + s3z3z) = z(s1z1 + s2z2 + s3z3) = (s1z1z + s2z2z + s3z3z)]. Ukazuje se také, že {[S = (s1 + s2 + s3) = (c3 + v3 + s3)] = [Sz = (s1z1z + s2z2z + s3z3z) = (c3x + v3y + s3z3z)]}, a proto i [(c3 + v3 + s3) = (c3x + v3y + s3z3z)]. Algebraická metoda vskutku vstoupila předpokladem, že (z = 1) a (Sz = S) do oblasti konkrétní totožnosti a konkrétní rozdílnosti (čili konkrétní rovnosti a konkrétní nerovnosti), v níž se suma nadhodnot sice rovná sumě zisků vyrovnaných podle téže míry zisku, nerovnají se však velikosti jednotlivých hodnotových a cenových položek, které tuto rovnost celkových sum vytvářejí, rovnají se velikosti celků, nerovnají se však velikosti částí, které tyto celky tvoří: matematická racionalita (logika) zde stále pracuje s jednou provždy danými, hotovými a neměnnými jsoucny, v jednom případě však tyto fixní entity mají podobu rovnosti, v případě druhém pak podobu nerovnosti a tato algebraická schémata se nalézají ve formálně logickém, abstraktním protikladu.

Re: Reakce na text PhDr.Neužila z 07.10.2015

PhDr. František Neužil 08.12.2015
Ještě jednou si můžeme vše znázornit na prvním a základním příkladu, jejž Bortkiewicz uvádí. Hodnotové složení tří základních výrobních sfér prosté ekonomické reprodukce v něm nabývá tvaru rovnic: [(225c1 + 90v1 + 60s1 = 375] hodnotových jednotek; [(100c2 + 120v2 + 80s2) = 300] hodnotových jednotek; [(50c3 + 90v3 + 60s3) = 200] hodnotových jednotek. Je zjevné, že [(375C + 300V + 200S) = 875)] hodnotových jednotek a vskutku také platí, že [(225c1 + 90v1 + 60s1) = (225c1 + 100c2 + 50c3)]; [(100c2 + 120v2 + 80s2) = (90v1 + 120v2 + 90v3)]; [(50c3 + 90v3 + 60s3) = (60s1 + 80s2 + 60s3)]. Vidíme také, že (f1 = 2/5), (f2 = 6/5), (f3 = 9/5); (g1 = 5/3), (g2 = 3), (g3 = 4). Je také na první pohled zřejmé, že (60s1/90v1 = 80s2/120v2 = 60s3/90v3 = 2/3), leč i to, že [(225c1 + 90v1 + 60s1) ≠ (100c2 + 120v2 + 80s2) ≠ (50c3 + 90v3 + 60s3)]. Bortkiewicz dále píše, že [(σ = 5/4) Þ (p = ¼)]; (y = 16/15) a (x = 32/25), z čehož odvozuje cenové protipóly hodnotových položek prvého příkladu: [(288c1x + 96v1y + 96s1z1z) = 480] hodnotových jednotek; [(128c2x + 128v2y + 64s2z2z) = 320] hodnotových jednotek; [(64c3x + 96v3y + 40s3z3z) = 200] hodnotových jednotek. Je zjevné, že [(480Cx + 320Vy + 200Sz) = 1000] hodnotových jednotek, kdy (Sz = S = 200) hodnotových jednotek. A současně vidíme, že {[96s1z1z/(288c1x + 96v1y)] = [64s2z2z/(128c2x + 128v2y)] = [40s3z3z/(64c3x + 96v3y)] = [200Sz/(480Cx + 320Vy)] = ¼}. Zároveň je zjevné, že [(288c1x + 96v1y + 96s1z1z) = (288c1x + 128c2x + 64c3x)], [(128c2x + 128v2y + 64s2z2z) = (96v1y + 128v2y + 96v3y)], takže (Cx > C) i (Vy > V), avšak jelikož [Sz = S = (60s1 + 80s2 + 60s3)] Þ [(64c3x + 96v3y + 40s3z3z) = (96s1z1z + 64s2z2z + 40s3z3z) = (60s1 + 80s2 + 60s3) = (50c3 + 90v3 + 60s3)], z čehož dále plyne, že (z1 = 96/60), (z2 = 64/80) a (z3 = 40/60) a vskutku tak vidíme, že (z1 ≠ 1), (z2 ≠ 1) a stejně tak ani (z3 ≠ 1): zlomky (z1, z2 i z3), v nichž se zrcadlí přeměna vyrobených nadhodnot na masy zisků „sestrojené“ v souladu s obecnou a „spravedlivou“ mírou zisku, vždy představují reálná čísla, nikoli jakési „chiméry“.
Znovu si připomeňme, že z uvedeného příkladu můžeme vyčíst i další zajímavost: nechť se [s1z1z = p(c1x + v1y)]; [s2z2z = p(c2x + v2y)]; [s3z3z = p(c3x + v3y)], z čehož plyne, že, pokud, jak znovu připomínáme, se (p) rovná stejné míře zisku, která se utváří v rozdílně velkých produkčních sférách, pak [s1z1z/(c1x + v1y) = s2z2z/(c2x + v2y) = s3z3z/(c3x + v3y)]. Z toho pak dále vyplývá, že [s1z1z/s2z2z = (c1x + v1y)/(c2x + v2y)] a [s2z2z/s3z3z = (c2x + v2y)/(c3x + v3y)]. A tak vidíme, že (96/64 = 24/16 = 3/2) a (384/256 = 96/64 = 3/2). V případě, že (64/40 = 8/5), pak i (256/160 = 64/40 = 8/5). (Uvedené číselné hodnoty odpovídají algebraickým formulacím, jak je postupně zmiňujeme). Zároveň vidíme, že (384 : 256 : 160) = (96 : 64 : 40) = (24 : 16 : 10) = (12 : 8 : 5) a obdobně i (96 : 64 : 40) = (12 : 8 : 5) – což znamená, že výrobní náklady v jednotlivých odvětvích jsou ve stejném číselném poměru jako jimi vyprodukované masy nadhodnot. Řečeno jinými slovy: Bortkiewiczův algebraický postup představuje zárodečnou vývojovou formu pojmového modelu „standardního ekonomického systému“, „systému standardně složeného zboží“ Pierra Sraffy, jenž „vyřešil“ transformační problém tím způsobem, že výrobní ceny zcela „emancipoval“ od kategorií pracovní teorie hodnoty.
Na první pohled je také zřejmé, že {[(64c3x + 96v3y) > (50c3 + 90v3)] Þ [(40s3z3z < 60s3)]}, a proto se též {[40s3z3z/(64c3x + 96v3)] ≠ [60s3/(50c3 + 90v3)]}, z čehož nelze učinit jiný závěr, než že cenová rovnice (64c3x + 96v3y + 40s3z3z) má při téže celkové velikosti odlišnou hodnotovou skladbu než hodnotová rovnice (50c3 + 90v3 + 60s3), a tudíž je otázkou, zda může představovat odpovídající způsob její výrobně cenové modifikace, zvláště když si uvědomíme, že při (z = 1) {[(64c3x + 96v3y + 60s3z) = 220] ≠ [(64c3x + 96v3y + 40s3z3z) = 200]}, má-li pravdu Bortkiewiczův předpoklad, že modifikační cenový koeficient (z) vstupuje zcela samostatně do cenové rovnice třetího odvětví. Bortkiewiczova „zcela správná“ a „dokonale vědecká“ algebraická metoda odtrhává proces tvorby výrobních cen (neboli vlastně utváření kapitalistických společenských výrobních vztahů) od jejich hodnotového substančního, materiálně předmětného základu, přesněji řečeno: chápe tento materiálně předmětný základ naturalisticky a rozumí tak pod kapitálem „samorostoucí nadhodnotu“, samonarůstající peněžní hodnotovou substanci, „peníze, které rodí (plodí) další peníze“, nabývajíce tak zázračnou schopnost samovolného rozmnožování, nerozumí pod hodnotou a nadhodnotou společenský výrobní vztah, a proto ani nepojímá přeměnu hodnot na výrobní ceny jako proces utváření kapitalistických výrobních vztahů, jelikož nebere na zřetel, že v cenové rovnici třetího odvětví musí koeficient (z) doprovázet zlomkový modifikační a distribuční koeficient (z1), aby se uchovala ekonomická rovnováha mezi [(64c3x + 96v3y + 40s3z3z) = 200] a [(96s1z1z + 64s2z2z + 40s3z3z) = 200] v systému jednoduché reprodukce.
Bortkiewicz kritizuje Marxovo řešení problému transformace hodnot na výrobní ceny za to, že nebere v potaz modifikační význam ceny výrobních nákladů, je však otázkou, zda jeho algebraický postup bere dostatečný ohled na přeměnu vytvořených mas nadhodnot na masy zisků formovaných procesem vyrovnávání ziskových měr v rozdílných odvětvích coby klíčová součást struktury výrobních cen. Ať Bortkiewiczova algebraická metoda chce nebo nechce, ale soustava tří cenových rovnic, které odrážejí přeměnu hodnot na výrobní ceny v odlišných produkčních oblastech, zahrnuje za předpokladu, že (z = 1) a (Sz = S) kromě neznámých modifikačních cenových koeficientů (x), (y) a obecné míry zisku (p) též i zlomkové koeficienty (z1, z2 a z3), které ukazují, jak se masy nadhodnot cenově modifikují na masy zisků vyrovnaných podle stejné ziskové míry a jakým způsobem se tak celková masa zisku rozděluje do různých odvětví.
Podle Bortkiewiczova názoru {[Sz/(Cx + Vy)] = p = [s1z/(c1 + v1y)] = [s2z/(c2x + v2y)] = [s3z/(c3x + v3y)]}, a proto je možné cenové protějšky hodnotových rovnic ekonomické rovnováhy, která se utváří mezi odvětvími sestavujícími prostou reprodukci souhrnného společenského výrobního procesu, přepsat do podoby {[(1 + p)(c1x + v1y)] = [(c1x + v1y + s1z) = (c1x + c2x + c3x) = x(c1 + c2 + c3)]}; {[(1 + p)(c2x + v2y)] = [(c2x + v2y + s2z) = (v1y + v2y + v3y) = y(v1 + v2 + v3)]}; {[(1 + p)(c3x + v3y)] = [(c3x + v3y + s3z) = (s1z + s2z + s3z) = z(s1 + s2 + s3)]}. Z čehož plyne, že při (z = 1) (s1z = s); (s2z = s); (s3z = s). (Viz Bortkiewicz, str. 2). Z jeho vlastního příkladu ale vyplývá, že, předpokládáme-li, že (z = 1), pak [(288c1x + 96v1y + 60s1z) ≠ (288c1x + 128c2x + 64c3x)]; [(128c2x + 128v2y + 80s2z) ≠ (96v1y + 128v2y + 96v3y)]; [(64c3x + 96v3y + 60s3z) ≠ (60s1z + 80s2z + 60s3z)], i když [(288c1x + 128c2x + 64c3x) = 480Cx]; [(96v1y + 128v2y + 96v3y) = 320Vy]; [(60s1z + 80s2z + 60s3z) = Sz = S = (60s1 + 80s2 + 60s3) = 200Sz = 200S]. A souhrnnou cenovou rovnici lze napsat ve tvaru (1 + p)(480Cx + 320Vy) = (480Cx + 320Vy + 200Sz), když (p = ¼ = 200/800). Současně je zcela zjevné, že pokud (p = ¼) a (z = 1), pak [p(288c1x + 96v1y) ≠ 60s1z]; [p(128c2x + 128v2y) ≠ 80s2z]; [p(64c3x + 96v3y) ≠ 60s3z], přestože [p(480Cx + 320Vy) = 200Sz = 200S].
Záznamy: 1 - 10 ze 162
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>