alter-nativa

Diskusní téma: Josef Heller- Ještě o kognitariátním zisku aneb „Pro pana Kobu“

Odpověď na text z 18.6.

Koba 21.06.2015
Vážený pane doktore,

moje argumentace nebyla na teorii hodnoty závislá.

Citace z Vašeho textu:
"... kapitalista žije v iluzi, že zisk je produktem celého kapitálu a taky to počítá podle příslušného vzorce – tj.míry zisku, nikoli podle míry nadhodnoty, což by bylo správnější při postihování podstaty. ..."

Jisté skutečnosti platí všeobecně - např.zisk je (zhruba řečeno) rozdíl mezi výnosy a náklady. Každého, kdo chce zhodnotit prostředky, bude zajímat, kolik vloží a co získá. To je věc zdravého rozumu.

Jestliže takto postupuje i kapitalista, nejsou to žádné iluze nebo fetišismus, je to naprosto pragmatický přístup.

A co se týče role kvalifikace, lidského faktoru, atd., tak podnikatel při vymýšlení životaschopného podnikatelského záměru musí uvažovat v kategoriích reálně dostupných možností "tady a teď", jinak to nedopadne dobře.

Například v roce 2000 praskla tzv.dot-com bublina - spekulativní bublina investic do internetových společností. Několik let trvající vzestup cen akcií firem, podnikajících na internetu, následoval strmým pádem a krachem většiny z nich. Důvod byl prostý: většina těch firem neměla realistický obchodní model, generovala ztrátu a investoři do nich valili peníze, protože byli přesvědčeni, že v internetu je budoucnost. Přežily jen ty firmy, které dokázaly generovat hmatatelný zisk.

Poučení z internetové bubliny je to, že staré dobré hokynářské ekonomické zákony platí i v době internetu a že pronajaté kanceláře plné programátorů a web designérů k úspěchu nestačí, pokud schází jasná představa, jak byť třeba i na první pohled zajímavý nápad zpeněžit.

Tuhle logiku žádné Vámi předvídané procesy nezruší, tou se musí řídit i podniky ve vlastnictví zaměstnanců. Jinak dopadnou jako výrobce elektospotřebičů Fagor, součást Vašeho oblíbeného Mondragonu, který se v nedávné době dostal na pokraj bankrotu a odkoupila ho nadnárodní kapitalistické finanční skupina CNA Group.

****

Pane doktore, já mám o pracovní teorii hodnoty pochyby, minimálně ji považuji za nedokázanou, ale nemám nějakou ambici ji vyvracet - ani na to nemám kvalifikaci.
Marxistickou pracovní teorii hodnoty mi vysvětlovat nemusíte, já chápu, že podle této teorie není hodnota substance vložená do výrobku a že je určena vždy zrovna aktuálním množstvím společensky nutné práce, potřebné k jeho zhotovení.

Když je podle Vás pracovní teorie hodnoty tak dobrá, tak mi vysvětlete, odkud se bere hodnota omezených přírodních zdrojů jako třeba panenská půda nebo abychom byli na výši doby, odkud se vzala hodnota kmitočtů na provoz LTE, za které nedávno telekomunikační operátoři zaplatili několik miliard Kč ?

Pořídil jsem si Vaši publikaci "Kdopak by se Marxe bál ?", ale je poměrně obsáhlá a zatím jsem na to neměl dost času, takže na ni nějak nebudu reagovat.

Jak už jsem naznačil výše, nejsem odborník ani na Marxe ani na makroekonomické teorie, takže nemám v úmyslu s Vámi vést o teorii hodnoty nějaký spor.
Maximálně Vám mohu napsat, že způsob, jakým určité věci vykládáte mi připadá poněkud zvláštní a v určitém nesouladu nejen s tím, co si pamatuji z povinného marxismu z doby svých studií, ale v podstatě i s tím, co někdy sám píšete.

Abyste netrvdil, že jsem nekonkrétní, tak Vy např.s oblibou zdůrazňujete, že hodnota je dohoda.
Podle marxistické pracovní teorie hodnoty (dále jen MPTH) je ale hodnota dána množstvím společensky nutné práce - a to občas píšete i Vy sám.
Množství společensky nutné práce je ovšem objektivní veličina - a to by měla být podstata hodnoty podle této teorie.

Jestliže tedy se v jiných případech soustředíte na podstaty, proč tady najednou píšete o dohodě, což je sice jistým způsobem pravda, ovšem zakrývá to právě tu objektivní podstatu hodnoty dle MPTH (množství společensky nutné práce) ?
Připomínám, že takto chápaná objektivní hodnota je něco jiného, než nějaká substance vložená do výrobku.

****

Citace:
"Takže z našeho hlediska je debata o roli C vcelku zbytečná, protože se týká etapy vývoje VS, která končí."

To jako lidé přestanou mít materiální potřeby a živit se budou těmi vědeckými znalostmi ?

Vždyť přece právě naopak automatizace znamená vytlačování lidí z výrobního procesu a to, co by je mělo nahradit je právě konstantní kapitál. Pokud by skutečně k masové automatizaci došlo, velká část lidí bude uvolněna z pracovního procesu a pro uvolněné pracovníky už tentokrát nebude žádné uplatnění, jako tomu bylo v minulosti při různých změnách výrobní základny.

Nezapomeňte, že přinejmenším z části smyslem práce těch Vašich vysoce kvalifikovaných profesionálů je a bude právě zdokonalování konstantního kapitálu.

****

Citace:
"... O co skutečně jde – že konstantní faktor c se nemění v kvalitě – pořád tu jde jen o reprodukci vynaloženého nákladu na věc, která ovšem byla až dosud základním prostředkem změn ve výkonnosti pracovní síly,což už ale dnes –resp. jako základní tendence do budoucnosti - už takto působit nebude."

Bude působit tak, že pracovní sílu přímo nahradí. Vám to nepřipadá jako změna v kvalitě ? Jestli to podle pracovní teorie hodnoty nelze vyhodnotit jinak než tak, že význam konstantního kapitálu se začíná umenšovat, tak to vypadá dost podivně.

****

Citace:
"A tady se vracím k Vašemu příkladu s automatizovanou továrnou – celý tento výpočet ztrácí smysl, protože nelze nějak zjednodušeně ohodnotit hodnotu a cenu toho tvůrčího procesu (Marx tohle předvídá v Grundrissech II. a hodnota vůbec přestává být funkční )Končí smysl vztahů soukromého vlastnictví. A o tohle mi šlo
Můžete se vyjádřit k tomuto?"

Pane doktore, automatizované provozy existují i dnes, na vývojových odděleních firem i dnes pracují vysoce kvalifikovaní vývojoví a výzkumní pracovníci, i dnes firmy vyrábějí a prodávají technicky pokročilé produkty nebo licence.

A nelze pozorovat nějaké známky toho, že by měl někdo problém tyto produkty ocenit, určit přiměřenou mzdu pro pracovníky vývoje nebo je nějak motivovat k práci.

Pokud zde bude tržní ekonomika (jak Vy předpokládáte), tak základní situace je jasná: někdo chce prodat a někdo chce koupit. Pokud se konkrétní subjekty budou potřebovat mezi sebou dohodnout, tak se nějak dohodnou. Teorie by to měla umět vysvětlit a ne tvrdit, že to nejde.

A jestli má nějaká kontrétní teorie problém něco vysvětlit, tak je to možná známka toho, že je nedokonalá, že zastrarala nebo že je dokonce chybná. Nebo také může být jen špatně aplikována, může se pracovat s nesprávnými předpoklady, atd., atd.

Panu Kobovi 18.6.

Josef Heller 18.06.2015
Pane Kobo,. Vidím, že pilně sledujete naše stránky, to jste asi jediný člověk na světě, bravo. Naopak já se musím omluvit, že jsem měl velkou pauzu v důsledku kombinace řady faktorů – pracovních, zdravotních i rodinných. I tento článek jsem, ještě do jisté míry“pálil od boku“, bez důkladného porovnání textů, ale přesto si myslím, že moje pozice je udržitelná. Zkusím ji hájit.
Především – měli bychom zapomenout na knihu Bojíte se socialismu?, která byla naši prvotinou a dost narychle uplácána, aby stihla termín jednoho sjezdu ‚jistě vítze, že plný výklad našich názorů je v v druhé knize obsáhlejší (Kdopak by se Marxe bál? Z r. 2011) Text na který reagujete, jsem nepsal já, ale Franta (přiznám se, že v této chvíli – nejsem doma – ani nevím, jak jsme to podepsali, jsme sice teoretická dvojčata, ale přece jen nikoli jednovaječná a některým věcem rozumí Franta líp a já hůře). Proto teď nehájím doslovný text Franty, i když nepochybuji o jeho správnosti.
Vy jste správně konstatoval, že jsem nenapsal strategii podniku, ale makroekonomickou úvahu- a s tím plně souhlasím. To taky nepovažuji za svůj úkol. Opravdu se nevyznám v konkrétní motivaci současného kapitalisty, v iluzích a fetišismu, ve kterém žije –jinak – filosoficky-řečeno – nevyznám se tak dalece jako Franta ve světě jevových forem ch0du kapitalismu na podniku a jde mi o podstaty za těmito jevovými formami. U Vás – dovoluji si tvrdit – je to obráceně – v tom je i příčina jistého nedorozumění mezi námi. A ten článek jsem napsal, abych Vám právě tohle vysvětlil. Dovolte mi jeden štulec – plně bych akceptoval Vaše prohlášení, že polemizujete jen s konkrétním Frantovým textem a nechal na Frantovi, aby s Vámi bojoval – a to tam, kde říkáte – s tímhle konkrétním polemizuji, to ale neznamená, že odmítám teorii hodnoty apod. – ale to jsou jen slova, k tomu žádný názor či argument neuvádíte, naopak věci stále vracíte k velmi krátkodobé realitě a ani v ní nevidíte symptomy toho, že námi – možná neuměle - předvídané procesy rušící Vaší logiku probíhají už teď. Např. ta klesající míra zisku jako dlouhodobý trend.
Ale k věci – zpřesňujme svá vyjádření:
1) Trvám na svém vyjádření, že ani já (a ani Franta – to si ale teď nemohu přesně ověřit z textu) nehájíme tezi, že při změnách v lidském faktoru se nemění c – znovu opakuji, že předpoklad neměnného c je jen dočasná abstrakce při matematickém porovnávání faktorů a dynamiky jejich změn – jinak se samozřejmě ve vzájemném působení mění všechny faktory,to je zcela banální fakt. O co skutečně jde – že konstantní faktor c se nemění v kvalitě – pořád tu jde jen o reprodukci vynaloženého nákladu na věc, která ovšem byla až dosud základním prostředkem změn ve výkonnosti pracovní síly,což už ale dnes –resp. jako základní tendence do budoucnosti - už takto působit nebude. Jistou roli hrát bude, ale mění se závažnost faktorů. Lidský faktor se bude rozvíjet sám ze sebe, ze svých vnitřních složek (pochopitelně za neustálého ovlivňování vnějšími faktory – přírodou, deemografií, atd.,) jejichž pouze jedním momentem bude kvalifikace, mnohem důležitější bude změna dopadu technické formy práce na lidskou psychiku a motivaci k práci (pokud ovšem padne soukromé vlastnictví jako zábrana motivace v rovině výrobních – vlastnických vztahů).
Takže z našeho hlediska je debata o roli C vcelku zbytečná, protože se týká etapy vývoje VS, která končí. Kvalitativní změna v lidském faktoru už sice nastala, ale je také ještě na počátku a natolik spojena s určitou nákladnou podobou C, že kapitalista nedokáže uvažovat o obou faktorech odděleně, ale vidí zisk jen ve vztahu k veškerým nákladům. Uvažuje takto tím, spíše, že nechápe podstatu hodnoty a zisku, kterou jsem se snažil v článku vysvětlit. Je škoda, že pan Koba nějak konkrétněji neprojevil, jestli toto vysvětlování pochopil.
Znovu opakuji – hodnota je společenská dohoda mezi různými třídami o tom, zda budou na společenském produktu participovat rovnoprávně nebo nerovnoprávně a v jakém poměru. Na trhu individuálních výrobců-vlastníků nadhodnota nevzniká – lidskou práci si nezávislí vlastníci počí00tají stejně – jakmile ale do hry vstupuje práce nevlastnících zaměstnanců, už platí zaměstnavatel –výrobce za výrobek méně než kupec. Kupec –vlastník si to pokryje na úkor zaměstnanců, kteří vlastně musí za výrobek zaplatit víc.
V době, kdy je pracovní síla levná, kdy jde o jednoduchou obslužnou práci, jejíž zvýšený výkon je většinou spojen se strojovou modernizací předstihující konkurenci, kapitalista žije v iluzi, že zisk je produktem celého kapitálu a taky to počítá podle příslušného vzorce – tj. mry zisku, nikoli podle miory nadhodnoty, což by bylo správnější při postihování podstaty. Dokonce i dnes, když už změna kvality lidského faktoru roli hraje, aleje pořád překrývána např. surfováním po světě za minimální hodnotu danou holým přežitím pracovníka, zmíněný rozdíl nepozoruje a kvalifikovaná práce se mu zdá příliš drahá. V těchto podmínkách je pro něj vklad do vzdělanosti velmi nejistou záležitostí a svou omezeností brzdí i požadavky skutečně badatelské sféry.
Tady myslím, že je zase jen bouří ve sklenici vody naše vzájemné hádání o slepici a vejci – vždyť já nejsem tak blbý, abych nevěděl, že by si kapitalista nepomohl vzděláváním pracovníků obsluhujících stroj jednoduchým pohybem,u nichž záleží spíše na svěžesti nervového systému apod.A taky vím, že s vynálezy v průběhu dějin přicházeli i samoukové. Samozřejmě, že přelomové vynálezy a technologie musí vytvářet vzdělaní profesionálové. Poukazuji jen na to, že vývoj výrobních sil je přece jen více spojitý a působí zde obecně dialektická vzájemná vazba –nárůst kvantity vzdělanosti tlačí na větší tvořivost a modernizaci práce a ta pak vede i k té přelomovosti. Pokud jsem se vyjádřil nepřesně , omlouvám se, samozřejmě jsem měl na mysli investice do všech stránek lidského faktoru a nakonec zdůrazňujeme nezastupitelnost změny ve výrobních vztazích – kdy se jako nejúčinnější způsob motivování tvořivé práce a tím zvyšování vlády kapitalistů nad věcmi ukazuje přibrání zaměstnanců k řízení i vlastnictví- a většinový typ budou už kognitáři, které lze těžko k něčemu nutit, usměrňovat a nahrazovat.
A tady se vracím k Vašemu příkladu s automatizovanou továrnou – celý tento výpočet ztrácí smysl, protože nelze nějak zjednodušeně ohodnotit hodnotu a cenu toho tvůrčího procesu (Marx tohle předvídá v Grundrissech II. a hodnota vůbec přestává být funkční )Končí smysl vztahů soukromého vlastnictví. A o tohle mi šlo
Můžete se vyjádřit k tomuto?

K "investicím do kvalifikace"

Koba 17.06.2015
Vážený pane doktore Hellere,

přečetl jsem si Váš text a musím připomenout, že můj příspěvek do fóra se týkal zcela konkrétní části knihy "Bojíte se socialismu", kde jsem se zaměřil na kritiku pasáže, která měla demonstrovat vznik "kognitárního zisku".

Co jsem napsal je tedy nutno posuzovat v kontextu této pasáže. Smyslem mého textu nebyly obecné úvahy o hodnototvornosti různých faktorů výrobního procesu.

Jesliže se v pasáži knihy píše, že "...kapitál provede tuto investiční operaci jenom tehdy, pokud mu kvalifikovanější pracovní síla, do níž investoval 2v variabilního kapitálu, přinese minimálně stejnou míru nadhodnoty..." tak tvrdím, že to není pravda.
A to proto, že mohou existovat takové relace mezi veličinami m,v,c,x a y, kdy se míra nadhodnoty sníží a míra zisku zvýší (x a y jsou koeficienty, po investici se m zvýší na xm a y na yv).
Je zřejmé, že takový stav by pro "kapitál" byl výhodný, proto je správné tvrzení, že při hypotetické investici do kvalifikace se "kapitál" bude orientovat podle předpokládané míry zisku, nikoli podle míry nadhodnoty.

Ten závěr je podle mne zcela jasný a myslím, že ho uznal i pan PhDr.Neužil, takže popravdě řečeno moc nechápu, proč jste se k tomu vrátil.

Připomenu jen to, co jsem napsal už ve svém "dovysvětlení" - a sice, že důkaz je čistě věcí matematického formalismu a nijak nezávisí na zastávané makroekonomické teorii nebo na názorech na hodnototvornost věcných faktorů výroby.

Možná by mohlo někoho napadnout, že se jedná celkem vzato o drobnou nepřesnost a že tedy jsem se na to zaměřil jen proto, abych prostřednictvím prkotiny napadal celou koncepci kognitárního zisku.
Tak to ovšem není. Právě tahle "drobnost" má totiž za následek to, že pokud se budeme orientovat podle míry nadhodnoty, tak bude-li "investice do kvalifikace" výhodná (podle míry nadhodnoty), kognitární zisk v určité výši vznikne pokaždé a zákonitě.
To budí podle mne mylný dojem, že kognitární zisk je jakýsi tichý průvodce každé "výhodné" "investice do kvalifikce".


Vzhledem k textu knihy je třeba také posuzovat moje ostatní výhrady.

Takže pokud jste ocitoval z mého textu pasáž
"... Nyní se vrátím k Vaší formální demonstraci. Vy pro tyto účely předpokládáte, že se v ukazateli m/(c+v) parametr "c" nemění. To je ovšem, podle mne, neobhajitelný předpoklad ! ..."
a ptáte se, kde jsem to vzal, tak odpověď je už v samotné ocitované pasáži.
Vzal jsem to z formální demonstrace vzniku kognitárního zisku v diskutované knize. Tam se pracuje s tím, že při zvýšení kvalifikace se mění pouze veličiny "m" a "v".
Tohle by nemělo být předmětem sporu, viz citace z knihy (str.73):
"...Všechny naše úvahy vycházejí z předpokladu, že u kvalifikované i nekvalifikované pracovní síly se vždy jedná o stejný objem námezdní pracovní síly – z toho důvodu vždy uvažujeme stejný celkový objem investovaného konstantního kapitálu rovný c."

Tedy znovu připomínám, že se jednalo o kritiku konkrétních pasáží a příkladů v knize "Bojíte se socialismu" (v tomto případě šlo o předpoklad, že stejný objem námezdní pracovní síly znamená také stejný objem konstatního kapitálu).
Pochopitelně některá tvrzení mohou mít obecnější přesah, ale o to více je nutno pečlivě sledovat kontext.

****

Čili moje hlavní výhrada k tomuto Vašemu článku je ta, že tak říkajíc střílíte vedle - o teorii hodnoty v mém diskusním příspěvku vůbec nebyla řeč, to by byla úplně jiná diskuse.

Například v pasáži, kterou jste ocitoval, vůbec nešlo o teorii hodnoty:

"Podnikateli by mělo být jedno, jestli vynaloží náklady na pytle cementu nebo na zaměstnance. Jaký by tedy měl být důvod, aby ho zajímal ukazatel m/v místo ukazatele m/(c+v) ?"

Pane doktore, podnikatel musí pochopitelně zaplatit i ten cement, takže ho nemůže při posuzování svých podnikatelských záměrů ignorovat. To je věc zdravého rozumu a není to nic proti marxistické teorii hodnoty.

V daném kontextu šlo o to, že po "investici do kvalifikace" by se hodnoty veličin "m" a "v" měly změnit a otázka byla, zda se má podnikatel při posuzování výhodnosti takové změny orientovat podle poměru m/v nebo m/(v+c).
V knize bylo uvedeno m/v, podle mne to byla chyba a správně je m/(v+c).

****

Pane doktore, když píšete věty jako

"... Na druhé straně tím však také tato ekonomie dezorientuje i ty, kterým slouží – znepřesňuje strategii buržoů – nedává jasné vědomí toho, co jim zisk skutečně tvoří, a v případě poklesu míry zisku má tendenci řešit to investicemi do konstantního kapitálu, do věcné složky. Tím oslabuje faktor, který jedině vytváří nadhodnotu. – lidský faktor. ..."

nebo

"... ale ani on, ani zřejmě pan Koba nevidí limitovanost dopadu věcné stránky na růst zisku, žije zřejmě v iluzi o jisté nutnost či úměrnosti růstu zisku podle nasazení odlišného (většího?,dražšího?) konstantního kapitálu. ..."

neměl byste zapomínat, že Vámi prognózované automatické továrny nebudou nic jiného než hromada konstantního kapitálu.
Neboli v obecnější rovině, Vámi tak vyzdvihované znalosti, aby byly produktivní, je nutno nějak použít v materiálním světě, a to už se bez konstantního kapitálu asi neobejde.

Bude-li uživatelem znalostí výrobce, který k jejich aplikaci bude potřebovat konstantní kapitál, bude samozřejmě očekávat investicím přiměřený zisk, který také musí dostat, jinak by nevyráběl.
Takže co z toho plyne pro Vaši "ekonomiku znalostí" ?
Já nejsem odborník, ale podle mne nelze celou věc zúžit jen na otázku vývoje nebo výzkumu a do makroekonomických úvah je nutno nějak zahrnout i navazující ekonomické aktivity. Takže když budete uvažovat o poměru mezi konstantním a variabilním kapitálem, nemůžete vytrhnout z ekonomických vazeb např.softwarovou firmu, kde programátorovi stačí k práci notebook a dělat z toho nějaké zobecňující závěry.

****

Je jistě pravda, že budoucí vývoj přinese různé změny, ale neměl jsem dojem, že když se v knize "Bojíte se socialismu" píše o "investici do kvalifikace", tak že by tím bylo myšleno něco, k čemu bude docházet až za 50 let. Takže mi není jasné, proč bych se nemohl pokusit ty myšlenky aplikovat na dnešní realitu.

Vážený pane doktore, když někdo podnikateli nebo investorovi poradí, že by měl "investovat do kvalifikace", tak on si tu radu musí naplnit nějakým zcela konkrétní obsahem a nemůže se spokojit s obecnými tvrzeními o vyšší produktivitě.

Pokud podnikatel nezaměstnává pracovníky s kvalifikací nižší, než jaká je pro pracovní pozice v jeho firmě zapotřebí, nemělo by zvyšování kvalifikace smysl, mohl by očekávat jedině ztrátu v důsledku vyšších mzdových nákladů.
Podnikatel může např.začít používat dokonalejší technologii nebo začít vyrábět něco jiného a možná mu z toho vyplyne i potřeba zaměstnávat kvalifikovanější pracovníky. Uvažovat nejprve o kvalifikaci zaměstnanců a teprve následně o změnách ve výrobě nebo zaměření firmy je nesmysl, to by bylo zapřahání vozu před koně.

Vaše věty "... A co bylo dřív? Slepice nebo vejce? Nechápete, že platí i obrácená vazba – z jiného kvalifikačního prostředí se rodí nové, kvalitativně odlišné pozice? ..." je v kontextu podnikatelského subjektu nesmyslná - firma přece nemůže najmout zaměstnance, jejichž kvalifikaci nedokáže v rámci svého výrobního programu využít, s neurčitým očekáváním, že podnik nějak sami přebudují.
V daném kontextu je zcela jasné, co musí být dříve. Podle mne zaměňujete obecné makroekonomické úvahy o roli kvalifikace s podnikatelskou strategií.

Do mikroekonomického rozhodování na podnikové úrovni lze nějaké předpokládané makroekonomické trendy promítat jen v omezené míře o pokud se jedná o makroekonomické úvahy dlouhodobé v řádu desítek let, tak to lze jen sledovat a případně se snažit reagovat včas.

****

Některé Vaše reakce na můj text jsou problematické z toho důvodu, že podle mne pracují s určitým zmatením pojmů - Vy píšete o vědeckých objevech a jimi podmíněných změnách, ale řeč byla o "investici do kvalifikace", jak se o tom zmiňuje diskutovaná kniha, kde je na příkladu demonstrováno, jak to má přinést nějaký "kognitární zisk".

Aplikace vědy a "investice do kvalifikace" jsou přece dvě rozdílné věci, které spolu mohou nějak volně souviset, ale rozhodně to nelze stavět např.tak, že podnik, který provede B, automaticky získá efekt, který lze očekávat od A. Nebo pokud provede A a je tím nucen provést také B, celou věc prezentovat jako důsledek provedení B.

Podle mne jsou Vaše myšlenky ve věci "investice do kvalifikace" nepřesně formulovány a není mi jasné, kdo a jak by se jimi měl vlastně řídit.

Např.můžete vyslovit makroekonomický předpoklad, že budou-li mít ekonomicky činné osoby v průměru vyšší vzdělání, budou ekonomické subjekty zavádět více technických inovací.
Takové obecné a nekonkrétní tvrzení je ovšem spíše námět pro nějakou státní vzdělávací politiku, než rada pro komerční podnik.

Komerčním firmám můžete např.poradit, aby automatizovaly výrobu nebo investovaly více prostředků do vývoje. Z jejich hlediska to ovšem bude investice do automatizace nebo investice do vývoje, nikoli "investice do kvalifikace", i když důsledkem takové investice bude potřeba kvalifikovanějších zaměstnanců.
Odpověď na otázku "Co bylo dříve ?" je tedy v tomto případě podle mého názoru zcela jasná.

Josef Heller: Ještě o kognitariátním zisku aneb „Pro pana Kobu“

16.06.2015 07:38

Rád bych věřil, že případní čtenáři těchto stránek zaznamenali  v rubrice Odborné články, publikace naši snahu rehabilitovat Marxovu teorii pracovni hodnoty                                                                                                                                                                                                                                                                                                          jejích  překrucovačů a likvidátorů. Jako u jiných témat, náš zásadní článek nepřiměl některého čtenáře (pokud takový vůbec existoval), aby se k naší koncepci vyjádřil.  Výjimka však potvrzuje pravidlo a jeden se našel – náš sice občasný, ale tvrdý oponent s příznačnou přezdívkou „Koba“. Děkujeme mu za věrnost a ochotu ztratit trochu času , ale nedá mi to, abych jeho připomínky nevyužil k dalšímu dovysvětlování toho, co se snažíme křičet (bez ohlasu) do světa.

Protože při psaní sebepečlivějšího polemického článku vždycky něco „ spadne pod stůl“ a zůstane bez odpovědi, volím tentokrát metodu průběžného reagování na připomínky pana Koby, a to i přes neustálé páně Kobovo opakování téhož.

Technická připomínka – červeně je vyznačen text připomínek pana Koby a černě mé reakce.                                                         

Koba:

Pane Hellere,
tak jsem někde na internetu narazil na Vaše dílo "Bojíte se socialismu"  a dovolím si vrátit se k Vašemu "kognitárnímu zisku".
Podle mne je Vaše argumentace spekulativní a je vedena tak, aby Vám vyšlo to, co jste si předsevzal.
Vy píšete, cituji (str.71) :
"... A nyní předpokládejme, že kapitál bude investovat do růstu kvalifikace tohoto objemu pracovní síly, což povede ke zvýšení nákladů na investovaný variabilní kapitál z v na 2v. Je jasné, že kapitál provede tuto investiční operaci jenom tehdy, pokud mu kvalifikovanější pracovní síla, do níž investoval 2v variabilního kapitálu, přinese minimálně stejnou míru nadhodnoty jako pracovní síla méně kvalifikovaná, do níž mu stačilo investovat jenom v variabilního kapitálu: Kvalifikovanější pracovní síla musí tedy vyrobit alespoň 2m nadhodnoty."
Na základě toho pak ukazujete, že 2m/(c+2v)>m/(c+v) a takto, řečeno Vašimi slovy, "vaří kognitariární kapitál dodatečný a mimořádný zisk".
Podle Vás "je jasné", že kapitál tuto operaci (růst kvalifikace) provede jen tehdy, pokud mu to přinese minimálně stejnou míru nadhodnoty.
Podle mne to ovšem "jasné" vůbec není. Především podle mne platí, že podnikatel neuvažuje v kategorii nadhodnoty, ale v kategorii zisku nebo řekněme nějakého jeho měrného ukazatele, budeme uvažovat ukazatel m/(c+v).

Ano,možná, že tato věta vytržená z kontextu textu PhDr. Neužila  může působit jako nepřesná. Neužil však v kontextu vysvětluje vztah mezi mírou nadhodnoty a mírou zisku. Uvádí, že kapitalista je natolik ve vleku své běžné denní reality, že sleduje  panem Kobou uvedený cíl  - udržení či růst míry zisku, kdy se realizovaná nadhodnota „m“ uvažuje ve vztahu k celému vynaloženému kapitálu, tedy k nákladům c+v. Tím na jedné straně kapitalistická ekonomie vyvolává dojem, že zisk tvoří všechny složky nákladů, včetně „c“ a zatemňuje tak  podstatu vykořisťování. Na druhé straně tím však také tato ekonomie dezorientuje i ty, kterým slouží – znepřesňuje   strategii buržoů – nedává jasné vědomí toho, co jim zisk skutečně tvoří, a v případě poklesu míry zisku má tendenci řešit to investicemi do konstantního kapitálu, do věcné složky. Tím oslabuje faktor, který jedině vytváří nadhodnotu. – lidský faktor. Skupiny buržoasie a manažerů na to nakonec  v realitě nakonec přicházejí, ale přes těžké krize a ztráty, když se cesta dokonalejšího vybavování v zásadě jednoduché obslužné práce vyčerpává.

Podle mne by se měl podnikatel snažit, aby mu tento ukazatel rostl, nebo aby alespoň neklesal.

To je obecně pravda, on to dělá, ale ani on, ani zřejmě pan Koba nevidí limitovanost dopadu věcné stránky na růst zisku, žije zřejmě v iluzi o jisté nutnost či úměrnosti růstu zisku podle  nasazení odlišného (většího?,dražšího?) konstantního kapitálu. Jádro pudla je v tom, že, jak prohlásil i pan Koba, nepovažuje za prokázané, že zdrojem hodnoty a nadhodnoty je práce. A je to proto, že nedokáže pochopit rozlišení hodnoty (abstraktní práce) a užitné hodnoty (konkrétní práce) – fakticky vidí hodnotu stejně jako užitnou hodnotu – jako věcnou substanci měřitelnou např. výdejem energie. 

Nadhodnotu vidí jako materializaci energie, čili vlastně jako jakousi mystickou schopnost  určité energie (pracovní činnosti člověka) se zdvojnásobit či zvícenásobit. Proto nezřídka argumentuje proti teorii nadhodnoty tím, že zdrojem hodnoty a nadhodnoty není jen  práce, že je to i různě definovaný přínos samotného kapitalisty a věcného faktoru. Po této cestě nakonec buržoasní ekonomie došla až k odmítnutí hodnoty jakožto čehosi objektivního a k psychologizaci ceny.Paradoxně se tím k přiblížila víc k poznání objektivního charakteru hodnoty, než to je možné při chápání hodnoty jakožto energetické substance.

Přesto však v pohledu na marxistickou teorii pracovní hodnoty nechápe, že objektivnost hodnoty není dána faktory z oblasti přírodního prostředí a výrobních sil, ale že je procesem realizace výrobních vztahů, vlastnictví jako ekonomického procesu, kde velké skupiny lidí vstupují do  vztahů souvisejících s výrobními prostředky, kdy  musí přijímat určité role a zajišťovat si je zároveň politicky, mocensky, ideologicky.      Nechápe, že jde o  „dohodu“ (byť i vynucenou) mezi nerovnoprávnými subjekty, třídami a sociálními skupinami, která je uzavírána denně v osobách jednotlivých agentů trhu. Tato dohoda stanoví a vynucuje si nerovnost v oceňování společenské živé i mrtvé práce.

Kapitalista (a každý kapitalista!) jen proto, že je vlastník a velitel výrobního procesu, získává významné právo. Toto právo se prosazuje nepozorovaně, v běžném denním provozu, každodenní činnosti jak příslušníků buržoasie, tak vykořis´tovaných zaměstnanců a dalších agentů účastnících se tržní směny. Jde o právo přirazit si v ceně výrobku či služby, jejíž produkcí a oběhem velí určitou částku a při prodeji ji požadovat od všech ostatních subjektů na trhu,včetně zaměstnanců. Lze to formulovat i tak, že získává právo , nahradit mzdou jen část nákladu na pořízení si věci či služby od zaměstnanců – nevlastníků, jejichž prací disponuje. Hranice stanovící rozhraní mezi hrazenou a nehrazenou  částí vynaložené práce je dána především histzoricky (typem formace a jejím vývojem v jednotlivých zemích, příp. v celém světě), ale především poměrem sil kapitalistických vlastníků a zaměstnanců a jn velmi volně souvisí s konkrétními, možno říci „energetickými“ náklady na reprodukci věci či člověka - zaměstnance vykonávajícího příslušnou službu. Místo o hodnotě práce se proto hovoří o hodnotě pracovní síly, jejímž základem je bezprostřední fyzická reprodukce pracovníka i jeho rodiny. Hranice hodnoty pracovní síly jsou daleko přesněji určeny výše zmíněnou „dohodou“ tříd, tedy faktorem ryze společenským.

Při tomto pojetí hodnoty a nadhodnoty je pak jasné, že velikost nadhodnoty (resp. zisku jako jejího zamaskování v jiném výpočtu) závisí pouze na živé lidské práci, kterou si kapitalista podřídí a na to konto získává právo při společenském oceňování výrobků a služeb si pro sebe ocejchovat bez náhrady víc výrobků a služeb, než pustí dělníkovi v podobě mzdy. Nezáleží na tom, že tyto výrobky a služby nepoužije na vlastní spotřebu, že nemají konstituci, která by takovouto spotřebu umožňovala (jde o stroje, energii, zbraně, opravárenské služby mimo spotřební průmysl atd.). Privilegovaná spotřeba  buržoasie je jen vedlejším produktem systému, jakkoli na jistém stupni rozvinutosti nutným jako podpůrný, leč nedostatečný faktor překlenování základního rozporu kapitalismu. Není však hlavním cílem systému a motivací buržoasie.

Tímto cílem je podle Marxe zvyšování míry zisku, to znamená srážky z částky, která by patřila vykořisťovanému pracovníkovi, pokud by mu měl kapitalista nahradit energii, kterou pracovník vložil do výrobku či služby  a které se mu nevrací v podobě konkrétně historicky dané  osobní spotřeby.

Připomínám, že v naší argumentaci necháváme stranou zvláštní případy, jakým je např. stav, kdy kapitalista v sobě spojuje dvě funkce – realizátora vlastnictví a produktivního pracovníka za mzdu. Víme ovšem, že buržoasní ideologie velmi ráda kryje fakt,že kapitalistova činnost se systémově nepodílí na tvorbě hodnoty odvoláváním se na výjimečné případy, kdy je kapitalista zároveň začleněn do tzv. souhrnného pracovníka jako odborný manažer, vynálezce, atd.a nebo alespoň neproduktivní, ale v dané logice systému nutný pracovník – obchodní pracovník, pracovník v peněžnictví, organizátor nevýrobních procesů apod. Zisk kapitalisty není totéž co mzda za produktivní či jinak nutnou práci./

Pro kapitalismus typické, zdánlivě zcela samoúčelné usnadňování přístupu jedné třídy k světu věcí a služeb má ovšem v dějinách své velice logické místo – umožňuje této jedné třídě podřídit si veškerou masu produktů, velet veškeré živé práci a donutit tuto živou práci rozvíjet lidskou civilizaci, bez ohledu na své zájmy. Za jistou hranicí musí tato masa jednat i v hrubém rozporu se svými zájmy a svým rozvojem.

Podnikateli by mělo být jedno, jestli vynaloží      náklady na pytle cementu nebo na zaměstnance. Jaký by tedy měl být důvod, aby ho zajímal ukazatel m/v místo ukazatele m/(c+v) ?

To jsem právě vysvětlil – pytel cementu je energetická substance, která se v průběhu výrobního procesu  nezvětší (pokud se k ní nepřipojí substance další), je konstantní. Hodnota vytvořená lidskou prací je věcí společenské dohody, je variabilní a s ní je variabilní i zisk.  

Vaše tvrzení, že "kvalifikovanější pracovní síla musí tedy vyrobit alespoň 2m nadhodnoty" je tedy podle mne neodůvodněné a jako východisko dalších úvah chybné.;

V Marxově a naší logice  nikoli, ale nesmíte splést to, zda kvalifikovanější pracovní síla vyprodukuje více výrobků, příp. s  novými užitkovými   funkcemi, s tím, zda vyprodukuje  větší nadhodnotu – tj. se změnou společenské dohody o míře nerovnosti v přístupu a velení společenskému bohatství.

V dalším textu pak uvádíte výpočty s optimistickým předpokladem, že zaměstnanec vyrobí dokonce 6m nadhodnoty !
Čtenáře bezděky napadne: a proč ne rovnou 20m nebo dokonce 100? Neboli, jak se píše ve Švejkovi, "To se nám to hoduje, když nám lidi půjčují". Vaše čísla jsou zvolena naprosto libovolně, bez hlubšího odůvodnění.

Ta čísla naopak přesně vyjadřují, co mají, -  ukázat nespojitost křivky růstu nadhodnoty a zisku na jedné straně a křivky rostoucí produktivity práce (výroby užitných hodnot)).

Stejně tak by to ovšem mohlo být třeba 1.1mQY, ale to už by tak efektně nevypadalo, není-liž pravda ? (Ovšem i to by se, podle mne, mohlo podnikateli vyplatit - zda ano či ne závisí na vzájemném poměru c a v).

Do  vzorce skutečně lze vložit čísla, mezi kterými není žádný vztah a velikost zisku může být ovlivněna nejen vzájemným poměrem c a v v tomto konkrétním procesu, jak připouštíte,  ale mohou do něj vstoupit faktory z vnějšího prostředí – úrodnost půdy, národní cena surovin, stávka, dopravní komplikace, úroda či neúroda atd.

Dopad zvýšení kvalifikace pracovní síly je předvídatelný – rostoucí produktivita práce může kapitalistovi umožnit snížit náklady na živou pracovní sílu, dokonce může vést až k vyloučení značné části klasických dělníků z pracovního procesu a tím zhoršit vyjednávací pozici práce jako takové, včetně té kvalifikované – společenská dohoda se změní. Může dočasně prolomit rozpor kapitalismu otevřením nových oblastí konsumu či objevením zcela  odlišného základu technologií, které zlevní výrobu či spotřebu potravin u dělníků atd. Vědecké objevy mohou paradoxně zlevnit i náklady na kvalifikovanou práci – zlevní klasickou spotřebu kognitářů i luxus, který mají oproti klasickým pracovníkům, ale sám změněný druh práce může vytvořit novou strhující motivaci u kognitářů a ta může dokonce vůbec vybočit z reality kapitalismu.

Z tohoto hlediska  je Vaše další argumentační pasáž typická pro omezenost běžného vědomí a chybná.

Není mi příliš jasné, co by měla vlastně vyjadřovat Vaše formulace "kapitál bude investovat do růstu kvalifikace".
Mám za to, že tuto formulaci můžeme chápat ve dvojím smyslu:
1) "Kapitál" (firma) vynaloží nějaké náklady na zvýšení kvalifikace svých stávajících zaměstnanců. Zde je nutno si uvědomit, že pochopitelně neplatí, že více kvalifikovaný zaměstnanec by na určitém místě odvedl nějaké větší množství práce, než zaměstnanec s nižší kvalifikací. Inženýr z lesnické fakulty nepokácí motorovou pilou více stromů, než lesní dělník se základním vzděláním.

To jistě ano, ale my samozřejmě nebereme  v úvahu případy, kdy kapitalista jedná iracionálně, v rozporu s logikou zisku, a nechává ležet ladem drahou část zboží „pracovní síla“, které koupil  – tahle empirie může platit tam, kde se charakter výroby nějak zvlášť nemění, ale přece kolem sebe vidíme, k jak bouřlivým a kvalitativním skokům kolem nás dochází. Slovy Vašeho příkladu, ten lesní inženýr s pilou má vyšší předpoklady vymyslet třeba laserovou a lacinější pilu ( proboha nepolemizujte se mnou ohledně mé technické nekompetentnosti – tu Vám rád přiznám) než dělník bez vzdělání schopný své nástroje maximálně trochu šikovněji uchopit.    Vaše argumentace mi připomíná duševní obzor londýnského koňského drožkáře, který po absolvování školení o významu a možnostech automobilu řekne:“ A kam se tam zapřahají koně?“

Investice do kvalifikace – to je pojem daleko širší než jen nějaké školeníčko pro stávající zaměstnance.

Obecně snad můžeme říci, že vyšší kvalifikace se projevuje ve schopnosti zvládat složitější úkoly. Kvalifikace je užitečná jen potud, pokud existuje pracovní pozice, na které je možné ji smysluplně využít.

A co bylo dřív? Slepice nebo vejce? Nechápete, že platí i obrácená vazba – z jiného kvalifikačního prostředí se rodí nové, kvalitativně odlišné pozice?, že je možné, aby vznikl celý vzdělávací průmysl stavějící na jakési rentě z mimořádných talentů apod.o kterou se bude dělit pkapitalista provozující školu s pozdějším zaměstnavatelem?

(Termín "překvalifikovanost" jistě znáte. Tím je označován stav, kdy kvalifikace zaměstnance na určitou pracovní pozici je zbytečně vysoká. Pokud se uchazeč o pracovní pozici nachází v podobné stituaci, bývá odmítnut. Důvodem je, že zaměstnavatel není ochoten platit takovému uchazeči mzdu, odpovídající jeho kvalifikaci.)

To je samozřejmé až banální – nijak to neruší logiku mé argumentace.

Podnikatel kvalifikaci zaměstnanců musí volit podle pracovních míst, které jeho firma nabízí. Pokud podnikatel bude "investovat" do zvýšení kvalifikace zaměstnanců, může to mít různé důvody a může to být vynuceno např.obměnou strojového parku, zavedením nového informačního systému nebo třeba změnami legislativy.

Je jasné, že dopad na "míru zisku" bude v reálných případech nejasný - Váš modelový příklad je vyumělkovaný. Jelikož se může jednat o "investici" vynucenou (např.v důsledku změny legislativy je nutno proškolit zaměstnance), může být její dopad i záporný a podnikatel ji přesto musí akceptovat, chce-li nadále fungovat.

Dost dobře nechápu, proč tady vykládáte tyto banality,které se ovšem, bohužel pro Vás, týkají dneška, dnešních pravidel hry, dnešního stavu kapitalismu, dnešní logiky investování, kdy to pořád ještě jde postaru, uznáváte Vy vůbec možnost daleko zásadnější změny, než si dovedete představit?

Jinými slovy – jste schopen připustit, že určité procesy můžete popsat a analyzovat v rámci newtonovského systému, ale obecnější, hlubší platnost mají poznatky v rámci einsteinovského systému? A vy tady pořád dokola opakujete toho Newtona – on není nepravdivý, ale je to pravdy jen kus!!!!
2) "Kapitál" svou investiční strategii zaměří na odvětví, která vyžadují zaměstnávání kvalifikovanějších zaměstnanců. Tedy např.dle Vašeho příkladu se majitel kapitálu (investor) rozhodne investovat namísto do přádelny bavlny do zpracování diamantů (nebo, abychom byli moderní, do informačních technologií). Tohle už zní slibněji.
Nyní se vrátím k Vaší formální demonstraci. Vy pro tyto účely předpokládáte, že se v ukazateli m/(c+v) parametr "c" nemění.
To je ovšem, podle mne, neobhajitelný předpoklad !

Kde jste to vzal? Samozřejmě se mění, ale my s Neužilem jen dokazujeme, že tu není přímá, resp. neměnná úměra mezi vylepšováním c a růstem zisku, ba dokonce, že je tu jistá mez, za kterou je vylepšování spíše kontraproduktivní a hlavní cestou swe stává změna schopností a vybavení lidí v pracovním procesu, která posouvá vývoj z newtonovského prostoru do einsteinovského, což už nemohou zabezpečovat kapitalistické výrobní vztahy, ale jen  vztahy samosprávy.

Neboť, jak bylo konstatováno výše, zvýšení kvalifikace pracovníka, pokud by zůstal na téže pozici, by samo o sobě těžko přineslo nějaké zvýšení jeho přínosu.
Pokud by u pracovníka došlo ke změně pracovního zařazení nebo ke změně pracovních podmínek, které by opravňovaly zvýšení kvalifikace (např.obsluha nového typu stroje), těžko můžeme předpokládat, že se parametr "c" nezmění.
Tady se jen dobýváte do otevřených dveří, my nic o neměnnosti c netvrdíme – nám šlo o něco jiného.
Je tedy třeba si uvědomit, že při srovnávání různě kvalifikovaných zaměstnanců v podstatě srovnáváme různé profese a tedy hrušky s jablky, např.dle Vašeho příkladu profesi brusiče diamantů s dělníkem v přádelně. Je jasné, že pro odlišné typy činností bude obecně také různý poměr mezi "c" a "v".

Je to pořád o tomtéž – o pochopení odlišnosti UH a  SH, resp. H. Ty poměry jsou zákonitě jiné jedině, když zkoumáte UH a technickou stránku, ale vůbec nemusí být jiné z hodnotového hlediska – tj. z hlediska momentálního stavu dohody společnosti o tom, co si kapitalista strhne z kterého druhu profesní činnosti,a to s technickými vlastnostmi nemusí mít vůbec nic společného.

Tedy máme další důvod ke konstatování, že Váš formalizovaný argument je vyumělkovaný, postavený na prakticky nesplnitelných premisách a tedy zavádějící.

Takže mimo realitu jste Vy, díky neschopnosti překročit velmi omezený rámec podmínek stávající podoby práce a výroby a neustále přenášíte zákonitosti z této omezené submnožiny do množiny. Čili logika pračlověka Janečka z Čapkova apokryfu –„ten pazourek se nemůže ujmout“.

Podle mne jste si mou výhradu uvědomil i sám, a proto jste (na str.73) napsal:
"(Znovu připomínám: Všechny naše úvahy vycházejí z předpokladu, že u kvalifikované i nekvalifikované pracovní síly se vždy jedná o stejný objem námezdní pracovní síly – z toho důvodu vždy uvažujeme stejný celkový objem investovaného konstantního kapitálu rovný c.)".
To není uvědomění si problematičnosti naší argumentace, to je jen srovnávání procesů za podmínek, kdy se neliší řekněme kvantita pracovníků. I při matematickém výpočtu přece je zcela přípustné uvažovat různé případy, Marx právě velmi odpovědně zkoumá jak tendence směřující k poklesu míry zisku, tak protisměrné tendence  a  pouze nakonec dochází k závěru, že v moderním kapitalismu bude stále více převládat ten pokles míry zisku při investování převážně do C.

Tohle je, alespoň podle mne, nesmysl, protože podle mne nelze ospravedlnit východisko, že "stejný objem námezdní pracovní síly" znamená i stejný objem konstantního kapitálu.
Důvod již byl uveden: aby mělo zvýšení kvalifikace nějaký přínos, musí být spojeno i s nějakou změnou vykonávané činnosti - a tady už stejný objem konstantního kapitálu očekávat obecně nelze (pokud by se "c" nezměnilo, byla by to spíše náhoda).
„Stále kvoká, stále kvoká“

Je možno se na to podívat také z opačné strany: modernizace strojového parku, zavádění nových druhů výrob nebo,obecně řečeno pokrok techniky a výroby obecně klade i větší nároky na kvalifikaci zaměstnanců. Přesto, jak známo, Marx vyslovil prognózu o klesající míře zisku. Tedy: kvalifikace pracovní síly (obecně) roste, míra zisku by přesto měla (obecně) klesat. (Tvrdí to Váš Velký Guru.)

Přečtěte si toho Guru pořádně a náš text taky!!!!. Marx i my mluvíme o investicích do lidského faktoru vůbec, nejen o kvalifikaci, a i když vidíme dynamické změny v c, vidíme jejich limitovanost, pokud jde o dopad na hodnotu a zisk- tohle Vy naopak neberete v úvahu.

Vy se v podstatě na tento proces díváte z opačného konce, z hlediska kvalifikace pracovní síly a došel jste k opačnému závěru, protože nesprávně předpokládáte neměnící se konstantní kapitál. Zvláštní, že dialektik jako Vy nebere v úvahu vzájemnou podmíněnost různých aspektů výrobního procesu.

Opakujete pořád stejný nesmysl a tím mne nutíte opakovat vysvětlení – tj., že žádnou neměnnost faktoru c nepředpokládáme, ale je možné provádět dílčí analýzu, při níž dočasně abstrahuji od změn C.
Abych se vrátil k Vašemu textu:
"Kvalifikovanější pracovní síla je „úrodnějším polem“ pro výrobu nadhodnoty; vzniká situace obdobná té, kterou popisuje Marx ve třetím díle Kapitálu, když analyzuje různé formy diferenciální pozemkové renty: Na pšeničných polích o stejné plošné výměře a různé úrodnosti půdy se při investování stejného objemu živé a mrtvé práce vypěstují za stejnou dobu odlišná množství pšenice."
Podle mne to přirovnání kulhá, až to bolí.
Opět a znovu: aby měla vyšší kvalifikace smysl, musí být spojena s profesí, kde se dá efektivně vyžít.
Tedy, aby představoval Váš příklad s půdou nějakou relevantní analogii, měl byste psát o pěstování různých druhů plodin nebo dokonce o různých způsobech využití pozemku - a tady už by to mohlo dopadnout všelijak.
Marx přece v této formulaci  dokazuje, že i při jinak stejných podmínkách – stejném objemu i kvalitě (včetně kvalifikace) pracovní síly (pochopitelně za předpokladu jejího efektivního využití) vyvolává odlišné dopady na zisk kapitalisty (např.  úrodnost půdy,dovoz ze zahraničí atd.) – nevím, proč Vám toto srovnávání různých případů při dočasném abstrahování od změn v jednotlivých faktorech vadí?

Tím „úrodnějším polem“ je kvalifikovanější pracovní síla i při srovnávání naprosto stejných půd a plodin. I tehdy  bude ty rozdílné dopady mít různá kvalita pracovní síly – to je přece ta vzájemná závislost – co se Vám nelíbí?

Myslím, že byste měl své teze podložit nějakým věrohodnějším způsobem.Podle mne věrohodný způsob, jak dokázat, že je výhodné "investovat" do kvalifikace zaměstnanců, by bylo ukázat to na nějakých datech z reálné ekonomiky.Myšlenkové experimenty a modelové příklady, navíc takovéto bez precizně odůvodněných předpokladů, jsou, podle mne, nevěrohodné.

Máte pravdu, že moje argumentace není založena na sběru empirických dat, že jde pouze logický rozbor. V této sféře jste však tuto argumentaci vyvrátit nedokázal, naopak jste ji ani nepochopil. Váš pocit argumentem není – co se zdá, je sen. Ta empirická nepodloženost mne trápí, ale bohužel nemám přítele kapitalistu, který by mne živil v mých nejlepších letech, abych se tím mohl zabývat a dnes už to nevytrhnu. Mám oprávněný vztek na teoretickou a ekonomickou frontu v předlistopadovém systému, ale i na západě, která tuto činnost dělat mohla a nedělala a místo toho se jen snažila dokázat, že teorie pracovní hodnoty aj. neplatí. Přesto však jsou určité souvislosti v reálné ekonomice, které seriozní autoři uznávají jako potvrzené. Bohužel, mé pracovní a životní podmínky mi nedovolily zabývat se těmito věcmi hlouběji. V každém případě však máme já i zmínění ekonomové jednu polehčující okolnost –a to je nevěrohodnost buržoasních statistik, jejich taková metodologická konstrukce, která nedovolovala aplikaci na daný problém. Takže případné stížnosti posílejte na ekonomická pracoviště a úřady kontrolované vládnoucí třídou.