alter-nativa

Diskusní téma: Josef Heller- K tzv. Ústavě Země

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Josef Heller: K tzv. Ústavě Země

16.05.2015 23:24

V tomto týdnu se na mne obrátil jeden sympatizant našeho webu ( i když se se svým jménem netají, raději ho budeme nazývat pouze „Kamarádem“)    s následujícím problémem: Co říkám iniciativě za Ústavu Země a zda bych pro ni mohl něco udělat. Odkázal mne na následující text:

„Už téměř padesát let vyjadřují významní vzdělanci své obavy o další existenci lidstva a navrhují způsoby, jak zajistit jeho budoucnost……….Většina deklarací těchto hnutí však není návodem na změnu, ale jen morálním přemlouváním, výčtem zbožných přání a seznamem chyb, jichž se lidé dopouštějí ve vztahu k přírodě. Všechny ušlechtilé snahy o pochopení a řešení krize, které pomíjejí rozdělení planety na dva protikladné systémy – kulturu a přírodu – jsou ale odsouzeny k nezdaru. Dnes všeobecně rozšířená antropocentrická představa světa není totiž nesprávná v jednotlivostech či v dílčích argumentech, nýbrž ve své nejhlubší podstatě, v celku. Proto předkládáme tento návrh Ústavy Země, založený na ontologickém předpokladu, že lidská kultura není pokračováním přirozené evoluce jinými prostředky. Vůči přírodě je kultura opozičním umělým systémem. Bude-li však nastavena biofilně, tj. tak jako příroda, bude se růst její svébytnosti vyvíjet žádoucím směrem. Kultura bude přírodu respektovat a vznikne vyšší úroveň vzájemné spolupráce mezi oběma různými systémy.“

Dovedu pochopit Kamarádův zájem a fandění této nesporně humanistické iniciativě. Sám se ovšem musím přiznat, že mne   až dosud tyto iniciativy obracející se abstraktně k planetě, lidstvu, různým absolutizovaným principům apod. nejen neoslovovaly, ale ani nezajímaly, protože jako marxista vím, že se v nich ztrácí skutečné a podstatné příčiny i viníci problémů sužujících de facto všechny živé bytosti a ničící jejich prostředí. Určitou a nekonkrétnost až prázdnotu podobných aktivit tuší i Kamarád a požaduje činy. Potud stojíme na stejné straně fronty. Ale jak je tomu, pokud jde o logiku, ze které zmíněné iniciativy a aktivity vycházejí a která zase vyúsťuje ve správné zaměřeníaktivit;.? Opět se musím přiznat, že  až dosud jsem se o filosofické problémy týkající se mimospolečenských forem hmoty příliš nezajímal a ty dva odstavce textu je v sobě obsahují velmi koncentrovaně. Pusťme se do nich.

Iniciativa za Ústavu Země vidí příčinu neúspěšnosti snah o řešení problémů planety v tom, že je pomíjeno rozdělení planety na dva protikladné systémy – kulturu a přírodu. Současně  považuje za v nejhlubší podstatě nesprávné antropocentrické pojetí světa.

Strukturovanost hmotného světa (a jiný neexistuje – všechno jsou jen různé formy hmoty) vidí i marxismus. Tato strukturovanost do různých forem hmoty, kde je společnost považována za prozatím nejspecifičtější formu, v běžném výkladu za nejdokonalejší, existuje objektivně, ať si ji lidé uvědomují nebo ne – člověk jako jednotlivec i jako kolektiv či skupina  je pak svéráznou jednotou různých forem – fyzikální, biologické, chemické i společenské, která je nejaktivnější, má největší osobitost, dynamiku změn, manévrovací prostor. V tomto smyslu je myslím možné tvrdě hájit hodnocení, že marxismus není jednostranně antropocentristickým pojetím. Marxista například nepřeceňuje možnost společenské formy hmoty ovlivňovat, měnit např. biologické  či fyzikální či chemické determinanty člověka, lidstva  i planety, nevylučuje ovšem možnost získávání této schopnosti v budoucnu, změnu lidského druhu sui generis. V současných podmínkách např. marxismus chápe, že člověk nemůže sledovat bezohledně své účely a přitom ničit všechny ostatní formy hmoty, takovýto antropomorfismus až antropocentrismus by byl zcela kontraproduktivní. Ale na druhé straně – když vezmu tu z mimolidské problematiky nejcitlivější otázku, a to jsou práva zvířat – mimo lidský, společenský kontext je zcela iracionální, pokud ovšem nezastáváme takové varianty idealistického světového názoru, který vidí i  elementy přírody,ať již živé či neživé jako něco, co je nadáno cílevědomostí, účelovostí, zkrátka jako atributy lidství či božství (což je podle marxisty ovšem jen přetransformované lidství)

Snahou o zajištění práv (co jiného než právní hodnocení a snaha je smyslem dané iniciativy, která by nabyla efektu jen politickým zakotvením - tedy vysoce lidským , dokonce historicky omezeným způsobem existence) planety formou Ústavy Země se však už stoupenci iniciativy dostávají do rozporu sami se sebou – konkrétně s odmítnutím antropocentrismu v představách o světě, o planetě. Právní pojmy, právní logika i aktivity jsou přece ryze antropomorfní záležitostí, která nemá nic společného s podstatou mimospolečenských, mimolidských forem hmoty (světa). Jaká práva mohou mít kyselina sírová či sopečné magma nebo virus? Mají tyto formy hmoty nějaký účel, který by neměl co dělat s člověkem, společností, jejími normami a hodnotami, nezávislý na člověku a společnosti?   Jestliže začneme nějaký účel vymýšlet   brzy zjistíme, že jsme až po uši antromorfní, ba dokonce antropocentrističtí, že si ani nedovedeme představit existenci hmoty  bez  antropomorfních příznaků a raději si pomáháme  alespoň panteismem.

Další metodologický princip, ve kterém se marxista musí vymezit proti metodologii autorů výzvy je konstatování, že kultura a příroda jsou protikladné systémy. Pokud čteme, tuto formulaci tak, jak ji myslel autor, jsou to systémy nekompatibilní, rozporné, střetávající se nebo dokonce se vylučující. Do jisté míry ano – lidé ničí viry, špiní vodu, vraždí zvířata, zasahují do systémů tvorby počasí a živelné procesy v přírodě naopak ničí lidi a jejich produkci. Na druhou stranu, díky přizpůsobivosti obou systémů probíhá i významná symbióza, při které vzniká dokonce i tzv. druhá příroda – příroda specifická, uzpůsobená potřebám člověka. Rozpornost tedy samozřejmě ano, ale nikoli to, co se ve společnosti označuje jako antagonismus. I k tomu by totiž musely být oba systémy srovnatelné, cílevědomě jednající.

Jestliže tedy vyhovíme požadavku autorů výzvy- abychom si byli vědomi existence dvou systémů, z nichž kultura údajně není pokračování přirozené evoluce jinými prostředky, ale umělou opozicí k přírodě (další problematický názor, evolucí přece neprochází jen příroda, ale i člověk, a to při neustálém vzájemném ovlivňování – kde je tedy ta umělost, nepřirozenost?) – pak musíme zkoumat oba systémy jednotlivě (samozřejmě i ve vzájemné koincidenci) a hledat jejich vnitřní strukturu problémů, rozporů, subsystémů atd.

Myslím, že je celkem nezpochybnitelné, že aktivním subjektem ve vzájemném vztahu přírody a kultury, jehož jednání je cílevědomé a tudíž předvídatelné a měnitelné,je právě lidská kultura, která se ze zcela zanedbatelné součásti přírody stává faktorem dominantním. Proto klíč k řešení problémů přírody je třeba hledat ve společnosti, v její organizaci, v zájmech lidí a mechanismech jejich prosazování, mezi kterými existuje vždy hierarchie.

Pokusy měnit situaci abstraktním  oslovováním neopřeným o správné postižení váhy jednajících faktorů, zájmů, vnitřní společenské hierarchie a zprostředkovanosti procesů. A tady do hry vstupuje otázka – je lidské poznání zcela svobodné a nezávislé, limitované jen povšechnou úrovní kultury, a nebo je silně determinované společenskými faktory, zájmy lidí, především zájmy velkých společenských a skupin? I při přiznání této determinovanosti zájmy jsou sice možná různá pojetí této determinace (např. determinace geny, božím vnuknutím, geografickými faktory, přecenění determinace výrobními silami  a kvalifikace, zájmy profesních skupin atd.), ale dominuje přiznání determinovanosti prostřednictvím ideologie a v tomto rámci je nejdůslednější marxismus, který za ideologií vidí rozporné až antagonistické materiální zájmy  dané rozdílným vlastnickým postavením tříd a dalších skupin méně třídně vyhraněného charakteru

Takže jsme se oklikou vrátili k ryze lidské, společenské problematice, jejíž poznání je klíčem k potřebným změnám týkajícím se nejen lidstva, ale i přírody. Z tohoto hlediska právě marxista vidí nedostatečnost a bezzubost  podobných všeobecně zaměřených  iniciativ.

Vyplývá však z toho, že marxista musí zaujmout k podobným  aktivitám negativní stanovisko a nemůže pro ně nic udělat? Rozhodně ne. Negativní jevy, proti kterým tyto iniciativy  – sice velmi nepřesně, tápavě, až kontraproduktivně –bojují – jsou zapříčiněny ekonomickými poměry (na nichž se podílejí i ryze přírodní jevy prostřednictvím úrovně výrobních sil – např. úrodnost půdy, četnost ložisek energetických surovin) a zájmy reakčních tříd. Z tohoto hlediska mohou být různé podobné ekologické a humanizační síly spojencem sociálně a levicově  radikálních sil, včetně komunistů a marxistů, pochopitelně nestalinských. A jejich současné problémy jsou tudíž velmi podobné a mají stejné limity – momentální nedostatečnou zformovanost nejpokrokovější dělnické třídy v podobě  kognitariátu a tím pádem nedostatečná sociální opora levice, složitá zprostředkovanost odrazu třídních zájmů přes ideologie, negativní ovlivňování levicových  politických organizací omezenými zájmy aparátu a vůdců, korumpující prostředí kapitalismu vůbec, nedostatečná úroveň ideologického poznání a propagandy, nedostatek finančních prostředků pro politickou činnost a propagandu, uzavřenost médií atd.). Společným zájmem všech zmíněných pokrokových sil  je v každém případě všestranné prohloubení té současné velmi omezené buržoasní demokracie až ke stavu prasknutí a rozšíření opravdu na všechny občany, což samozřejmě platí i o právu a jeho normách, které v buržoasní demokracii nemohou být reálně použitelné sociálně neprivilegovanými vrstvami a jejich písemná kodifikace je jen klamem i když i ona je dílčím pokrokem. Ochrana ekologických systémů je dalším takovým zájmem. Velmi širokým společným zájem je mír, odzbrojení, eliminace zbraní hromadného ničení. Obdobně i odstranění nejrůznějších forem útlaku  – sociálních, etnických a rasových, homofóbních, genderových, náboženských atd. Stav, kdy elity jsou nuceny se smířit s formální kodifikací demokratizačnich a humanizujících norem v Ústavě a zákonech je jistě nezanedbatelný moment, ale naprosto nepostačuje nemají-li pokrokové síly za sebou třídu, jejíž zájmy tyto normy vyjadřují a která je schopná jejich dodržování zajišťovat a kontrolovat.

A tady je ta křižovatka, kde se mohou zájmy sociálně- radikálního, zejména marxismem orientovaného křídla pokrokových sil a jejich obecně humanizačních, tedy i ekologických spojenců rozejít a kde nemůže marxista dělat ideové kompromisy. K tomuto rozchodu dojde, jestliže obecně humanizační síly nepochopí,. že dosažení jejich cílů je podmíněno dosažením strategických cílů sociálně radikálních sil, především překonáním kapitalistického vlastnictví a panství jedné= privilegované třídy (Vycházím samozřejmě z předpokladu, že jde o nestalinské sociálně radikální síly, které se snaží překonat kapitalismus humánně a demokraticky, bez teroru či osobnostní devastace či znerovnoprávnění bývalých příslušníků buržoasie,což by obecně humanizační síly nemělo odrazovat).

Proto jsem schopen podpořit iniciativu směřující k Ústavě Země, i přes její nedostatky, ovšem s výhradou:

  • smysluplné a progresivní cíle iniciativy jsou dosažitelné jen úměrně pokroku ve vlastnických vztazích směrem k samosprávnému vlastnictví
  • ochrana přírodních systémů nesmí být v rozporu s rozvojem člověk, což předpokládá i rozvoj výrobních sil, nikoli ovšem nesmyslný růst podmíněný antihumánností kapitalistických vztahů
  • jako komunista (i když nespokojený se současnou podobou strany) musím požadovat, aby spojenci z humanizačních hnutí odmítli oficiální propagandu ztotožňující současnou podobu, cíle a metody komunistického hnutí s ideologií a politikou vládnoucí třídy protosocialismu a ve vztahu k nám operovali stále zločiny komunismu“ (jejichž existenci uznáváme), a to při ignorování zločinů kapitalismu (včetně zločinů fašismu, klerikalismu, nacionalismu atd.)

Závěr tohoto článku musí být ovšem pesimistický: Bohužel, za daného stavu věcí a při svých osobních limitech zejména zdravotních, ale i pokud jde o prakticky nulovou  možnost ovlivnit politiku KSČM, mohu iniciativě za Ústavu Země  pomoci jen podpisem a snad i určitými radami a polemikami. K této pomoci počítám i tento článek. Prosím „Kamaráda“ i kteréhokoli sympatizanta iniciativy, aby na něj vůdce iniciativy upozornil s tím, že souhlasím s jakýmkoli přetištěním na ínformačních prostředcích iniciativy  a naopak uvítám jejich polemické připomínky na svém webu či kdekoli jinde.