k substančnímu pojetí hodnoty
Miroslav Tejkl 29.08.2015Pan Koba sice dost obratně využil začátek prvního dílu Marxova Kapitálu (jediného, který hněvivý, vousatý Maur, vydal sám ve vlasdtní redakci), aby ukázal, že Marx je z hlediska pracovní teorie hodnoty substancionalista - a že se proto Heller s Neužilem jaksi zpronevěřují tomuto Marxovu pojetí.
Ale stejné věty, které na počátku prvního dílu Kapitálu nebo "Ke kritice politické ekonomie" z roku 1859 hovoří o práci "obsažené" ve výrobku atd nemusí vůbec znamenat to, co si po Koba myslí.
Je dost míst v Kapitálu v širokém slova smyslu (tedy dílko "Ke kritice politické ekonomie", tři díly samotného Kapitálu v užším slova smyslu, plus tři knihy historie ekonomického myšlení nazvané "Teorie o nadhodnotě"), ze kterých
vyplývá jasně, že hodnota zboží NENÍ dána "pracovní substancí" ztělesněnou v příslušném výrobku.
.... Hodnota konkrétního výrobku není dána množstvím nové a přenesené práce, která byla SKUTEČNĚ vynaložena na vyrobení onoho konkrétního výrobku (a k jeho výrobě potřebných výrobních prostředků), ale množstvím práce, které je v každém okamžiku, kdy se po hodnotě zboží aktuálně ptáme, zapotřebí, aby někde vznikl (v daném okamžiku) další exemplář tohoto zboží ...
Já do vašich diskusí zasahovat moc nechci - jsem sice přívrženec objektivní teorie hodnoty, ale nikoli pracovní teorie hodnoty, kdybych pracoval s hodnotou jako kladným fenoménem, tak by byla založena na výrobní době jako svébytném fenoménu a nikoli na MNOŽSTVÍ práce měřené pracovní dobou. Hodnota zboží by se pak skládala z NOVÉ hodnoty dané výrobní dobou potřebnou k výrobě daného zboží a z hodnoty přenesené - a to z těch potenciálů, kapacit, výrobních prostředků, (ať už vnějších jako stroje, tak vnitřních jako v lidech osvojené společenské znalostní dědictví, tedy lidský kapitál), které bylo nutno lidskou produkcí vytvořit.
Protože je ale moje teorie hodnoty reprodukční a má záporný (dluhový) charakter (produkce je umořování hodnoty), je celá tato moje konstrukce obrácená z "kladna" do "záporna", "nadhodnota" je "srážka z hodnoty" atd. ... jak už jsem to tady někde sám psal a Pepík Heller - vcelku poctivě, pokud dovedu posoudit - komentoval a interpretoval jako jinou - než svou vlastní - koncepci ...
Když tak nad tím přemýšlím, tak bych se ani tak moc od marxistického pojetí nelišil - kdyby mě Marx tolik nepodráždil nerozlišujícím a kategorii dále nečlenícím tvrzením, že hodnota vzniká prací jako "spotřebou pracovní síly" (I. díl Kapitálu na začátku o pracovní síle) ... Takový nesmysl neměl vypadnout z člověka, který si tolik cenil společenského znalostního dědictví (jehož určité množství je vůbec podmínkou, aby vůbec vznikal nadprodukt a které se samozřejmě užitím nespotřebovává) a jehož Rukopisy Grundrisse ukazovaly, že měl už v druhé polovině 50. let 19. století celkem jasno ... i o té budoucnosti civilizace ...
Re: k substančnímu pojetí hodnoty
Koba 03.09.2015
Vážený pane doktore Tejkle,
já samozřejmě souhlasím, že dle Marxistické teorie hodnoty je hodnota, jak píšete ".... Hodnota konkrétního výrobku není dána množstvím nové a přenesené práce, která byla SKUTEČNĚ vynaložena na vyrobení onoho konkrétního výrobku (a k jeho výrobě potřebných výrobních prostředků), ale množstvím práce, které je v každém okamžiku, kdy se po hodnotě zboží aktuálně ptáme, zapotřebí, aby někde vznikl (v daném okamžiku) další exemplář tohoto zboží ...".
Důkazem budiž můj diskusní příspěvek na k článku https://nestalinsky-marxismus.webnode.cz/news/josef-heller-opet-pan-koba-aneb-nekonecny-pribeh-pokracuje , kde jsem doslova napsal, že:
"Při této formulaci přece vůbec nezáleží na tom, jak výrobek vznikl a kolik práce na něj bylo použito. Hodnota je určena potřebným množstvím práce na zhotovení stejného výrobku za nějakých průměrných podmínek v okamžiku jeho oceňování. Fakticky je to tedy stav výrobních sil ve zvoleném čase, který určuje hodnotu výrobku, nikoli výrobek samotný nebo nějaká substance, která by v něm byla obsažena. Hodnotu výrobku určuje vůči výrobku vnější činitel.".
Můj citát z Marxe i moje tehdejší slova byla reakcí na to, že pan doktor Heller neustále tvrdí, že hodnota je jakási dohoda mezi třídami, což je podle mne v rozporu s marxistickým pojetím a tehdy jsem se mu snažil vysvětlit, že dohodou může být maximálně nadhodnota (míněno tak, že předmětem "dohody" je relativní podíl na nově vytvořené hodnotě, což jsem tehdy, pravda, nezdůraznil, protože mi to připadalo samozřejmé).
V reakci na Váš článek např. Dr.Heller napsal :
"Já (stejně jako Marx) hodnotu vidím nikoli jako nějakou substanci, ale jak prostou „dohodu“ mezi jednajícími společenskými vlastnickými či nevlastnickými subjekty o tom, jaké nálepky budou přilepeny na různá množství UH.".
Podle mne je dle marxistického pojetí hodnota objektivní veličina, určená nikoli sice substancí vloženou do výrobku, nicméně substancí potřebnou k jeho reprodukci v daném čase.
Jelikož se má jednat o teorii pracovní, na vynaložené (lidské) práci záviset prostě musí a v tomto smyslu musí být také substanční.
Není nicméně, myslím si, nutno si pod onou "pracovní substancí" představovat práci ve smyslu fyzikální veličiny, t.j.jako působení síly na nějaké těleso.
Ve výše uvedeném smyslu jsou tedy nálepky na UH dány a nemohou být předmětem nějakého handlování mezi třídami.
V diskusi se mnou pan Dr.Heller napsal:
"V čem to vidí Marx jinak a taky to říká, jen mu nebylo rozuměno? Načež Vás musím opět vrátit k otázce „hodnota – ne jako přenesená energie různého typu převedená na společného jmenovatele-peníze, ale jako dohoda mezi třídami – samozřejmě vynucená třídou vlastníků.Při té dohodě vůbec nezáleží na specifikách složení kapitálů, druzích výroby, nějakých koeficientech apod. Rámcová dohoda je, že vždycky musí být výrobek (či tekoucí služba) ohodnocen tak, aby zbyla nadhodnota pro vlastníka – na tom stojí kapitalismus."
Moje reakce byla ocitování Marxe, neboť pan doktor jako by nechápal, že předmětem dohody dle marxistické teorie nemůže být hodnota samotná, ale maximálně způsob, jakým má být tato hodnota rozdělena (i mezi třídami).
Musím přiznat, že tvrzení pana PhDr.Hellera,CSc k marxistické pracovní teorii hodnoty mi připadají celkově dosti zmatená, neboť jindy pan doktor zase tvrdí, že se o množství společensky nutné práce skutečně jedná.
já samozřejmě souhlasím, že dle Marxistické teorie hodnoty je hodnota, jak píšete ".... Hodnota konkrétního výrobku není dána množstvím nové a přenesené práce, která byla SKUTEČNĚ vynaložena na vyrobení onoho konkrétního výrobku (a k jeho výrobě potřebných výrobních prostředků), ale množstvím práce, které je v každém okamžiku, kdy se po hodnotě zboží aktuálně ptáme, zapotřebí, aby někde vznikl (v daném okamžiku) další exemplář tohoto zboží ...".
Důkazem budiž můj diskusní příspěvek na k článku https://nestalinsky-marxismus.webnode.cz/news/josef-heller-opet-pan-koba-aneb-nekonecny-pribeh-pokracuje , kde jsem doslova napsal, že:
"Při této formulaci přece vůbec nezáleží na tom, jak výrobek vznikl a kolik práce na něj bylo použito. Hodnota je určena potřebným množstvím práce na zhotovení stejného výrobku za nějakých průměrných podmínek v okamžiku jeho oceňování. Fakticky je to tedy stav výrobních sil ve zvoleném čase, který určuje hodnotu výrobku, nikoli výrobek samotný nebo nějaká substance, která by v něm byla obsažena. Hodnotu výrobku určuje vůči výrobku vnější činitel.".
Můj citát z Marxe i moje tehdejší slova byla reakcí na to, že pan doktor Heller neustále tvrdí, že hodnota je jakási dohoda mezi třídami, což je podle mne v rozporu s marxistickým pojetím a tehdy jsem se mu snažil vysvětlit, že dohodou může být maximálně nadhodnota (míněno tak, že předmětem "dohody" je relativní podíl na nově vytvořené hodnotě, což jsem tehdy, pravda, nezdůraznil, protože mi to připadalo samozřejmé).
V reakci na Váš článek např. Dr.Heller napsal :
"Já (stejně jako Marx) hodnotu vidím nikoli jako nějakou substanci, ale jak prostou „dohodu“ mezi jednajícími společenskými vlastnickými či nevlastnickými subjekty o tom, jaké nálepky budou přilepeny na různá množství UH.".
Podle mne je dle marxistického pojetí hodnota objektivní veličina, určená nikoli sice substancí vloženou do výrobku, nicméně substancí potřebnou k jeho reprodukci v daném čase.
Jelikož se má jednat o teorii pracovní, na vynaložené (lidské) práci záviset prostě musí a v tomto smyslu musí být také substanční.
Není nicméně, myslím si, nutno si pod onou "pracovní substancí" představovat práci ve smyslu fyzikální veličiny, t.j.jako působení síly na nějaké těleso.
Ve výše uvedeném smyslu jsou tedy nálepky na UH dány a nemohou být předmětem nějakého handlování mezi třídami.
V diskusi se mnou pan Dr.Heller napsal:
"V čem to vidí Marx jinak a taky to říká, jen mu nebylo rozuměno? Načež Vás musím opět vrátit k otázce „hodnota – ne jako přenesená energie různého typu převedená na společného jmenovatele-peníze, ale jako dohoda mezi třídami – samozřejmě vynucená třídou vlastníků.Při té dohodě vůbec nezáleží na specifikách složení kapitálů, druzích výroby, nějakých koeficientech apod. Rámcová dohoda je, že vždycky musí být výrobek (či tekoucí služba) ohodnocen tak, aby zbyla nadhodnota pro vlastníka – na tom stojí kapitalismus."
Moje reakce byla ocitování Marxe, neboť pan doktor jako by nechápal, že předmětem dohody dle marxistické teorie nemůže být hodnota samotná, ale maximálně způsob, jakým má být tato hodnota rozdělena (i mezi třídami).
Musím přiznat, že tvrzení pana PhDr.Hellera,CSc k marxistické pracovní teorii hodnoty mi připadají celkově dosti zmatená, neboť jindy pan doktor zase tvrdí, že se o množství společensky nutné práce skutečně jedná.