https://www.jungewelt.de/sites/default/files/RTX43O4.jpg
28. listopadu 2014
Helga E, Hörz, emeritní universitní profesorka, do roku 1990 vedoucí Katedry etiky na Humboldtově universitě v Berlíně a členka Komise OSN „Ke statutu ženy“. Od roku 1987 do roku 1990 byla ředitelkou sekce filozofie na Humboldtově universitě. Jako ochránkyně ženských práv a filozofka přednášela a publikovala knihy.
Herbert Hörz, čestný prezident Leibnitzovy vědecké společnosti v Berlíně (dříve Vědecká společnost Akademie věd NDR). Od roku 1989 do roku 1992 viceprezident Akademie věd NDR. Člen Evropské Akademie pro vědu a umění.
Je možné, aby se lidské individuum vyhnulo přirozené smrti a žilo věčně? Transhumanismus jako filozoficko-etický myšlenkový směr takové přesvědčení vyznává. Chce překročit meze dosavadního humanismu spojením člověka a stroje. Lidé mohou podle této představy žít neustále jako jednota individuálního vědomí a technických artefaktů, jako hologramy s vědomím. Stane se tedy budoucí člověk Avatarem?1Avatarové jsou umělé bytosti či grafičtí zástupci skutečných osob ve virtuálním světě her na počítači. Je tedy možné s novými technologiemi přeměnit člověka v kyborga, v kybernetický organismus, tedy ve smíšenou bytost sestávající z živého organismu a stroje, aby mu tak byla zabezpečena věčná existence? Transhumanismus se na to takto dívá a rozvíjí program lidské evoluce, která přesahuje dosud známé lidské bytosti.
Avatary známe ze severoamerického science-fiction filmu „Avatar – odjezd do Pandory“ (2009). Odehrává se v roce 2154. Suroviny na Zemi jsou vyčerpány. Na měsíci Pandora podobnému našemu měsíci, kde jsou požadované suroviny dobývány, dojde ke konfliktu s tam žijícími druhy (Spezies), které se proti ničení svého prostředí brání. Na Pandoře sice existují životní formy, které se podobají pozemským, avšak atmosféra je pro lidi záhubná. Jeden americký námořník se zdejšími tvory má navázat kontakt s pomocí umělého těla, právě jakéhosi Avatara, který je řízen myšlenkami a jehož podoba je stejná jako obyvatel Pandory a přesvědčit je, aby se svého domova a odporu proti těžbě vzdali.2
Využíváme termín „Avatar“ jako symbolu pro pojetí, podle něhož nové technologie, jež byly až dosud neznámé, nahradit rozumem obdařeného pozemského člověka, který je schopen utvářet podmínky svého života a své chování teoreticky vysvětlit, novým lidským typem, který má vzniknout další evolucí.
Předstupně věčného života chtějí někteří transhumanisté dosáhnout prostřednictvím kryoniky. Zabývají se konzervací organismů a orgánů v ledu. Ve filmech science-fiction lze sledovat osudy osob, které se z ledu opět dostali. Iránsko-americký futurista F. M. Esfandiary sám sebe vnímal jako transhumána, který si – stejně jako jiní, podobně smýšlející – osvojuje nové technologie, způsob života a světový názor a tím zahajuje přechod k transhumanismu. Sám sebe označoval svými iniciálami FM-30, přičemž 30 se vztahovalo na rok 2030, ve kterém chtěl s pomocí moderní techniky oslavit své sté narozeniny. Zemřel v roce 2000 na následky tumoru v pankreatu a byl na zasedání Alcor Life Extension Foundation , kryonickou organizací v Arizoně, zmrazen.
Nesmrtelnost
Transhumanismus usiluje o věčný život. Je snad tím zahajována nová etapa evoluce lidstva, která naše dosavadní chápání lidství zpochybňuje? Říkáme: nikoliv! Lidé, nezávisle na pohlaví, etnickém původu, světovém názoru a způsobu života, jsou svou podstatou souborem konkrétně historických, společenských vztahů a globálních přírodních podmínek v jejich individuálním vyjádření, kteří se prokazují jako jednota přirozených (přírodních) a společenských, materiálních a ideových, racionálních a emocionálních, vědomých, podvědomých a nevědomých faktorů, kteří chtějí podmínky své existence záměrně utvářet stále efektivněji a humánněji. Rozhodující pro myslícího člověka, pro homo sapiens, je vědomí. Každý člověk dokáže sám sebe a své okolí více či méně dobře poznávat. Vytváří si virtuální obraz reálného světa, který jej obklopuje i o sobě samotném. Rozvíjí vize budoucnosti, podle nichž aktivně, způsobem odpovídajícím jeho cílovému směřování, spolu se stejně smýšlejícími lidmi působí na současné podmínky nebo je okolnostmi a okolím k tokovému postupu pobádán. Rozhodující pro bytí individua je sebevědomí, schopnost rozhodovat se a využívat daný prostor k jednání. Vzhledem k tomu, že možná jednota člověka a stroje neruší všeobecné bytostné určení člověka, měl by se svého lidského bytí vzdát. To by však samo o sobě bylo v rozporu s požadavkem transhumanismu po nové etapě lidského bytí.
Středobodem programů věčného života individua je možnost přenést specifické vědomí určitého člověka do umělého mozku a tento umělý mozek spojit s hologramem. Využívá se přitom možností holografie, aby bylo dosaženo trojrozměrného obrazu určité osoby. Takovými hologramy jsou Avatarové v počítačových hrách, kteří jsou předlohou pro spojení vědomí a viditelné osoby jako dále žijícího individua.
Pro transhumanisty jsou takovéto ideje a programy na budoucí jednotu člověka a stroje základní. Jde o otázku, zda můžeme být jako lidé natolik technizováni, že ztratíme své podstatné vlastností jako je rozum, vůle, myšlení, emoce a vědomí odpovědnosti, nebo je předáme nějaké umělé inteligenci. Lidé by pak byli sami za Avatary (Kyborgy) nebo by byli nahraditelní technickými artefakty. Strašná představa!
Podle „Iniciativy 2045“ by se měla lidská evoluce ubírat kupředu tak, že budou vyvinuty zcela funkční, holografičtí Avataři jako propojení mozku-počítače, které budou přes okamžik smrti garantovat uchování obsahu vědomí. Výzva ruského miliardáře, která k tomu směřuje, nalezla své přímluvce. V červnu 2013 se sešel v New Yorku druhý mezinárodní kongres pro globální budoucnost 2045 (Global Future 2045), jehož účastníci se radili o strategii lidské evoluce až do podoby Avatarů. Iniciativa předvídá, že do roku 2020 vznikne těleso robota (Avatar A), který bude kontrolován seřízeným mozkem-počítačem (Gehirn-Computer-Schnittstelle). Avatar B bude poté - nejpozději do roku 2025 po skončení individuálního života - disponovat transplantovaným lidským mozkem. Po něm by měl do roku 2035 následovat Avatar C s umělým mozkem lidské osobnosti a konečně v roce 2045 na nejvyšší myslitelné vývojové stadium vystoupá Avatar D, hologram s vědomím. Došlo by tak vlastně ke spojení člověka a stroje, jak si transhumanisté věčnou existenci osoby člověka představují. Bylo by to možné považovat za iluzivní hororový scénář, pokud by se už několik let intenzivně na vývoji Avatarů nepracovalo.
Lidstvu je třeba napomáhat, aby zvyšovalo kvalitu svého života. Vynořují se však přitom filozoficko-etické problémy, které je nutné řešit. Jak je to s přejímáním odpovědnosti osob, které za možné škody odpovídají?
Umělý supermozek
Vědomí je vlastností a m produktem vývoje hmoty, na tom žádné nové poznatky ve výzkumu mozku nic nemění. Do neuronových struktur našeho duchovního života pronikáme stále hlouběji. Vědomí je současně specifickým lidským odrazem skutečnosti, při němž si vytváříme virtuální obrazy skutečných událostí, rozvíjíme své záměry a odvozujeme z nich směřování našeho jednání; je ale také momentem utváření (konstruování) našeho materiálně předmětného, racionálního a emocionálně estetického osvojování skutečnosti. Principiální rozdíl mezi popisem fyziologie mozku a neuroprocesů na jedné straně a prožívání života a jednání na základě tradic, hodnot a norem na straně druhé, nemůže být překonán.
Nejvyšším stupněm ve vývoji Avatarů je podle transhumanismu umělý supermozek, který přejímá obsah lidského vědomí. Avšak lidská a umělá inteligence nejsou totéž. Kdo je vzájemně ztotožňuje, vzdává se lidství. Nebyl by to pak žádný transhumanismus, ale konec humanismu.
Počítače jsou artefakty zpracovávající informace, které jsou pro řízení nezbytné. Lidé jsou tak osvobozováni od rutinních prací. Zrychlením výpočtů se dosahuje úspory času. Vznikají podklady pro rozhodování, které nahrazují, jsou-li tak naprogramovány, rozhodování člověka. Takové možnosti sahají od počítačově řízených strojů (průmyslových robotů, letadel aj.) přes provádění finančních transakcí k vypínání systémů při nebezpečí. Jestliže se předpokládá, že umělá inteligence počítače je lidské inteligenci rovna nebo má nad ní převahu, pak platí: Nikoli naše mysl ovládá nové prostředky utváření, nýbrž ony ovládají nás.
Myslí počítače? Myšlení je zpracováním informací v zájmu toho, aby bylo možné řešit problémy. U lidí slouží k tomu, utvářet podmínky vlastní existence vědomě podle určitých účelů. K racionálnímu osvojení skutečnosti jsou využívány „myšlenkové výplody“ (Denkzeuge), k nimž patří všechny prostředky, s jejichž pomocí se dospívá k teoretickému řešení. Odlišují se od nástrojů, které jsou produkovány lidmi k předmětnému vyrovnávání se s prostředím. Elementárními myšlenkovými výplody jsou logika, speciální a obecné teorie, metodická pravidla, modely a anticipace. S myšlenkovými výplody se lidstvu daří úspěšněji rozvíjet tvořivost, jež je mu vlastní. Různé dodatečné prostředky, jako nákresy, formule, pravidla, početní pomůcky, později knihtisk, rozhlas a televize, byly a jsou nasazovány proto, aby se rozšířila přirozená kapacita k řešení problémů. Tím byla lidská inteligence, tj. s vědomím - jako specifickou lidskou formou odrazu a konstrukce skutečnosti - spojená kapacita řešení problémů rozšířena a poté pomocí umělé inteligence podpořena. Umělá inteligence je tudíž technickým systémem vytvořeným člověkem pro zvýšení kapacity řešení problémů. Nemá žádnou samostatnou existenci, pokud lidé jako programátoři a uživatelé berou v úvahu své kontrolní funkce a nebudou přitom důvěřovat samotné umělé inteligenci jako takové.
Tento rozdíl bude v transhumanismu popírán v té míře, v jaké budou muset být lidé samotní utvářeni s pomocí nových technologií. Právě takovéto důsledky z humánních důvodů odmítáme. Žádný člověk, ani ten, který žije s umělými orgány a do mozku zasahujícím počítačem, není žádný Avatar nebo Kyborg, jestliže si uchovává sebevědomí a umělou inteligenci si podřizuje. Protože lidé umělou inteligenci vyvíjejí, produkují a programují, jsou vlastníky teorií o těchto systémech zpracování informací. V hierarchii inteligence stojí tak stále o inteligenční stupeň výše, než systémy, které sami vytvořili. Základní argument pro převahu lidí nad počítači může být shrnut následovně: Pokud vysoká umělá inteligence systémů zpracování informací nemůže zkonstruovat žádného člověka s jeho dějinami, jeho důstojností, jeho emocemi a ideály, je prokázána zásadní intelektuální převaha lidí nad umělou inteligencí.
Protože umělé inteligentní systémy mohou mít převahu v určitých oblastech činnosti konkrétních jedinců (jako např. šachových velmistrů) a žádné individuum nemůže mít znalosti celkového společenského subjektu, přísluší jim ve společenské dělbě práce důležitá role. K humánnímu potenciálu umělé inteligence patří: přednost organizace, která umožňuje efektivní organizaci práce a přípravu informace pro rozhodování; přednost činnosti, protože omezují a odstraňují vynakládání těžké, nebezpečné a zdraví škodlivé práce; přednost v reakci, protože komplexní rozhodování při haváriích může být simulováno předem; přednost kulturní, protože prostřednictvím informací a vzdělávání může být zvýšeno duchovně kulturní nivó jako základ tvořivosti a může být požadována tolerance.
Klinické nasazování neurotechnologií jako implantátů při ztrátě sluchu nebo k hluboké stimulaci mozku při motorických či psychických poruchách, vyvolává etické problémy. Vztah mezi psyché a tělem se dostává do nové kvalitativní dimenze, jestliže se jedná o seřízení mozku-počítače, kdy jsou řízeny motorické neuroprotézy. Jestliže by uživatel umělé inteligence už nemohl jednat sebevědomě, neměl by žádnou odpovědnost za výsledky svého jednání. Tak jednoduchou ale situace není. I při přezkušování právní odpovědnosti se zjišťuje, jestli byla schopnost rozhodování omezena. K tomu přistupuje posuzování různých faktorů. Alkohol, drogy nebo také počítač mohou vyvolat mánie. Je proto nutné, při všech zvýšeních inteligence nebo omezeních jejích schopností, odpovídat na otázku: zůstává při rozhodování základní sebevědomí osobnosti s její informační kapacitou uchováno, nebo je inteligence drogami, alkoholem, učícími stroji, uměle omezena? Na tom je závislé zhodnocení odpovědnosti v morálním a právním ohledu.
Lidská kontrola
V čem spočívá rozšířené chápání humanismu, na něž se orientujeme, namísto toho, abychom se stali závislými na transhumanismu? Humánní uspořádání vyjadřuje svobodu vůči přírodnímu a společenskému prostředí stejně tak, jako při vlastním chování, a humanita shrnuje podmínky, které pro ně již existují nebo jsou vytvářeny. Humanismus je program osvobozování člověka z bídy, potlačování a vykořisťování. Vyzývá k tomu, aby byly vytvářeny podmínky pro zvětšování rozsahu lidské svobody. Jestliže jsou kritéria humanity určována technikou a vědou, je nutné posuzovat nejenom technologické parametry, ale také demokratické struktury a humánní hodnoty. K tomu patří vysoká kvalita života se smysluplnou činností, komunikace podporující osobnost, rozvíjení talentů a schopností. Jde přitom o to, nevzdávat se lidské kontroly nad systémy umělé inteligence, které jsou vyvíjeny lidmi, nestávat se závislými na důvěře v techniku a nepřicházet na trh s nebezpečnými produkty, jako jsou třeba prostředky na vedení válek.
Technocentrický rozvoj by mohl v evoluci člověka, která rychle postupuje, vyvolat i nežádoucí účinky. Mohl by způsobit, že by se eliminoval i samotný člověk. V tomto směru se ubírají vize ovládnutí lidí artefakty, které sami vytvářejí. Je humánní následovat vize budoucnosti transhumanistů, kteří propagují vyšší rozvoj člověka pomocí symbiózy člověka-stroje? Měli bychom ji vnímat jako tendenci k odlidštění, která je s humanismem v rozporu. Jestliže se však lidstvo stále znovu vrhá do válečných dobrodružství, nestará se o ochranu ovzduší, zvětšuje propast mezi chudými a bohatými, pak mu nové technologie pomáhají ničit sama sebe nebo se propadat do stavu barbarství. Dlouhodobě je ospravedlnitelné optimistické očekávání, že se lidé z bídy, potlačování, vykořisťování a omezení svobody opět osvobodí. Společenství svobodných individuí se sociální spravedlností a ekologicky udržitelným chováním, které se ve společném zájmu přežití a zvýšení životní úrovně všech svých členů vzájemně kooperativně chová a nikdy neřeší konflikty jinak než mírumilovně, pomocí kompromisů, je myslitelné a reálně možné.
1 Helga E. Hörz/Herbert Hörz: Transhumanismus: Ist der zukünftige Mensch ein Avatar? (Transhumanismus: Je budoucí člověk Avatarem?) In: Welf Schröter (vyd.), Identität in der Virtualität. Einblicke in neue Arbeitswelten und »Industrie 4.0« – Beiträge zum 60. Geburtstag eines Netzwerkers. Talheimer Verlag, Mössingen 2014, s. 242–285.
2 Jiným aspektem problematiky člověk-stroj se zabývá Daniel Suarez ve svém thrilleru „DAEMON. Svět je jenom hrou“. Jde o hororovou vizi o digitalizovaných lidech. V literárním vyhrocení se varuje před panstvím počítačových programů.
: Miloslav Formánek Praha, 8. prosince 2014