Diskuzní fórum

No, já si myslím, že Marxovi vadilo na náboženství nanejvýš to, že může člověka odvádět od třídního boje. Měl je určitě neoddělitelně spojené s církví, která byla tmářskou institucí. Odtud to nepřátelství.
Ale! Nepotřebujeme my lidé náhodou tak trochu "zakrývat skutečnost fasádou", jak tomu říká Jan? Jak bychom se asi cítili, kdybychom denně prožívali svět jenom takový jaký je - holou skutečnost hmoty a živé hmoty, jejíž funkcí je nadstavba.
Konec konců, jak Pepa zmiňuje tu lásku, nebylo by příšerné říkat si, že žádná láska vlastně neexistuje, že to je pouze zvýšená aktivita nervů a hormonů? Že samotná láska je vlastně taky funkcí hmoty?
Ne náhodou se v době renesance znovu začali vytahovat antičtí bozi (např. Eros), i když už v ně tenkrát nikdo nevěřil. Bylo to prostě poetické.

Honzo,Evi - každý z Vás má v něčem pravdu, ale utíkáte od podstaty. Ideologická funkce náboženství je mimo veškerou diskusi a deformující vliv níboženství spojeného s ideologií reakčřní třídy je taky jasný - tady jen pořipomínám, že s náboiženstvím může být spojena i relativně pokroková ideologie - teologie osvobození apod.. Samozřejmě, že věda (Honzíku tohle platí o obou skupinách věd) nedává přesný obraz reality - je to jen relativně pravdivý obraz a navíc v našem duchu uspořádaný způsobem, který normálně lidi nevnímají - rozlišuje hierarchii jevů co do důležitosti - podstatu a jevové formy. Ale jiný obraz mít nemůžeme, můžeme jen pokračovat v poznávání - jen proces poznávání !!!je absolutní.A z hlediska tohoto obrazu nemůžeš vyloučit to, co jsem napsal - že ještě nejsme schopni poznat ty hmotné procesy, které nám zatím nepasují do škatulek a zatím se s nimi zabývá jen náboženství nebo nějací parapsychologové. To jsem zdůrazňoval a na to jsi mi nereagoval. Jinak Evička má sice pravdu, že si náboženstvím nebo uměním ocukrováváme tu drsnou realitu a je to velmi užitečné a slouží to k rozvoji člověka - to náboženství samozřejmě s výhradami - přes ideologickou stránku, vlastně spíše v rozporu s ní, to umění je už jednoznačnější. Ale Evi - bohužel - za tou láskou opravdu není nic jiného než ty hormony plus samozřejmě celý společenský rozvoj lidských vztahů, kultivace i těch projevů hormonů - to už je to lidské překračování biologické formy hmoty, ale zase jenom lidské - to jest hmotné - překračování!!!! Ale i když si jako vědec a materialista tohle uvědomuji, neznamená to, že se nemohu zamilovat a tu lásku si užívat a cítit se jako Bůh a podle toho vnímat i umění apod. V tom je ta mnohostrannost člověka, jen kdyby si ji uvědomoval a kdyby v tom pod vlivem konec konců ekonomicky podmíněných ideologií nehledal něco mimo hmotu atd. Pak nastupuje ten efekt, který vadí Honzíkovi. Takže všichni tři nejsme se sporu. Tvoříme dialektickou syntézu, Hegel by měl radost.

Tato slova asi nejlépe vystihují náš každodenní vztah k náboženství. Prostě obyčejná lidská slušnost.

--Představme si ale, že by věřící řekl "nechci se dotknout ateistů, ale..." - těžko představitelné, že?!--

Náboženství je ve své organizované formě násilím na člověku. (Leccos o tom je v jedenáctisvazkových "Kriminálních dějinách křesťanství" od Karlheinz-e Dechner-a. Toto násilí má všechny myslitelné formy - od křižáckých válek přes upalování upalování žen za "čarodějnictví" až po zastrašování či pokrytecký "morální" nátlak.
Je dnes v módě - ať už pod heslem multikulturalismu nebo bez této vlajky - obhajovat "náboženská" práva muslimů v západním světě. Jsme přece demokraté! A co víc: "naše" náboženství už je dnes (po staletích bezuzdného vraždění) kultivované! (Otázkou je, zda jde více o kultivovanost nebo o konzumní pohodlnost a lenivost.)

Proč má mít sebepitomější názor výsadní postavení před ostatními názory, je-li zařaditelný pod "NÁBOŽENSTVÍ"??
Proč mají mít lidé hlásící se k nějakému etablovanému vyznání jiné - tedy výslovně zákonem chráněné - postavení než všichni ostatní??

Válka se dnes, stejně jako v celých dějinách, vede o materiální statky (ropa, kovy, voda,...) - ale odívá se do náboženského ("civilizačního") hávu. Lidé mají uvěřit, že se bojuje za vyšší "hodnoty" (znovu poukazuji na Kosíka, který "boj hodnot" přesvědčivě popsal).

Militantní ateismus většině z nás - zvláště po zkušenostech 20.století - připadá jako něco nesprávného, neslušného. Jaká ale tedy má být pacifistická odpověď na militantní formy náboženství, kterými je svět zaplaven?

Není tam jméno či přezdívka, tak nevím, jestli nemluvím zase k Honzovi apod. Ale připadá mi, že je to někdo jiný. Takže konstatuji, že n jáedro této argumetace bylo ž odpovězeno - náboženství je problémem tam, kde se stává ideologií reakční třídy - nástrojem k zastavení pokroku (a samozřejmě je k tomu vždycky nějaká organizace - a záleží na tom jaká). Takže pokud jde o slušnou odpověď na náboženství, musí vymezit, zda je nábožentví jen projevem svobodně zvoleného a nikoho neohrožujícího způsobu vnímání světa nebo zda má společenské souvislosti a podle toho se k němu vztahovat. Právo věřit v islám ano, ale cokoli vnucovat druhým, včezně rodinnýcj příslušníků, ne a k tomu nutná charakteristika, že objektivně slouží zájmům reakční třídy. Státní preferování jedné církve - lumpárna, preferování náboženství či církví vůči ateistům -taky lumpárna. Rozhodně neobviňovat třeba dnešního katolíka s levicovým smýšlením za upalování čarodějnic je totéž jako mně připisovat odpovědnost za Horákovou a je to nesmysl. Nebo ještě jinak - odpovídáte Vy za to, že se naši žoldnéři podílejí na válce v Afghánistánu? Uhrnem - při posuzování každého jevu je nutný konklrétně historický a třídní přístup,co platilo v určitých podmínklách - nemusí platit v jiných (asle tsky může!!)

V tom časovém sledu diskusních příspěvků je ale zmatek. Některé mi asi ušly.
Bojovat militantním ateismem proti militantnímu náboženství je hloupost a nemůže to fungovat. Už Paracelsus věděl, že "podobné se léčí podobným". Pokud má tedy dnes náboženství úspěch, plyne z toho, že lidé něco analogického tomu potřebují.
Potřebujeme prostě víru.

Tato slova asi nejlépe vystihují náš každodenní vztah k náboženství. Prostě obyčejná lidská slušnost.

--Představme si ale, že by věřící řekl "nechci se dotknout ateistů, ale..." - těžko představitelné, že?!--

Náboženství je ve své organizované formě násilím na člověku. (Leccos o tom je v jedenáctisvazkových "Kriminálních dějinách křesťanství" od Karlheinz-e Dechner-a.) Toto násilí má všechny myslitelné formy - od křižáckých válek přes upalování upalování žen za "čarodějnictví" až po zastrašování či pokrytecký "morální" nátlak.
Je dnes v módě - ať už pod heslem multikulturalismu nebo bez této vlajky - obhajovat "náboženská" práva muslimů v západním světě. Jsme přece demokraté! A co víc: "naše" náboženství už je dnes (po staletích bezuzdného vraždění) kultivované! (Otázkou je, zda jde více o kultivovanost nebo o konzumní pohodlnost a lenivost.)

Proč má mít sebepitomější názor výsadní postavení před ostatními názory, je-li zařaditelný pod "NÁBOŽENSTVÍ"??
Proč mají mít lidé hlásící se k nějakému etablovanému vyznání jiné - tedy výslovně zákonem chráněné - postavení než všichni ostatní??

Válka se dnes, stejně jako v celých dějinách, vede o materiální statky (ropa, kovy, voda,...) - ale odívá se do náboženského ("civilizačního") hávu. Lidé mají uvěřit, že se bojuje za vyšší "hodnoty" (znovu poukazuji na Kosíka, který "boj hodnot" přesvědčivě popsal).

Militantní ateismus většině z nás - zvláště po zkušenostech 20.století - připadá jako něco nesprávného, neslušného. Jaká ale tedy má být pacifistická odpověď na militantní formy náboženství, kterými je svět zaplaven?

Jde vlastně o otázku: Co je na náboženství náboženského (o je jeho podstatou)? Zlo a dobro nejsou náboženské pojmy. Tedy není dobré a zlé náboženství. Všechno je v lidech, ne v Bohu.

Tato slova asi nejlépe vystihují náš každodenní vztah k náboženství. Prostě obyčejná lidská slušnost.

--Představme si ale, že by věřící řekl "nechci se dotknout ateistů, ale..." - těžko představitelné, že?!--

Náboženství je ve své organizované formě násilím na člověku. (Leccos o tom je v jedenáctisvazkových "Kriminálních dějinách křesťanství" od Karlheinz-e Dechner-a.) Toto násilí má všechny myslitelné formy - od křižáckých válek přes upalování upalování žen za "čarodějnictví" až po zastrašování či pokrytecký "morální" nátlak.
Je dnes v módě - ať už pod heslem multikulturalismu nebo bez této vlajky - obhajovat "náboženská" práva muslimů v západním světě. Jsme přece demokraté! A co víc: "naše" náboženství už je dnes (po staletích bezuzdného vraždění) kultivované! (Otázkou je, zda jde více o kultivovanost nebo o konzumní pohodlnost a lenivost.)

Proč má mít sebepitomější názor výsadní postavení před ostatními názory, je-li zařaditelný pod "NÁBOŽENSTVÍ"??
Proč mají mít lidé hlásící se k nějakému etablovanému vyznání jiné - tedy výslovně zákonem chráněné - postavení než všichni ostatní??

Válka se dnes, stejně jako v celých dějinách, vede o materiální statky (ropa, kovy, voda,...) - ale odívá se do náboženského ("civilizačního") hávu. Lidé mají uvěřit, že se bojuje za vyšší "hodnoty" (znovu poukazuji na Kosíka, který "boj hodnot" přesvědčivě popsal).

Militantní ateismus většině z nás - zvláště po zkušenostech 20.století - připadá jako něco nesprávného, neslušného. Jaká ale tedy má být pacifistická odpověď na militantní formy náboženství, kterými je svět zaplaven?

Jde vlastně o otázku: Co je na náboženství náboženského (o je jeho podstatou)? Zlo a dobro nejsou náboženské pojmy. Tedy není dobré a zlé náboženství. Všechno je v lidech, ne v Bohu.

"Věřit Bohu je podle mého názoru mnohem jistější, než věřit lidem. Věřit lidem? Kterým? Každý nám přece tvrdí něco úplně jiného. Naproti tomu věřit Bohu je něco podobného jako věřit sám sobě."

Co tu znamená "jistější"?!

Co říkáte na následující myšlenku? Režisér Vachek říká v rozhovoru: "Dokonalým svinstvem posledních desetiletí je u nás třeba Cimrman. Je to velká zábava a zároveň to obsahuje jakousi pseudofilosofii. Pseudoumění se zkrátka snaží zabrat i ten prostor, který náleží skutečnému umění. S tím se musí permanentně bojovat."
celý článek v A2 je ZDE:
https://www.advojka.cz/archiv/2014/18/co-lide-nechteji-videt

Cimrman (a nejen on) byl zábavný za minulého režimu, kdy byl zpestřením
nudného života v sociálně jistém světě. Divím se, že dnes, kdy nevíme,
co nás čeká, to ještě někoho baví.
Ale já umění moc nerozumím, takže nemůžu dobře soudit.
E.