Diskuzní fórum

V tom časovém sledu diskusních příspěvků je ale zmatek. Některé mi asi ušly.
Bojovat militantním ateismem proti militantnímu náboženství je hloupost a nemůže to fungovat. Už Paracelsus věděl, že "podobné se léčí podobným". Pokud má tedy dnes náboženství úspěch, plyne z toho, že lidé něco analogického tomu potřebují.
Potřebujeme prostě víru.

Tato slova asi nejlépe vystihují náš každodenní vztah k náboženství. Prostě obyčejná lidská slušnost.

--Představme si ale, že by věřící řekl "nechci se dotknout ateistů, ale..." - těžko představitelné, že?!--

Náboženství je ve své organizované formě násilím na člověku. (Leccos o tom je v jedenáctisvazkových "Kriminálních dějinách křesťanství" od Karlheinz-e Dechner-a.) Toto násilí má všechny myslitelné formy - od křižáckých válek přes upalování upalování žen za "čarodějnictví" až po zastrašování či pokrytecký "morální" nátlak.
Je dnes v módě - ať už pod heslem multikulturalismu nebo bez této vlajky - obhajovat "náboženská" práva muslimů v západním světě. Jsme přece demokraté! A co víc: "naše" náboženství už je dnes (po staletích bezuzdného vraždění) kultivované! (Otázkou je, zda jde více o kultivovanost nebo o konzumní pohodlnost a lenivost.)

Proč má mít sebepitomější názor výsadní postavení před ostatními názory, je-li zařaditelný pod "NÁBOŽENSTVÍ"??
Proč mají mít lidé hlásící se k nějakému etablovanému vyznání jiné - tedy výslovně zákonem chráněné - postavení než všichni ostatní??

Válka se dnes, stejně jako v celých dějinách, vede o materiální statky (ropa, kovy, voda,...) - ale odívá se do náboženského ("civilizačního") hávu. Lidé mají uvěřit, že se bojuje za vyšší "hodnoty" (znovu poukazuji na Kosíka, který "boj hodnot" přesvědčivě popsal).

Militantní ateismus většině z nás - zvláště po zkušenostech 20.století - připadá jako něco nesprávného, neslušného. Jaká ale tedy má být pacifistická odpověď na militantní formy náboženství, kterými je svět zaplaven?

Jde vlastně o otázku: Co je na náboženství náboženského (o je jeho podstatou)? Zlo a dobro nejsou náboženské pojmy. Tedy není dobré a zlé náboženství. Všechno je v lidech, ne v Bohu.

Tato slova asi nejlépe vystihují náš každodenní vztah k náboženství. Prostě obyčejná lidská slušnost.

--Představme si ale, že by věřící řekl "nechci se dotknout ateistů, ale..." - těžko představitelné, že?!--

Náboženství je ve své organizované formě násilím na člověku. (Leccos o tom je v jedenáctisvazkových "Kriminálních dějinách křesťanství" od Karlheinz-e Dechner-a.) Toto násilí má všechny myslitelné formy - od křižáckých válek přes upalování upalování žen za "čarodějnictví" až po zastrašování či pokrytecký "morální" nátlak.
Je dnes v módě - ať už pod heslem multikulturalismu nebo bez této vlajky - obhajovat "náboženská" práva muslimů v západním světě. Jsme přece demokraté! A co víc: "naše" náboženství už je dnes (po staletích bezuzdného vraždění) kultivované! (Otázkou je, zda jde více o kultivovanost nebo o konzumní pohodlnost a lenivost.)

Proč má mít sebepitomější názor výsadní postavení před ostatními názory, je-li zařaditelný pod "NÁBOŽENSTVÍ"??
Proč mají mít lidé hlásící se k nějakému etablovanému vyznání jiné - tedy výslovně zákonem chráněné - postavení než všichni ostatní??

Válka se dnes, stejně jako v celých dějinách, vede o materiální statky (ropa, kovy, voda,...) - ale odívá se do náboženského ("civilizačního") hávu. Lidé mají uvěřit, že se bojuje za vyšší "hodnoty" (znovu poukazuji na Kosíka, který "boj hodnot" přesvědčivě popsal).

Militantní ateismus většině z nás - zvláště po zkušenostech 20.století - připadá jako něco nesprávného, neslušného. Jaká ale tedy má být pacifistická odpověď na militantní formy náboženství, kterými je svět zaplaven?

Jde vlastně o otázku: Co je na náboženství náboženského (o je jeho podstatou)? Zlo a dobro nejsou náboženské pojmy. Tedy není dobré a zlé náboženství. Všechno je v lidech, ne v Bohu.

"Věřit Bohu je podle mého názoru mnohem jistější, než věřit lidem. Věřit lidem? Kterým? Každý nám přece tvrdí něco úplně jiného. Naproti tomu věřit Bohu je něco podobného jako věřit sám sobě."

Co tu znamená "jistější"?!

Co říkáte na následující myšlenku? Režisér Vachek říká v rozhovoru: "Dokonalým svinstvem posledních desetiletí je u nás třeba Cimrman. Je to velká zábava a zároveň to obsahuje jakousi pseudofilosofii. Pseudoumění se zkrátka snaží zabrat i ten prostor, který náleží skutečnému umění. S tím se musí permanentně bojovat."
celý článek v A2 je ZDE:
https://www.advojka.cz/archiv/2014/18/co-lide-nechteji-videt

Cimrman (a nejen on) byl zábavný za minulého režimu, kdy byl zpestřením
nudného života v sociálně jistém světě. Divím se, že dnes, kdy nevíme,
co nás čeká, to ještě někoho baví.
Ale já umění moc nerozumím, takže nemůžu dobře soudit.
E.

Honzo,Evi - k Vachkovi a Vaší debatě jsem se dostal až teď. Rozhovor je dobrý, skoro se vším bych souhlasil. Připomínku bych měl k tezi, že před listopadem byla určující ideologie a dnes zábava - ideologie je vždy určující, jenomže různě. Před listopadem sice vládla ideologie tehdejší vládnoucí třídy aparátu,ale probíhal zároveň boj s ideologií neprivilegovaných,jakkoli mocensky handicapovanou. Proto si myslím, že i řada normaolizačních seriálů, navenek jednoznačně určených ideologií vládnoucí, nebyla jednoznačná ani ideologicky a díky tomu byl i prostor pro uměleckou kvalitu (je pro mne ovšem španělskou vesnicí, podle čeho se tato kvalita určuje).Jako perličku chci uvést, že ve své pedagogické činnosti, když jsem se snažil učit marxismus co nejvíc "helleristicky",ovšem nemohl jsem úplně ignorovat vnější meze neb k lopatě se mi nechtělo a kdy jsem takx nevěděl všechno, co teď, jsem vydatně využíval příkladů z Inženýrské Odyssey, Muže na radnici, Nejmladšího z rodu Hamrů či seriálu o podniku snad Ariana, ředitele tam hrál Vrabec, a trrochu i toho Moučkova tajemníka (i když ten se mi nelíbil - byl příliš umělý, neživotný a já měl ty tajemníky kolem sebe!!!! a měl jsem jich plné zuby,Pláteníci mezi nimi nebyli). Ale myslím, že humanistické hodnoty tím stejně prostupovaly a já má zvrhlou teorii, že když tam takové hodnoty jsou as nimi i prvky pokrokové ieologie, tam tam nemůže nebýt i opavdové umění (samozřejmě jde o úroveň).
A kupodivu - mám na rozdíl od Vachka zcela odlišný názor na cimrmany, i když nenávidím dnešní politické pozice cimrmanologů (Smoljak byl odporný a Svěrák není ve svých společenských aktivitách o moc lepší - ale tak to bývá často - a proto já vždy odděluji dílo a tvůrce jako člověka - upřímně řečeno mne jako člověk nezajímá ani Karel Marx, který mohl být velmi protivný a tyranský otec rodiny - židovsk patriarcha). Bez ohledu na tvůrce - v původní cimrmanologii byl prvek vzpoury proti pánům, humanistické všelidské hodnoty, společenská kritika a jistá míra sympatie k človšku, i při vší kritičnosti - nebyli to zlí klauni- takže možná to nemělo úroveň Bergmanna či co já vím Aragona, ale bylo to srovnatelné s Haškem, Poláčkem a snad i Čapkem - ve Vachkově názoru - obecně jistě správném - cítím intelektuálský manýrismus a zajetí v zaběhaných vnitrointelektuálských pravidlech).
Ale - jako Evička - podotýkám, že je mnoho věcí, kde byste na mne neměli moc dát, ale v této oblasti jsem obzvláštním laikem. Já konzumuji jen pohádky pro dospělé v podobě Kriminálky Las Vegas či Miami nebo Midsommeru.

p.s.: Na polistopadovou zábavu už nejsem expert, protože mám vůči ní psychický blok, nedívám se na žádný český seriál,včetně detektivek a tím méně na nějké dokumenty apod., které jsou prosycené nepravdivou ideologií, KTERÁ JE NA ROZDÍL OD BIL´AKOVSKÉ ÉRY PODÁVÁNA VELMI NENÁSILNĚ A RAFINOVANĚ.

Zajímavé, současnou zábavu také nemusím.

Já jsem vděčný za tento název, toto označení. Říci, dělali jsme to špatně, teď to budeme dělat líp, říká (i když ne tak doslova) současná KSČM. Nám, kteří jsme prožili, co dělala KSČ, to zní jako: začneme znovu stejným způsobem jako tehdy, ale líp. Jenže když začnou znovu stejným způsobem, nemohou to dělat líp. Když chyba byla už v tom začátku. Je to podle hesla: Pořád to řežu a pořád je to krátké.

Myslím, že většina to chce dělat jinak. Což ovšem samo o sobě není zárukou, že to bude správně.