I. Převrat nebo kontrarevoluce?
Každou velkou společenskou změnu, v níž účinkují třídy a politický charakter – ať již jde o změnu progresivní až revoluční nebo regresivní až kontrarevoluční – můžeme vyjádřit jakýmsi ideologickým koncentrátem, heslem, praporem či symbolem. V říších asijsko-orientálního typu bývá změna spojena s přemalováním zbožštěného vládce – nějakého toho Kima nebo Čchina, Atahualpy nebo Achnatona – z Boha na ďábla (za doprovodu liturgických změn). Nosným symbolem však může být i třeba kalich jako za husitství, opojné heslo „Volnost, rovnost, bratrství“ (ale taky „přirozené právo na soukromé vlastnictví“) jako na počátku buržoasní revoluce ve Francii 1789, kniha Beecher-Stoweové „Chaloupka strýčka Toma“ jako v protiotrokářské dokončované buržoasní revoluci v USA, dualita pekla a ráje po smrti pod patronací nejvrchnějšího Boha (oproti těm mnoha starým, kmenovým, rodovým apod.) při likvidaci prvobytně pospolného řádu nebo antické polis. Tímto symbolem může být i rudý prapor a vize „My ničím nejsme, buďme vším“ (bohužel i s dodatkem „A potom budem soudit my!“, příp. „Nastane nám nový den- pomsty den!“ A - milionkrát bohužel – může to být taky řvaní „Juden, heraus!“ či „Nic než národ.!“,“Migranti domů“ ale taky třeba „ Pravda a láska zvítězí“ a „Havel na Hrad“ za situace, kdy zahraniční i domácí lupičsky kapitál vykrádá národní bohatství, devastuje sice poněkud problematickou, ale přece jen dosti zaběhanou morálku a formuje patřičně odpornou lupičskou elitu a kamarilu jejích „učených lokajů“, ideologů, propagandistů. Není přitom důležité, zda to, co o sobě a těch druhých v době zlomu ideologové režimu říkají – zda je to alespoň trochu pravda nebo totální lež. Vždycky je však tento zjednodušený symbol výstižný, pokud jde o podstatu systému, vždy idealizuje systém nastupující a do určité míry ostouzí systém předcházející a snaží se ho zdiskreditovat jednou provždy a sám sebe jednou provždy zvěčnit. ... FaškodefY(1).pdf (424184)