Protosocialismus1 lidstvo poznalo v poměrně dlouhé etapě po Velké říjnové revoluci do konce 90 let 20.století a stále ještě doznívá v některých mimoevropských zemích. Je ho třeba chápat jako specifickou a relativně celistvou společensko-ekonomickou formaci, která zákonitě vyrostla z vnitřních rozporů a předpokladů kapitalismu, byla s to vytvořit světovou soustavu států, dlouhodobě soutěžit s kapitalismem a svébytně řešit základní společenské a civilizační problémy.
Protosocialistickou společnost nelze v žádném případě chápat jako jakousi modifikaci historicky starších společenských systémů, např. jako asijský výrobní způsob, státní kapitalismus, formu monopolního kapitalismu nebo feudalismus.2 Je to společnost, která organicky navázala na kapitalismus a měla s ním dlouhou dobu společnou tu konkrétně historickou úroveň výrobních sil, která byla dříve postihována pojmem „mechanizovaná průmyslová velkovýroba“ a pro kterou se na západě vžil spíše pojem „industriální výroba“. Výrobní vztahy protosocialismu navazovaly na takové struktury výrobních vztahů, které existovaly již v řadě předkapitalistických společenských systémů (vztahy dělby práce, zbožně peněžní vztahy). Za kapitalismu se modifikovaly pod vlivem základního výrobního, tj. vlastnického vztahu kapitalismu, kterým byl vztah kapitalistického přivlastňování nadhodnoty. 3
Po změně kvality společenského uspořádání a politicko-administrativním, formálním zrušení kapitálového vztahu se tyto kontinuitní ekonomické mechanismy modifikovaly znovu – pod vlivem nově zavedeného vztahu údajně celospolečenského přivlastňování bez vlastnické nerovnosti a vykořisťování, s rozdělováním podle práce. Neúprosné zákony dialektického vzájemného působení základního výrobního vztahu a celého masivu kontinuitních ekonomických vztahů se však brzy projevily – základní vztah rovného, celospolečenského a nevykořisťovatelského přivlastňování se přizpůsobil váze kontinuitních mechanismů, jimž dominovala stará společenská dělba práce a nutnost zprostředkovat vzájemný vztah různých forem vynaložení společenské mrtvé i živé práce a porovnávat tuto práci jako společensky nutnou či nenutnou. Výsledek vzájemného působení formálně rovného přivlastňování a značně diferencovaných a nerovných ekonomických funkcí různých společenských skupin se brzy projevil. Vznikla svérázná vlastnická nerovnost mezi určitými, dělbou práce privilegovanými společenskými skupinami, zejména profesionálním řídícím aparátem, ale i dalšími skupinami pracovníků ve službách a obchodě, jakož i v nadstavbové intelektuální sféře, na jedné straně a masou převážně fyzických pracovníků obsluhujících stroje a vykonávajících další pomocné činnosti na straně druhé. Funkce kapitalisty přivlastňujícího si nadpráci vykořisťovaných pracovníků byla sice zrušena, ale zůstala nutnost aktivní vlastnické funkce při disponování s výrobními prostředky i živou společenskou prací – a tuto funkci obsadil nově se tvořící řídící aparát složený částečně z bývalých profesionálních revolucionářů, částečně z nově do řídících a mocenských funkcí vyzvednutých dělníků, rolníků a vykořisťovaných inteligentů, částečně, i když v menší míře, však také z bývalého řídícího aparátu převzatého z buržoasní společnosti. ... celý text vložený jako příloha v PDF >>> Heller Protosocialismus.pdf (153 kB)
1 Termín protosocialismus viz např. Mencl,V.,Křižovatky dvacátého století, Naše vojsko, Praha 1990, str.132.Viz též Holubec,S.,Socialismus mezi minulostí a budoucností, str.3-6, www.kscm.cz, rubrika Naše politika/ odborné zázemí/TAP/Studie a vystoupení. Srv. též Heller,J.,Neužil,F., Bojíte se socialismu?, vyd.Zdenka Brožová Periskop, Příbram 2007, kap.2.
2 Viz Heller,J.,Neužil,F., cit.vyd.,str.35, pozn.3.
3 K otázce základního výrobního vztahu viz např. Machová, D., Aktuální problémy zbožně peněžních vztahů a zákona hodnoty za socialismu, nepublikovaná práce – podkladová studie pro potřeby IVVK ČSAV, Praha 1988, str. 18-48.