PhDr. Josef Heller, CSc.

Narodil se 19. 8. 1947 v rodině učitelky a agronoma státního statku, členů KSČ, v malém městě, což, jak zdůrazňuje, mu zůstalo celý život a je jednou z příčin jeho nechuti k papalášům a panstvu všeho druhu. V letech 1965-1970 absolvoval  Filosofickou fakultu University Karlovy a v tomto „revolučním prostředí“ prožil Pražské jaro, které ho orientovalo na celý život, zejména tím, že si vytýčil za životní cíl marxistickou metodou odhalit podstatu prvního historického pokusu o socialismus a jeho vládnoucí třídy, kterou nebyla dělnická třída.  Na prahu normalizace zakončil studium diplomovou prací vysoce oceňující Pražské jaro, díky pomoci odcházejících revizionistických učitelů nebyl perzekuován, ale následně, při shánění zaměstnání díky svému diplomkovému handicapu musel uzavřít kompromis s vládnoucí třídou, protože jedině v Městské politické škole v Praze se mohl věnovat oboru a plnění životního cíle. Díky nezájmu vládnoucích struktur o práci školy a názorům svých starších kolegů postižených za rok 1968 a zejména díky nesmírnému množství informací a podnětů od lidí nejrůznějších profesí a rezortů a dík celkově velmi svobodné atmosféře při výuce považuje období práce na MPŠ za nejplodnější pro své profesní vyzrání. V této době získal titul PhDr. na FF UK, absolvoval rovněž plodný  postgraduál a později aspiranturu na VŠP ÚV KSČ. Rozhodně odmítá, že by titul CSc. dostal takříkajíc „rozhodnutím strany“  a jeho disertační práce z r. 1983 už v sobě obsahuje podstatné momenty pozdější teorie systémových vad protosocialismu. Teprve v letech 1983-1989  se jako pracovník katedry marxismu na Institutu vzdělávání vědeckých kádrů ČSAV mohl kromě pedagogické činnosti i v rámci pracovních povinností věnovat i vědecké práci. Zhruba koncem r. 1988 dokončil svou teorii protosocialismu, pochopitelně s určitým dobovým maskováním. V této době se aktivně angažoval v boji za reformu systému, což mu ovšem nebylo nic platné a po listopadu byl propouštěn.

Po listopadu nepřevlékl kabát, zůstal členem KSČM a po krátkém období nezaměstnanosti pracoval jako analytik ÚV KSČM a v Teoreticko-analytickém pracovišti, později Centru strategických a teoretických studií  ÚV KSČM, odkud r. 2013 odešel pro nesouhlas s celkovou obsahovou koncepcí projektu Socialismus pro 21.století a pro nezájem až potlačování alternativní koncepce strategického cíle KSČM a budoucího socialismu vedením KSČM.  Od r.2010 je v důchodu a angažuje se v OV KSČM Praha 10. Publikuje v tisku spojeném s KSČM a na webových stránkách KSČM ÚV KSČM a OV KSČM Praha 10 a účastní se internetových diskusí, donedávna zejména  v Deníku Referendum, kde si ovšem svou názorovou konfliktností a sklonem neposlouchat papaláše  vysloužil perzekuci od šéfredaktora Patočky, takže nadále má tzv. „zaracha“. Spolu s PhDr. F.Neužilem je hlavním autorem dvou publikací  - Bojíte se socialismu? (Příbram, Periskop 2007) a Kdopak by se Marxe bál? (Praha, Futura a.s., 2011).  Pro své názory není příliš oblíben u těch členů a sympatizantů KSČM, kteří nekriticky hájí minulost či jinak tendují ke stalinismu, ale také u těch, kteří nikdy příliš neznali teorii klasiků marxismu a dnešek považují za vhodnou příležitost k tomu, aby se od ní nenápadně (někdy ovšem i velice nápadně) distancovali a samozřejmě i  pravicových intelektuálů, antikomunistů a antimarxistů. Podle stalinistů uvnitř i mimo KSČM je revizionista, oportunista a zaprodanec, podle druhých ortodoxní dogmatik a stalinista, který KSČM jen diskredituje. Podle třetích, například podle publicistického týmu České televize, je prostě jen rafinovaně zakuklený bolševik, který nenápadně připravuje ozbrojené povstání a mocenský revanš.