Soudím, že při úvahách o přednosti – či dokonce nutnosti – syntetického postupu při pokusu o ucelené systemizování vědeckých poznatků o člověku není příliš smysluplné dělit procesy jeho existence na primární a sekundární. Proces není nic trvalého: co se v jednom okamžiku jeví jako primární, může být následujícím na pozici sekundárního.

U vědomí této ošklivé vlastnosti procesů lidské existence se pak člověk v diskusích snáze vyhne nálepkování spoludiskutujících, že právě teď se jeví jako makoví nebo takoví. Řekněme, že jednou mají právo na označení moralizující, podruhé si zaslouží nálepku naturalizující.