Ad kognitariátní zisk:

Ano, Váš příklad s Mozartem a Salierim mi připadá vyumělkovaný, a co je důležitější, promyšlený do důsledků hovoří, podle mého názoru, spíše proti Vám.

1) Geniální osobnosti typu Mozarta představují vzácné výjimky a argumentovat ve prospěch nějaké teze krajními a ojedinělými případy považuji za nepřesvědčivé.

2) Váš příklad z oblasti umění příliš akcentuje úlohu jednotlivce. V umění jsou snad nějaké skoky možné, ale věda a technika staví, alespoň podle mne, v daleko větší míře na již kumulovaných poznatcích. Připomenu známý Newtonův výrok "Jestliže jsem viděl dále než ostatní, bylo to proto, že jsem stál na ramenou velikánů.".
Nebylo by zde tedy na místě roli jednotlivců nějak přeceňovat, přinejmenším v současné fázi "masového" rozvoje vědy.

Abych uvedl i nějaký ten příklad: Své práce v oblasti neeuklidovké geometrie publikovali nezávisle na sobě a jen s tříletým odstupem Lobačevskij (1826) a Bolyai (1829). Už o 30 let dříve dospěl k neeuklidovské geometrii také Carl Friedrich Gauss, který své výsledky tenkrát ovšem nepublikoval.
V 19.století už byl zkrátka objev neeuklidovské geometrie na spadnutí. Bylo jen otázkou času, kdy a jak se tak stane.

Do jisté míry podobný vývoj můžeme sledovat i u jiných přelomových objevů jako je např.evoluční teorie nebo speciální teorie relativity.

3) Přidržím se Vašeho příkladu s Mozartem a Salierim. Nevyznám se v hudbě, takže nez nároku na přesnost: Když se podívám na wikipedii, tak tam zjistím, že Salieri složil 37 oper a Mozart "jen" 22. Ostatní žánry nejsem jako hudební nevzdělanec s to posuzovat, ale asi by to dopadlo nějak podobně.

Takže i když vezmu v úvahu, že Salieri se dožil vyššího věku a komponoval déle, rozhodně nelze hovořit ve vztahu k rozsahu díla o nějakém cestování v čase a nekonečnech.
Pochopitelně můžeme vyslovit tvrzení, že Mozartovy práce představují kvalitativně vyšší úroveň a jsou nadčasové. Jenže podnikatele zajímá zisk tady a teď, recepce jeho produktů za 200 let je mu volná.

Když bude tedy chtít hypotetický podnikatel-majitel divadla najmout hudebního skladatele, může pro něj Salieri představovat daleko zajímavější volbu. Tento pilný mraveneček mu zajistí pravidelný přísun oper na dobově atraktivní témata a uzpůsobených vkusu dobového diváka. Geniální inovátor by ho také mohl svou nespolehlivostí, divácky nepochopenými kreacemi a skandalózními náměty zruinovat.
Jo, je to tak, i Mickey Mouse může zvítězit nad Shakespearem.

4) Jednotlivé profese a kvalifikace nejsou volně zaměnitelné, takže hovořit v souvislosti s kvalifikací o nějakých násobcích jednoduché práce je možné pouze hovoříme-li o abstraktní práci. To je ovšem, jak známo, spekulativní veličina bez chuti a bez zápachu, kterou nelze vážit ani měřit. Takže nikdo ani neví, jestli platí, že 1 jeřábník = 2 frézaři nebo zda je to přesně naopak ... anebo nějak úplně jinak.

Reálný podnikatel se ovšem těžko může pohybovat v těchto nebeských sférách, dostupných pouze silnými dalekohledy, a to ještě umístěnými ve věžích ze slonoviny.

Kvalifikace sama o sobě je k ničemu, pokud se nenajde vhodný podnikatelský záměr, který by ji dokázal nějak zužitkovat. A při sestavování podnikatelských záměrů a obchodních modelů se podnikatelé nejspíš orientují podle naprosto jiných kritérií, než snahou zaměstnat co nejkvalifikovanější pracovníky, protože by jim, čistě spekulativně, mohli přinést největší nadhodnotu.
Z tohoto hlediska mi Vaše hypotéza o kognitariátním zisku jakožto akcelerátoru budoucího vzestupu kognitariátu nepřipadá moc dobře podložená.
Chtělo by to nějaká reálná čísla. Pro vědce a marxistu jako jste Vy by to měl být požadavek naprosto oprávněný.

A jak už jsem napsal panu Hellerovi, budoucí vývoj se také docela dobře může ubírat směrem, který Vám dokonale zamíchá kartama: mohou to být právě "tvůrčí" profese, které budou nahrazovány umělou inteligencí a naopak některé manuální práce budou dále z různých důvodů zůstávat doménou lidí.

*******

Ad "Hodnototvorný potenciál užitné hodnoty pracovní síly kognitivního proletariátu...":

Vy se domníváte, že mnou jako příklad uváděný soustružník se nemusí na svou profesi nějak připravovat, že se postupem času nezdokonaluje a že při tom nemusí vynakládat žádné své úsilí ?
I soustružník přece musí ovládat celou řadu intelektuálních dovedností, musí rozumět technickým výkresům a umět si odvodit postup opracování polotovaru do finálního produktu. Nedomníváte se, že i v jeho případě se v určité míře do "hodnototvorného potenciálu užitné hodnoty pracovní síly ... vlévá činnost celých generací" jeho předchůdců, kteří umožnili svou prací dosažení stávající technické úrovně výroby ?

Nakonec i vrátný, aby vůbec mohl sedět v kukani, se musí seznámit s určitými reáliemi svého působiště a bez nějaké jeho aktivní účasti by to sotva bylo možné. A pochopitelně i ten vrátný je vlastníkem těch svých dovedností, které jsou uloženy do synaptických spojení v jeho mozku.
Takže co - produkuje i zaměstnanec firmy, poskytující strážní službu, kognitariátní zisk, byť třeba hodně malý ? Je i soustružník nositelem "fixního kapitálu bezprostředního výrobního procesu" ?

Neexistuje přece v tomto směru nějaká fixní hranice mezi profesemi.

Je vskutku kuriózní, že dialektický potírač aristotelovské logiky při klasifikaci profesí najednou striktně obhajuje dichotomii tvůrčí / netvůrčí.

Pane doktore, dovoluji si připojit odkaz na článek, kde jsou anketní odpovědi lidí, kteří pracují v oboru informačních technologií a vystudovali jiný obor: https://www.zdrojak.cz/redakce/jak-se-dari-v-it-lidem-se-vzdelanim-z-jinych-oboru/

Jen tak pro pobavení krátce ocituji:

"Daniel Tlach (Danaketh): Jsem vystudovaný kuchař, nyní PHP programátor a správce sítí."

"Ladislav Vondráček (Lawondyss): Vystudoval jsem vlastně dva obory. Nejprve učňovského kuchaře a poté maturitního strojaře na strojní průmyslovce. Dnes se živím programováním weblikací v PHP. Především tedy udržováním komerčeního IS Easyport."

Domníváte se, že pro tyto lidi platí Vaše autoritativně vyslovené tvrzení "Chce-li si například počítačový programátor osvojit tvořivou schopnost produkovat softwarové zboží, musí si skutečně přivlastnit zapojením do všeobecné produktivní síly lidské součinnosti svou lidskou neboli společenskou podstatu, a tak překonat klasické soukromé vlastnictví výrobních prostředků a věcných podmínek společenského výrobního procesu, jež je příčinou i důsledkem všech forem odcizení práce." ?

Pane doktore, ve skutečnosti je to takhle: například programovací jazyk PHP je znám svou strmou učební křivkou. Když si koupíte za 200 Kč knihu "PHP okamžitě", za pár dnů splácáte při troše snahy jednoduchou webovou aplikaci. Naučit se slušně vařit je podstatně složitější. Jiná věc je, jestli by Vás s takovou kvalifikací někdo zaměstnal.

*******

Ad proletář coby přívěšek stroje:

Opět opakujete tezi o dělníku, připoutanému ke stroji...
Právě v této situaci jsem panu Hellerovi uvedl, že je to on, kdo zaměňuje podstatu s jevovou formou.
Když pominu fakt, že s tím připoutáním to není tak hrozné (Tak např.u výrobních dělníků se velmi často používá úkolová mzda. To by jaksi nedávalo smysl, kdyby nemohli svým úsilím ovlivnit výsledek a neměli tak při své činnosti i jakousi volnost.), pak to "připoutání" je jen vedlejší a v podstatě bezvýznamnou stránkou nějakého výrobního způsobu.
Feudalismus také nepadl v důsledku "připoutání" dělníka, tak proč by měla nějaká eventuální změna této nepodstatné skutečnosti vést k pádu kapitalismu ?

Pokud má platit nějaká analogie mezi pádem feudalismu a kapitalismu a uznali bychom znalostní ekonomiku jako nový výrobní způsob, pak by se tu měl začít rýsovat nějaký konflikt mezi výrobními silami a výrobními vztahy.

Proto jsem chtěl od pana Hellera slyšet, jakým způsobem kapitalismus znalostní ekonomiku podvazuje a jak by takový rozpor měly řešit samosprávné podniky. Uspokojivou odpověď jsem sice nedostal, ale nutno ocenit, ža pan dr.Heller poctivě přiznal, že kapitalismus znalostní ekonomiku naopak stimuloval.

*******

Ad Snowden:

Nejsem podrobněji seznámen s politickými názory pana Snowdena, ale pokud vím, důvodem jeho vzpoury nebyly nějaké sociální otázky nebo touha po členství v družstvu. Důvodem byly konkrétní postupy silových složek USA.
Přiznejme si otevřeně, že podobné důvody k protestu by mohl pan Snowden nalézt i v praxi bývalých socialistických států.
A podobné důvody k protestu by mu pravděpodobně poskytl i Váš samosprávný socialismus, pokud by se uskutečnil. I ten by měl totiž s největší pravděpodobností své vnitřní a vnější nepřátele a musel by se s nimi nějakým způsobem potýkat. Kázáním dobra by se to asi moc nedařilo.

*******

Ad Ukrajina:

1) Shodneme se, že Ukrajina je "proxy war" mezi USA a Ruskem.

2) V roce 1940 bylo Německo fašistická diktatura, připravená vést agresivní války a likvidovat lidi dle rasového a politického klíče. "Fandit" ve válce Francii by, podle mne, bylo namístě, v podstatě bez ohledu na to, zda nějaký SSSR existuje nebo ne. Analogicky: USA je mnohem agresivnější velmoc (Jugoslávie, Irák, Afgánistán, Libye, Sýrie, ...) než Rusko. Rusko ani nemá globální ambice ve smyslu "ovládat celý svět".
Rusko je navíc potřebné pro vyvažující roli v nově se rodícím multipolárním světě.
Z toho mi vychází závěr, že je žádoucí oslabení USA a posílení Ruska. "Fandím" proto Rusku.

3) Ruský prezident Putin má velmi obtížnou roli a musí brát ohled na dlouhodobé ruské zájmy. Ano, oligarchové v Rusku jsou realita, i ty musí brát v potaz. Různí komentátoři píší, že NATO (hlavně USA) se snaží vmanévrovat Rusko do války na Ukrajině. Obsazení Donbasu a Lugansku ruskou armádou by mohlo mít za následek další protiruské sankce, možná i zablokování ruského majetku a účtů v bankách, vybudování základny NATO na Ukrajině, atd.
Ani spojenci Ruska jako Bělorusko nebo Kazachstán nemusí vnímat ruský zásah na Ukrajině s velkým pochopením - minimálně proto, že sami mají na svém území ruskou menšinu a i v jejich zemích je tedy potenciál pro iredentu.
Takže jak vidíte, ruský prezident je okolnostmi nucen velmi složitě manévrovat v obtížené a chaotické situaci. Na svých bedrech nese, na rozdíl od diváků jako jsme my, obrovskou zopovědnost. U vědomí toho, že já bych na místě prezidenta Putina pohořel jako papír, si netroufám vyslovovat nějakou kritiku na jeho adresu. A to i přesto, že Doněcku a Lugansku upřímně držím palce.

4) Ruský prezident Putin zemi zkonsolidoval po chaosu ožraly Jelcina. Že sehrál pozitivní roli, je podle mne očividné. Já ho hodnotím kladně.

5) Na Ukrajině proběhl násilný státní převrat ("barevná revoluce"). V tomto okamžiku se z tamní ústavy stál cár papíru. Z hlediska ústavnosti proto nelze posuzovat ani referendum na Krymu. Považuji za věrohodné, že většina obyvatel si přála připojení k Rusku (bylo tam i několik pozorovatelů z ČR). Když byl Krym připojován k Ukrajině, lidí se na názor nikdo neptal. Navíc se tak stalo v rámci jednoho státu, takže na tom až tak moc nezáleželo.
A v situaci, kdy funkci soudce i kata fakticky převzalo "mezinárodní společenství" (NATO v čele s USA) se ten, kdo by chtěl důsledně jednat podle "mezinárodního práva", ocitá ve zjevné nevýhodě a existenčním ohrožení. Slabým nic jiného nezbývá, silnější se snaží hájit své zájmy. Vyčítejte to těm, kteří tento stav nastolili.

6) Jak je z předchozích poznámek patrné, nehodnotím jednotlivé aktéry krize na Ukrajině primárně z hlediska jejich vztahu k ideologiím.

*******

Závěrem bych dodal, že já naprosto nejsem nějaký nepřítel družstevnictví.
Budu asi souhlasit, že družstva mohou představovat nějakou "humanističtější" formu podnikání a velmi rád uvidím, když se bude tato vlastnická forma rozšiřovat a vzkvétat.
Na rozdíl od Vás si ale nemyslím, že družstva mohou povalit kapitalismus a ve Vaši "kognitariátní" podobě už vůbec ne.

Možná bych ještě připojil, že Vaše snaha přesvědčovat KSČM v sobě obsahuje i jakýsi lehký paradox:
Podle Vaší hypotézy to přece mají být sami kapitalisté, kteří začnou ve své lačnosti po zisku předávat kognitariátu podíly ve svých firmách. No a buržoasie je přece vládnoucí třída a ovládá politiku. Kdyby tedy pociťovala nějakou potřebu legislativní nebo státní podpory v tomto směru, nepochybně si ji dokáže také prosadit. A nebude k tomu používat KSČM, ale strany, hájící otevřeně její zájmy.