Vraťme se ještě jednou k rozboru vzorce [p = r(1 – q)], kdy (r = s/v) a [q = c/(c + v)]. Ve své studii jsem předpokládal, že míra nadhodnoty zůstává stále stejná. Nyní si ale představme, že míra nadhodnoty klesá, což může nastat v případě, že se nemění masa nadhodnoty, dojde však ke zvýšení dělnických mezd, čímž poroste objem investovaného variabilního kapitálu. Je zjevné, že v takovém případě se bude číselná hodnota výrazu (1 – q), limitně stoupající k jedné, odrážet v poklesu všeobecné ziskové míry, a tak můžeme porozumět obavám, které kdysi projevoval David Ricardo o budoucnost kapitalistického výrobního způsobu a jež vlastně plynou z kapitalistického zaměstnávání společensky průměrné a jednoduché živé práce tradičních dělníků. Porovnejme si tento příklad s textovými pasážemi naší studie, v nichž jsme se pokusili doložit, že při výrobě kognitariárního zisku je pro kapitál nejvýhodnější strategií, když kvalifikovanou a složitou práci zaměstnává na základě nižší míry nadhodnoty než při kapitalistickém využívání práce jednoduché, čímž historicky nový typ zhodnocovacího procesu, v němž se kapitalistické vykořisťování jakoby „rozplývá a vypařuje“, plodí v lůně kapitalismu zárodečné buňky třídy samosprávných vlastníků, a tak systém kapitalistického vykořisťování přestává být nutným neboli skutečným, přestává být spojovacím sociálně ekonomickým článkem mezi horními a dolními vrstvami společnosti – a tímto sociálně ekonomickým zprostředkováním se v historické vývojové perspektivě stává samosprávné společenské vlastnictví jakožto historicky nový typ celospolečensky integrující vlastnické subjektivity, jenž tvoří alternativu jak kapitalismu, tak i předlistopadovému modelu socialismu.
Představme si dále, že cenově vyjádříme výrobní náklady v jednotlivých produktivních sférách tím, že je rozepíšeme do položek, které budou vyjadřovat užitné hodnoty tvořící naturální formu do výrobních odvětví vkládaných hodnotových mas konstantního a variabilního kapitálu. Takto do dvou sloupců uspořádaný obrovský soubor číselných dat bude zahrnovat modifikační indexy, které vyjadřují odchylky výrobních cen těchto položek od hodnot. Zdá se, že je možné vyslovit předpoklad, že tyto modifikační koeficienty budou nabývat kladných a záporných hodnot, neboť budou kolísat od hodnot na tu či onu stranu, a tudíž se budou v ideálním modelovém případě vzájemně vyrovnávat na výrobní ceny zbožních produktů ve sférách, v nichž rozvíjejí své podnikatelské aktivity kapitály společensky průměrného organického složení, tedy na výrobní ceny, které se rovnají hodnotám. Řešení „transformačního problému“ metodou počítání s maticemi vstupů a výstupů výrobních a hodnototvorných procesů tak, jak se alespoň zdá, ukazuje, že Bortkiewiczovy algebraické rovnice mají vskutku jediné racionální řešení, v němž se (x = y = z = x = 1), z čehož plyne, že celková suma vyrobených hodnot se rovná celospolečenské sumě výrobních cen a celospolečenská suma mas vyprodukovaných nadhodnot se ve výsledku procesu jejich zespolečenšťování rovná celkové sumě mas všeobecného rovného zisku.