Bortkiewicz předpokládá, že {[S = s1 + s2 + s3)] = Sz = z(s1 + s2 + s3) = (s1z + s2z + s3z)]}, přičemž (z = 1) a sugeruje čtenáři, že když v soustavě rovnic ekonomické rovnováhy při prosté reprodukci označíme p jako všeobecnou rovnou míru zisku, bude platit, že [p(c1x + v1y) = s1z], [p(c2x + v2y) = s2z] a [p(c3x + v3y) = s3z]. Ve skutečnosti však v jeho rovnicích platí, že [p(c1x + v1y) = s1z1], [p(c2x + v2y) = s2z2] a [p(c3x + v3y) = s3z3], kdy (z1 ≠ z), (z2 ≠ z), (z3 ≠ z) a zároveň (z1 ≠ z2 ≠ z3 ≠ z1), přičemž současně [(s1z1 + s2z2 + s3z3) = Sz]. Bortkiewiczova metoda řešení „transformačního problému“ dokáže zajisté pomocí chytře zvolených formulek (f1, f2 a f3) a (g1, g2 a g3) k určení modifikačních cenových koeficientů x a y i rovné ziskové míry p vypočítat (z1, z2 a z3) z (s1z1, s2z2 a s3z3); tento výpočet je však v podstatě algebraický trik, jenž zakrývá skutečnost, že zavedením (z = 1) se počet neznámých v systému tří rovnic jednoduché reprodukce nezmenšuje na tři, ale naopak zvětšuje na šest neznámých veličin: (x, y, p, z1, z2 a z3).
A přitom nemusí platit, že pouze (S = Sz), neboť můžeme vyslovit předpoklad, že též i {[Cx = (c1x1 + c2x2 + c3x3)] = [C = (c1 + c2 + c3)]} a {[Vy = (v1y1 + v2y2 + v3y3)] = [V = (v1 + v2 + v3)]}. V tom případě vznikne ve třech Bortkiewiczových rovnicích prosté ekonomické reprodukce kromě neznámé p (neboli stejné míry zisku v rozdílných produktivních sférách) i dalších devět neznámých: (x1, x2 a x3), (y1, y2 a y3), (z1, z2 a z3).
Představme si také, že (Cx ≠ C), (Vy ≠ V) a (Sz ≠ S), abychom dále rozvinuli Bortkiewiczův postulát, podle něhož (C + V + S) ≠ (Cx + Vy + Sz). Pak by vskutku mohlo v soustavě tří rovnic ekonomické rovnováhy za jednoduché reprodukce platit, že [(c1x + v1y + s1z) = (c1x + c2x + c3x)], [(c2x + v2y + s2z) = (v1y + v2y + v3y)] a [(c3x + v3y + s3z) = (s1z + s2z + s3z)] i [p(c1x + v1y) = s1z], [p(c2x + v2y) = s2z] a [p(c3x + v3y) = s3z], kdy veličiny x, y a z by ve všech třech rovnicích nabývaly stejné číselné hodnoty, přičemž samozřejmě (x ≠ y ≠ z ≠ x). Kouzelné ovšem je, že v takovém případě by byla vtipně a nápaditě zkonstruovaná kvadratická rovnice pro výpočet p naprosto zbytečná, neboť k určení míry zisku by stačilo vynásobit výrobní náklady, vyjádřené v jednotlivých odvětvích pomocí cenových indexů x a y, jakýmkoli stejným reálným číslem, které by se lišilo od p, jež se dá vypočítat pomocí Bortkiewiczovy kvadratické rovnice. Následkem toho by pak sice bylo lehce možné určit stejné míry zisku v jednotlivých výrobních oborech, zároveň by však ihned zhroutila ekonomická rovnováha v rovnicích, tyto rovnice by přestaly zobrazovat systém prosté ekonomické reprodukce, což by zároveň dokazovalo, že zkoumání procesu utváření všeobecné rovné míry zisku nemůže vycházet z podmínek jednoduché ekonomické reprodukce. Z toho plyne, že ona chytře sestrojená kvadratická rovnice pro stanovení rovné ziskové míry se hodí právě, pouze a jedině pro případ, kdy (S = Sz), kdežto v jiných případech neplatí.
Základní slabinou Bortkiewiczovy algebraické metody je pojetí obecného, jež klade konkrétně univerzální jako abstraktně obecné, nechápajíc, že jednotlivé neexistuje jinak než v té souvislosti, které vede k obecnému, obecné existuje jen v jednotlivém a skrze jednotlivé, každé jednotlivé je pouze neúplně obecné a každé obecné zahrnuje pouze přibližně všechny jednotlivé předměty a děje, a proto takové pojetí a taková metoda nemůže svými rovnicemi vyjádřit proces zespolečenšťování jednotlivých vyrobených hodnot a nadhodnot, modifikování hodnot ve výrobní ceny a přeměnu nadhodnot ve všeobecnou rovnou masu a míru zisku, ale má tendenci vytvářet coby subjektivní pojmovou formu obecného abstraktní představy, v nichž se jednotlivé a jedinečné stává přímým a bezprostředním zpředmětněním a ztělesněním obecného, jako je tomu u naturalistického, vulgárně úsudkově empirického myšlení, které z toho důvodu zobrazuje proces utváření kapitalistických výrobních vztahů mystifikovaným způsobem.
Ještě jednou si představme rovnice ekonomické rovnováhy: [(c1x1 + v1y1 + s1z1) = (c1x1 + c2x2 + c3x3)]; [(c2x2 + v2y2 + s2z2) = (v1y1 + v2y2 + v3y3)]; [(c3x3 + v3y3 + s3z3) = (s1z1 + s2z2 + s3z3)]. Na první pohled je zřejmé, že tyto rovnice budou mít řešení, pokud všechny modifikační cenové koeficienty budou mít stejnou číselnou hodnotu a v oboru reálných čísel je z těchto řešení nejracionálnější to, kdy ona číselná hodnota má velikost jedné celé.