Pane doktore Hellere,

osobně moc nevěřím v úspěch projektu pana Robejška. Ne snad, že by pan Robejšek nebyl dostatečně inteligentní a schopný člověk nebo že by po hodnotách, ke kterým se chce programově hlásit, nebyla společenská poptávka. Podle mého názoru to ovšem dopadne stejně, jako u jiných podobných projektů v minulosti - na jeho stranu se nabalí recyklovaní politici všeho možného ražení a už jen svou pouhou přítomností přivedou jeho partaj dříve či později k rozkladu.

Při četbě Vašeho článku mě ovšem napadá otázka, zda Vaše analýza není poněkud povrchní a zda není založena v podstatě jen na pouhé mechanické extrapolaci nějakých dosud panujících trendů a na schematickém posuzování údajných zájmů (nacionalismus - tak v tom musí být určitě zájmy druhořadé "národní" buržoasie).

Vaše přesvědčení o neodvratném zániku národních států, směřování k "nadnárodní státnosti" a nevyhnutelném promísení obyvatelstva planety v multi-kulti koktejlu může být chybné, minimálně pro současnou etapu vývoje.

Ostatně, jako dialektik byste si mohl vzpomenout na Hegelovu triádu, kdy po globalizaci jako antitezi k období národních států by měla následovat syntéza - nějaké propojení zdánlivě protikladných tezí do funkčního celku.

Kromě Hegelem inspirovaného metafyzického argumentu má otázka i další aspekty, a to i relevantní z hlediska samotných základů marxismu.

Domnívám se, že "marxistický analytik" by se měl především zamyslet, zda téměř současně probíhající nástup politických stran s větším akcentem na národní stát, který můžeme pozorovat prakticky ve většině zemí Evropy a v USA, nemá, kromě krachu multi-kulti a blbství vedoucích elit EU a Německa, i nějaké hlubší příčiny. A to tam, kde by je měl marxista (podle mne) hledat především - t.j. ve změnách výrobních technologií.

Doporučuji Vaší pozornosti rozhovor Jana Sterna s ekonomem Jiřím Malým s názvem "Eurozóna se zhroutí jako pyramidová hra", který vyšel v Haló novinách dne 23.12.2016 na straně 3.

Dovolím si ocitovat dva, v souvislosti s tématem klíčové, odstavce:

Otázka JS: A není obnovování hranic, když to vezmu intuitivně, tak nějak "protipokrokové" ?

Odpověď JM: O tom, co je pokrokové, rozhodují přeci zejména technologie. Rušení hranic bylo pokrokové ve světě globalizované industriální i postindustriální civilizace. Avšak americká společnost Stratfor, která se specializuje na vize budoucnosti, nedávno zveřejnila analýzu tvrdící, že jsme již za bodem zlomu a že jsme vstoupili do fáze nové, do fáze deglobalizace. Úzce to souvisí s procesem, jemuž se někdy říká čtvrtá průmyslová revoluce. V jeho důsledku se zkrátí výrobní řetězce a výroba bude ještě méně náročná na pracovní sílu než v současnosti. Tím pádem se sníží potřeba mezinárodní kooperace. Dnes se komponenty k výrobkům přesouvají po celém světě, vyrábějí a montují se tam, kde je pracovní síla nejlevnější. Nyní to bude jinak. V plně robotizovaných výrobách se bude cena pracovní síly limitně blížit nule a najednou dopravní náklady budou důležité. Kdo bude výrobky příliš vozit, nebude konkurenceschopný. Část výrob bude tedy lokalizována, a tím pádem nebude potřeba tolik mezinárodního obchodu. Ale pak nebudou tolik potřeba ani smlouvy o volném obchodu, a tím pádem ani organizace typu Evropské unie, které je střeží a garantují.

...

Otázka JS: Nepovede to nutně k oslabení Evropy v globální geopolitické hře ?

Odpověď JM: Nemyslím si, že Evropa národních států bude slabší než současná Evropská unie. Z toho prostého důvodu, že koncept národního státu se nepřežil, bude potřebný jako organizační princip i po čtvrté průmyslové revoluci, zatímco nadnárodní uskupení spíše ne.