Pane doktore Hellere,

nejprve bych vyřídil toho Hegela: nemyslím si, že by uvedený argument neodpovídal duchu hegelovské dialektiky. Nezapomínejte, že i když syntéza adekvátně usmiřuje tezi a antitezi, neznamená to, že každá syntéza zastavuje dialektický pohyb. I syntéza se totiž může ukázat nějakým (třeba novým) způsobem jednostranná a vstupuje jako teze do nové fáze dialektického procesu. Můj argument nebyl myšlen tak, že by národní státy představovaly jakýsi absolutní počátek dějin - to samozřejmě ne, měly pouze vstupovat jako teze do hegelovské triády, což nikterak nevylučuje jejich původ jako výsledek syntézy předchozího dialektického vývoje.

Ovšem já osobně nejsem nějaký Hegelův obdivovatel a celý argument jsem napsal hlavně proto, že Vy sám se deklarujete jako dialektik.

****

Buržoasie je sice vniřně strukturovaná a asi bude obecně pravda, že "domácí" kapitál bude patřit spíše k těm slabším, hlavně u zemí typu ČR. Z toho ale nelze mechanicky vyvozovat, že by měl mít tento kapitál zájem na nějakém nacionalismu.

Co se týče Vámi zmiňovaných státních (a veřejných) zakázek, tak tady je nutno vzít na vědomí, že část z nich je spolufinacována Evropskou unií a bez participace těchto fondů by se mnohé z nich patrně buď vůbec nerealizovaly, nebo jen v nějakém omezenějším rozsahu.
Totéž se dá říci o různých dotačních programech, které jsou z politicko-právního hlediska založeny na aplikaci nadnárodní legislativy anebo jsou činěny pod záminkou mezinárodně přijatých závazků.
Jako typické příklady by zde mohla posloužit podpora "obnovitelných" zdrojů energie, což není fakticky nic jiného, než dojení státních a soukromých prostředků pod falešným pláštíkem ekologie. Patří zde pochopitelně i tzv."biopaliva", kterými se za státní dotace przní pohonné hmoty.

Dokážete odpovědět, jaký zájem by podnikatelské kruhy, napojené na podobné aktivity, měly na nějakém oslabování politicko-ekonomických mezinárodních struktur, když jsou často buď přímo napojeny na bruselské penězovody nebo alespoň čerpají z nadnárodních závazků legitimitu pro své podnikatelské aktivity ?

A když je řeč o státních zakázkách, tak se to pochopitelně nedá ani brát tak, že je to jen nějaká doména kapitálových trpaslíků (pokud pomineme obligátní cyklostezky). Např. zakázku na projekt EET získala bez výběrového řízení firma IBM, což jistě není národní kapitálový trpaslík. Národní trpaslík určitě není ani stavitel dálnic STARBAG,a.s.

A dále:
Není žádným tajemstvím (oblíbené téma např. paní doc.Švihlíkové), že tuzemské menší a střední podniky velmi často fungují jako subdodavatelé pro nadnárodní firmy, hlavně z Německa. Když už byla řeč o průmyslu 4.0, tak opět není žádným tajemstvím, že ekonomický úspěch ČR je do značné míry založen na exportu, kde se využívá domácí nízké ceny práce jako komparativní výhody.
Takže opět otázka: Jaký ekonomický zájem by majitelé těchto podniků měli na nějakém oslabování vazeb v rámci EU ? Na oslabování ekonomických vazeb určitě žádný, vždyť by si podřezávali větev, na které sedí.

Čili když to shrnu, tak mi tvrzení "Při pohledu z hlediska vnitřní struktury buržoasní třídy ve světě i u nás se však jako sociální opora nacionalismu a neokonzervatismu jeví skupiny druhořadé outsiderské buržoasie, kterou skutečný globální kapitál nepustil ke globálnímu zisku ..." připadá minimálně problematické, spíše než nějak podložené fakty nebo zdůvodnitelné z hlediska činnosti těchto firem nebo z hlediska jejich zapojení do mezinárdní dělby práce.

Proto jsem také psal o schematickém posuzování zájmů, měl jsem na mysli nějaké schematické asociace typu národní kapitál --> národní trh --> nacionalismus.

Nebo umíte nějak podrobněji vyložit, jakým způsobem by druhořadý kapitál z nacionalismu profitoval ?

****

Obávám se, že jste si partie rozhovoru s Jiřím Malým o dopravních nákladech nějak špatně vyložil, takže se je pokusím objasnit:

Mějme nějaký výrobek. Při jeho produkci je zapotřebí určité množství pracovní síly. Řekněme, že výrobek chceme prodávat třeba v Německu. Pokud bychom výrobek v Německu také vyráběli, za pracovní sílu by bylo nutno zaplatit cenu, odpovídající ceně na německém trhu práce. Alternativně můžeme výrobek produkovat třeba v Číně. Tam je cena pracovní síly sice nižší, ale výrobek bude nutno do Německa dopravit, takže sice zaplatíme méně za práci, ale zaplatíme podstatně více za dopravu. Zda se výroba v Číně přesto vyplatí záleží na rozdílu ceny na pracovním trhu v Německu a v Číně a na množství pracovní síly, potřebné k produkci výrobku - jde o to, zda úspora za práci převáží nad vyššími dopravními náklady.

Pokud se zavedením automatizace při výrobě sníží potřeba pracovní síly k produkci výrobku, může se stát, že i když se předtím vyplácela výroba v Číně, nyní to bude naopak, protože v cenové kalkulaci výrobku se sníží podíl ceny pracovní síly a relatitvně stoupne podíl dopravních nákladů. Komparativní výhoda výroby v Číně, spočívající v nízké ceně pracovní síly, nebude už tak významná a nedokáže vyvážit nutné dopravní náklady.

Právě tohle měl na mysli pan Malý, když řekl, že "najednou dopravní náklady budou důležité". Budou důležité proto, protože se sníží potřeba pracovní síly a tedy méně důležitá bude i její cena. Tento faktor může způsobit, že přesun výroby do zahraničí (offshoring) se nadále může přestat vyplácet.

O tomto hovořil pan Malý, ale důvodů pro deglobalizaci je více. Mezi další patří např.zvýšení podílu služeb na celkové ekonomické aktivitě nebo vzrůst výrobních nákladů v zemích, které jsou pro offshoring cílové. Jak tedy vidíte, důvody pro deglobalizaci nejsou nějak ideologické, není za tím nic jiného, než ekonomická kalkulace - tak, jako se v minulosti vyplácelo (a dnes ještě asi většinou vyplácí) přesouvat výrobu do zemí s levnou pracovní silou, tak pokrok v automatizaci výroby a vzestup životní úrovně a tedy i nákladů práce v rozvíjejících se zemích by měl způsobit, že už se to vyplácet nebude. Dalším faktorem je růst podílu ekonomiky služeb. Jak tedy vidíte, k deglobalizaci by měla vést Vaše oblíbená "logika zisku". A nemělo by se jednat o nějaký zdánlivý jev, ale o reálný důsledek technologických a jiných změn.

Vy jste si možná neuvědomil, že pan Malý hovoří o produkci hmotných statků, jinak si Vaše poznámky k jeho textu nedovedu vysvětlit. Hmotné statky jsou a budou pro člověka pochopitelně prvořadé, vědeckých poznatků nebo kulturních statků se nikdo nenají. Nakonec smyslem ekonomicky zajímavého výzkumu a vývoje je z velké části právě kvalitativní a kvantitativní vylepšování materiálních podmínek lidské existence.

Samozřejmě obchod se softwarovými licencemi, patenty a jinými tak zvaně "nehmotnými" produkty bude růst, pohybu těchto produktů ale nějak principiálně hraniční závora nebrání, rozhodně ne takovým způsobem, jako u dovozu hovězího masa.

Čili jak vidíte, pan Malý svá tvrzení nějak konzistentně zdůvodnil, což už se ale moc nedá říci např.o Vašem tvrzení, že "volný pohyb kapitálu nic neohrozí a z něj vyplývá i migrace pracovní síly".

Jak konkrétně z pohybu kapitálu vyplývá migrace pracovní síly ? (Předpokládám, že nehovoříme o migraci venkovského obyvatelstva do měst nebo o stěhování jen nějakých jednotlivců.) Vždyť kapitál se často přesouvá právě proto, aby využil rozdíl v ceně pracovní síly v různých oblastech světa, čímž fakticky využívá toho, že je pohyblivější než pracovní síla. A tahle motivace se netýká jen nějaké nekvalifikované práce - i u nás technologické firmy zřizují svá vývojová centra.

Pracovní síla se přesouvala hlavně tehdy, když jí bylo v nějaké lokalitě zapotřebí, jako např. když po druhé světové válce v Německu nedostatek pracovních sil vedl k dovozu gastarbeiterů z Turecka nebo když přistěhovalci ze severní Afriky saturovali ve Francii poptávku po nekvalifikované levné práci, často vykonávané na černo.

No ale jestli budeme předpokládat, že někdy v nepříliš vzdálené budoucnosti poptávka po pracovní síle významně poklesne, tak proč by měl pohyb kapitálu nějak významně způsobovat pohyb pracovní síly ?

A k tomu můžeme připočíst i jiné vlivy možností diskutovaných nových technologií. Vy sám jste napsal, že po sítích se budou pohybovat "poznatky". Když se tedy budou pohybovat poznatky, tak už se nebudou muset tak moc pohybovat inženýři, nemyslíte ?
Např.americká firma Red Hat má v Brně své největší vývojové centrum na světě a zaměstnává tam přes 800 lidí. No a kolik z těch zaměstnanců asi kdy bylo na služební cestě v USA ?

Právě nové technologie umožňují vzdáleně provádět i činnosti, u kterých bychom to asi dříve ani nečekali, jako jsou třeba chirurgické zákroky pomocí dálkově řízeného speciálního robota.

Jak tedy vidíme, rozvoj technologií by měl potřebu a ekonomickou výhodnost převážení zboží i lidí spíše snižovat. Pochopitelně je otázka, zda už se tyto vlivy nějak začínají projevovat, případně o jak vzdálenou budoucnost se jedná. Tím samozřejmě není řečeno, že lidé by neměli být nějak "propojeni" - to budou (a jsou už dnes), ale prostřednictvím internetu. Nemusí se kvůli tomu někam stěhovat ani někam cestovat, stačí sedět na zadku a ťukat do mobilu.

****

Jak píšete, ke změnám státních útvarů pochopitelně docházet může. Důvody mohou být různé, kromě etnických asi i rozdílná ekonomická výkonnost některých regionů. Nezdá se mi, že by to bylo nějak principiálně v rozporu s předpokládanou deglobalizací. Spíše naopak, když si uvědomíme, že u kandidátů na změny lze typicky očekávat spíše štěpení států než nějaké jejich spojování.

****

Moc nechápu, jak jste přišel na to, že se "naplňuje prognostická vize Marxe a Engelse z Německé ideologie, kde charakterizuje komunistický typ přivlastňování dělníky – vlastnictví bude podřízeno všem a masa výrobních nástrojů každému individuu."

Nic takového nejen že nepozorujeme, ale navíc zrovna tohle mi připadá spíše jen jako taková hezká proklamace bez reálného obsahu. Jak víme z období socialismu, při reálném uskutečnění se vlastnictví nutně naředí takovým způsobem, že jednotlivec nijak nepocíťuje, že by něco vlastnil.

Pochopitelně hypoteticky opětovný vznik socialismu vyloučit nelze, takže změny mohou skutečně probíhat za jiných vlastnických poměrů. Ale přiznejme si, že zatím to nevypadá, že by k něčemu podobnému mohlo v dohledné době dojít.