Josef Heller-O dědictví vskutku neblahém - dědictví stalinismu

   (Sdělení administrace - nepřehlédněte diskusi k článku!!!) 

 Po ztroskotání prvního historického pokusu o socialismus jsme pracně dávali dohromady to, od čeho by se mohla odrazit nová, ze systémových vad prvního pokusu poučená cesta k socialismu skutečnému a trvalému. Přes prožívané trauma jsme já a moji přátelé měli radost že nás už nebude zatěžovat to,co  překrucovalo marxismus a diskreditovalo projekt socialismu. Konečně jsme se mohli zbavit ideologie a politiky vládnoucí třídy minulého systému – řídícího aparátu.

     Patřili jsme totiž k těm, kteří již poměrně dlouho před koncem systému,vlastně po celý náš profesní život (silně ovlivněný rokem 1968, nejvýznamnějším, i když ke krachu odsouzeným, pokusem o socialistickou reformu), důsledně  aplikovanou marxistickou metodologií prováděli analýzu systému. Věděli jsme  relativně dost o tom, že již od počátku byl první pokus o socialismus limitován určitým zárodkem rakovinného nádoru, který stále více rostl, až celý systém zahubil. Samozřejmě jsme byli tehdy a kdykoli později schopni vidět i jeho klady,jeho progresivní historické místo. Bylo nám jasné  zejména to, že na dané, především ekonomické úrovni industriální výroby a přetrvávající staré dělby práce nemohlo vzniknout nic jiného, než tento nedokonalý „prototyp“. Vzniknout ovšem musel, to bylo dáno krizí kapitalismu a vůlí mas.  I on musel být vyzkoušen a přinesl lidstvu mnoho dobrého a cenné poznatky pro budoucí projekt.(O naše poznatky přirozeně neměla tehdejší elita zájem a my byli do té míry sobci, že jsme na sebe pány příliš neupozorňovali. K nám by totiž žádné dolary ze západu neplynuly. A spojenectví s pány Havly či Bendy nás nelákalo)

      Ale tu (tedy při formování nové podoby komunistické strany a ideologie) přišel šok. Já i moji přátelé „jedné krve“ jsme zjistili, že i v naší straně existují lidé, kteří možná jsou antikapitalisty a stoupenci socialismu, ale prokazují mu medvědí službu. Podlehli emocionální reakci na prudkou antikomunistickou i antisocialistickou ofenzívu vítězné buržoasie a jejich slouhovských sil doma i v zahraničí. Rozzlobilo je (jako i nás ostatní) zcela neobjektivní, až hloupé a směšné desavuování komunistického projektu v teorii i praxi, včetně směšného kádrování „zákony“ státu o ohavnosti komunismu a operetními  institucemi typu VUSTr. Obrátili se tedy  ke kořenům. Bohužel nikoli ke klasikům marxismu, ale k nejvýraznějšímu symbolu politiky a ideologie minulé vládnoucí třídy – J.V.Stalinovi a jeho režimu.

    A když návrat ke kořenům, tak pořádný – nejen rehabilitace Stalina jako ubohého neviňátka, které za nic nemůže a má jen klady,nejen bagatelizování a zpochybňování zjevných fakt o metodách a obětech stalinismu (vůbec nešlo jen o J.V.Stalina a u Stalina nešlo jen o jeho jednání poškozující socialismus. Hlavním propagandistickým prostředkem neostalinismu se stalo odmítnutí a ostouzení toho, co dočasně zachránilo první formu socialismu. Šlo o dodatečné revidování XX. sjezdu KSSS a jeho závěrů o kultu Stalina, které bylo svého času masově přivítáno opravdovými  hrdiny v jeho budování – obyčejnými pracujícími lidmi, včetně teoretiků snažících se, tehdy bohužel neúspěšně, zachránit a rozvíjet projekt socialismu a komunismu.

     Nešlo jen o odmítnutí XX.sjezdu, ale celé antistalinské vlny, která se zvedla, a vytýčení obzvláště pochybeného hesla, že antistalinismus je hlavní formou antikomunismu.

   Jako příklad je možné uvést přímo modelový  článek Pavla Pilného v HaNo pod názvem „Neblahé poselství a dědictví.“, podnícený kvalitní a objektivní analýzou XX. sjezdu, kterou provedla  členka Centra teoretických a strategických studií VB KSČM PhDr.M.Hrošová. Článek P.Pilného odhaluje celou pochybenost a omylnost stalinského myšlení vytrvale setrvávajícího na strnulých dogmatech a pseudologických interpretacích dějinných procesů. Je to myšlení skutečně obdivuhodně primitivní.

    Co je špatného na XX. sjezdu? Neprávem odsoudil Stalina – to je zjevená pravda, kterou autor, sám praktikující nehistorik, nemůže nijak dokázat.Snesená fakta jednoznačně vykládá jako lež a propagandu protivníka a zrádců, počty obětí jednoduše snižuje o hodně procent přesně tak, jako je nepravdivá a neodborná interpretace buržoasních historiků zvyšuje. Metoda P.Pilného i S. Courtoise (hlavního dodavatele údajů zveličujících počet obětí) je stejná.

      Nemají však stalinisté pravdu, když omlouvají Stalina tím,že i podle klasiků marxismu je užití násilí, které je Stalinovi vytýkáno, nutno posuzovat konkrétně historicky. Bohužel, v minulosti nejednou sloužilo jako porodní bába nové společnosti, protože lidé to zatím jinak neuměli. I kapitalismus se při svém vzniku brodil v krvi a brodí se v ní stále.

      Je to sice krutá,ale přece jen pravda, stalinisté však nedovedou pochopit, že  toto násilí, někdy může být současně lékem i jedem a někdy se stává smrtelnou chorobou která systém, především jeho ekonomiku zaškrtí. Zločiny kapitalismu nemohou omluvit zločiny naše, počet obětí nerozhoduje, i jeden zbytečně utracený život, i pouhé znemožnění osobního rozvoje v milované profesi, jaké postihlo řadu obětí normalizačních čistek, je pro socialismus ztrátou a vinou. Právě klasikové, i když se nebáli revolučního násilí, upozorňovali, že ve srovnání s minulými třídami, zejména s buržoasií, má zájem řešit problémy humánně.  A historický význam XX. sjezdu je právě v tom, že  dokázal odmítnout a ve svých důsledcích i prakticky omezit ty nejhorší formy násilí spojené se vznikem systému.

   A na tom nemůže nic změnit ani to, že rozsah stalinského násilí a počet obětí je a bude zřejmě ještě dlouho diskusní záležitostí. Už vůbec nedůležité až dětinské je neustálé přežvykování faktu, že Stalina odsoudili stalinisté,podílející se na nezákonnostech a zbytečném násilí, jako např. N.S.Chruščov. Nic na tom nemění fakt,že si část stalinské politické elity vyjadřující specifické zájmy řídícího aparátu  uvědomila neudržitelnost systému a nutnost zásadní změny. Na věci nemění nic ani to, že si tato elita neuvědomila nebo jen nepřiznala skutečnou hlubinnou podstatu systémových vad a jeji reforma jen oddálila zánik systému, aniž by vyřešila jeho zásadní problémy. I tak se ulehčila zátěž širokých vrstev občanů, včetně samotných komunistů, a prototyp socialismu mohl dosáhnout významných úspěchů.

    Nakonec má však P.Pilný proti XX.sjezdu a destalinizaci obzvláště pádný argument-totiž,  že údajně nahrál protivníkovi, že byl zneužit antikomunismem proti socialismu a komunistickému hnutí a že je příčinou toho, že M.Gorbačov a spol. za 33 let vydali socialismus Západu. Opravdu úžasná logika. Pokračování ve stalinských deformacích, které by znemožnilo ekonomický rozvoj a nutně vyvolalo odpor mas by zřejmě světovému revolučnímu procesu prospělo!!! Logika autora by se ještě měla doplnit nějakým objevem ruského stalinsko-putinovského  historika (jak je vidět, ruské globální buržoasii stalinský odkaz nevadí,proč asi?) že ten sjezd vyvolala a zrežírovala |CIA, jejímž byl Chruščov, Molotov,Malenkov,Bulganin.Kaganovič apod, agentem (někteří z nich byli možná jakožto Židé a jistě i sionisté agenti  Mossadu).

    Goebbels a Rosenberg by měli radost, zato K.Marx  a V.I.Lenin by zaplakali nad tím že lidé hlásící se ke komunismu vlastně ignorují materialistické pojetí dějin, o dialektice a třídním přístupu nemluvě, že nedovedou  sestoupit ze sféry politických machinací a špiónských provokací k ekonomické realitě, k charakteru vlastnictví výrobních prostředků. Žasli by, že po 40 letech existence systému provozujícího různé formy vzdělávání v celkem nezkreslených základech marxismu, zejména vzdělávání komunistů, dnes titíž  komunisté nejsou s to vidět hlavní problém minulosti v nedostatečné možnosti občanů jednat jako vlastníci, v nerovnosti možností různých tříd vlastnicky rozhodovat a z ní vyplývající nepřekonatelné politické nedemokratičnosti komunistického hnutí i celého politického systému.

    A jestliže tito komunisté uvažují takto, když jsou všechna podstatná fakta pro analýzu systému k dispozici a historie nám dala pořádný políček,jehož důsledky jsme si mohli „ohmatat“, jak budou uvažovat v dnešní složité situaci? Nacházíme se totiž v takovém bodu krize globálního kapitalismu, kdy se, podobně jako po nástupu fašismu podstatné rozpory světa a podstatná řešení dočasně skryjí za bezprostředně aktuální problém. Tím bude vyprovokovaná předčasná masová migrace a soužití různých kultur, což jsou projevy bezohledné mocenské i ekonomické rvačky různých skupin globální buržoasie a jí ovládaných státních i nadstátních elit. Globální buržoasie balancuje kvůli svým krátkodechým ziskům  na pokraji světového zničujícího konfliktu. Přitom úspěšně využívá kulturních rozdílů a na nich budovaného etnického napětí k tomu aby odvedla nespokojené masy od antikapitalismu k náboženskému fanatismu,rasismu a fašismu a poštval je proti sobě.

  Jak se v této situaci zachovají stalinisté neschopní marxistického vidění světa? Co Ty na to Pavle?