Renesance náboženství (mám knihu A bohové se vracejí) možná nastává opravdu z důvodů lidské neschopnosti pojmout objem současného vědění, to máš asi pravdu. Návrat iracionality se už musel v dějinách opakovat víckrát. Řecké městské státy byly více méně racionální. Lidé se domnívali, že rozumí světu kolem sebe. V období helénismu a velkých změn už tomu tak nebylo. A to ani ne vinou techniky, spíš velkými sociálními, kulturními, politickými změnami.
Předtím jsem napsala, že člověk má věřit sám sobě, ale myslela jsem to tak, že samozřejmě by si měl být vědom, kolik toho neví a že je takhle malinký, ale neměl by se tím nechat vyvést z míry. Koneckonců může i věřit jiným, kteří jsou v něčem chytřejší nebo více zběhlí. Ale komu a co bude věřit si nakonec stejně musí určit sám.
Re: Re: Re: Re: Re: Náboženství a zlo
Eva Hájková 08.09.2014Re: Re: Re: Re: Re: Re: Náboženství a zlo
Josef Heller 09.09.2014
Ale nezapomeň, že já ten kořen z nedostatečného poznání, který bude i v komunismu, nepovažuji za určující - určující jsou ty zájmy tříd,kterté někdy potřebují náboženství, jindy třea i bojovný ateismus. A člověk sám siobě nevěří převážně pod tlakem nezvládnutých společenských sil -sebevědomý samosprávně vycvičený občan, opravdu rovný spoluvlastník navíc přrekonávající dělbu práce jako společenský diktát - tomu fakt konečnosti života a relativnosti poznání nevadí.
Náboženství a zlo - iracionalita
Jan Zmatlík 18.10.2014
Nemluvil bych raději o návratu iracionality, spíše o větším či menším příklonu k iracionalitě, nedůvěře k racionalitě v různých dobách.
A navíc: mezi racionalitou a iracionalitou nelze vést dělicí čáru. To víme nejpozději od Freuda.
Dnes převládající (novověké) pojetí racionality souvisí s pojetím pravdy jako jistoty (vědění jako něco "zajištěného", něco co se do značné míry vymyká pochybnostem). "Vědění je moc", řekl Francis Bacon.
A navíc: mezi racionalitou a iracionalitou nelze vést dělicí čáru. To víme nejpozději od Freuda.
Dnes převládající (novověké) pojetí racionality souvisí s pojetím pravdy jako jistoty (vědění jako něco "zajištěného", něco co se do značné míry vymyká pochybnostem). "Vědění je moc", řekl Francis Bacon.
Re: Re: Re: Re: Náboženství a zlo
Eva Hájková 08.09.2014
Pokud jde o ideologie, tam je především třeba vždycky se ptát "cui bono". Tedy komu slouží? Člověk by ideologiím neměl podléhat, ale není to vůbec jednoduché. Možná je dobré si aspoň uvědomovat, čemu podléháme. To taky každý nedovede.
Věřit Bohu místo lidem že je špatné?
Věřit Bohu je podle mého názoru mnohem jistější, než věřit lidem. Věřit lidem? Kterým? Každý nám přece tvrdí něco úplně jiného. Naproti tomu věřit Bohu je něco podobného jako věřit sám sobě.
Věřit Bohu místo lidem že je špatné?
Věřit Bohu je podle mého názoru mnohem jistější, než věřit lidem. Věřit lidem? Kterým? Každý nám přece tvrdí něco úplně jiného. Naproti tomu věřit Bohu je něco podobného jako věřit sám sobě.
Re: Re: Re: Re: Re: Náboženství a zlo
Eva Hájková 08.09.2014
Tak, teď se mi ty příspěvky časově přehodily.
Re: Re: Re: Re: Re: Náboženství a zlo
Josef Heller 09.09.2014
Jen připomínám, že až ideologie jediné nesobecké třídy v dějinách (víš co myslím) umožňuje nadhled nad ideologiemi a stav, kdy jsem si vědom jejich omylnosti, vím proč jsou takové, vím, že i já jsem v zajetí ideoloogie, ale mohu si věřit, protože znám důvody proč tříds, jejíž ideologii hlásám, musí chtít a říkat pravdu. Podle toho mohu i s rezervou věřit lidem. Ale věřit v Boha - to znamená přeskočit do úplněš jiné ligy, kdy se nemohu spolehnout na nic ze svých znalostí a nemohu vlkastně ani věřit v objektivní realitu, nemám jisttu, že nějaká je. Pokud jsem důslkedně věřící v Boha a pokud si jen neadaptuji Boha do lidského systému a neobdařuji ho lidskými charakteristikami.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Náboženství a zlo
Eva Hájková 09.09.2014
Může existovat realita, která je zatím nepojmenovaná, ale přesto lidé její existenci mohli tušit už velmi, velmi dávno a dokonce ji mohli pojmenovávat způsobem, který se nám dnes jeví jako obskurní.
Vědomí je dosud neprozkoumané, nehledě k tomu, že za Karla Marxe prozkoumané nebylo vůbec. A nevědomí tím víc.
Pokud Bůh není objektivní realita, může být třeba subjektivní realita. Lidé ho totiž vnímají.
A kdyby všichni lidé vnímali stejnou subjektivní realitu, nebyla by to nakonec objektivní realita?
Vědomí je dosud neprozkoumané, nehledě k tomu, že za Karla Marxe prozkoumané nebylo vůbec. A nevědomí tím víc.
Pokud Bůh není objektivní realita, může být třeba subjektivní realita. Lidé ho totiž vnímají.
A kdyby všichni lidé vnímali stejnou subjektivní realitu, nebyla by to nakonec objektivní realita?
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Náboženství a zlo
Josef Heller 10.09.2014
Plně souhlasím s počátkem - ano - poznání reality je vždy relativní. Tedy i toho vědomí. Ale zase to nesmíš přehánět - objektivní realita je to, co existuje nezávisle na nás, a to na celém lidstvu. Výtvory vědomí se mohou stát objektem zkoumání, jsou však vždy odrazem objektivní reality,takže by se snad dalo hovořit o objktivnosti druhého řádu. Ale - přiznávám se, že jsi mne tou otázkou zmátla - já konec konců nejsem filozof.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Náboženství a zlo
Eva Hájková 10.09.2014
No ale to si odporuje, Pepo. Pokud je objektivní realita pouze to, co je na nás nezávislé (tedy na celém lidstvu), pak vědomí včetně společenského vědomí nemůže být objektivní realitou; a nebo existují nějaké stupně objektivní reality. Objektivní realita prvního stupně by byla dejme tomu jen příroda a vesmír vůbec. Ne?
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Náboženství a zlo
Josef Heller 10.09.2014
Ano, jsem blb. Ne na celém lidstvu, na jednotlivém vědomí - ostatní lidé a jejich vztahy, činnosti a produkty materiální i duchovní jsou pro individuální vědomí objektivní realitou a platí to i o jeho individuálních produktech a biologické stránce. Ale ty stupně objektivní reality tu asi budou - ten první by byla nejen příroda a všechno materiální, ale i lidské vztahy a činnost (např. vlastnické vztahy), ten druhý by byl ten odraz ve vědomí - poznatky - jak vědecké, tak ty běžného vědomí, zkušenostní. On je vlastně ten subjekt objektový vztah pohyblivý, záleží na úhlu pohledu, (individuum, vědomí společnosti). Není to totéž, co materiální a duchovní- nejde zde o různé struktury hmoty, ale o poznávací a jednající pozici- jestli se nemýlím, patří to spíš do gnoseologie než do ontologie - ale tohle je na mne už moc velká filozofie. Ty jsi ale liška Bystrouška.
Záznamy: 3271 - 3280 ze 3326